Dětské porno aneb Nelegální selfie

Pohlavní zneužití dítěte je problém. Zanechá na psychice, a někdy i na těle dítěte, trvalé stopy. Vědomi si tohoto problému, vytáhli naši zákonodárci směle do boje. A nejen proti fyzickému zneužívání, ale i proti všemu, kde se může spojit dětství a cokoliv ze světa sexu. Až na malé výjimky se tak lidí týká sex až od 18 let. Naši rekové tak hrdě bojují pod vlajkou nevinného dětství i proti dětské pornografii. Dělají to ale správně? Vítězí rozum, nebo podkuřování hloupým voličům?

Co o problematice víme?

Než se ponoříme do pitvání následků toho, co hrdinové s kravatou vytvořili, musíme se podívat na základní fakta, která se týkají celé problematiky.

Právní úprava

Začneme tím nejdůležitějším, co nás dbnes bude zajímat, tedy §192 zákona 40/2009Sb. Jeho plné znění je:

Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií

1) Kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky. 2) Stejně bude potrestán ten, kdo prostřednictvím informační nebo komunikační technologie získá přístup k dětské pornografii. 3) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. 4) Odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3
a) jako člen organizované skupiny,
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. 5) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3
a) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo
b) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Je vidět, že to vzali pěkně z gruntu. Kdokoliv, kdo má co do činění s dětskou pornografií, je špinavý lump a zavřeme ho, až zčerná. Ale než našim hrdinům zatleskáme, počkejme a přemýšlejme.

Co je to ta pornografie?

Měli bychom asi začít tím, co dětskou pornografií zákonodárce myslí.

Prvním problémem je, že nikde není definováno, co smí nebo nesmí být obsahem takového díla. Takže hranici ví jen soudce, který bude případně rozhodovat. Kde je vlastně ta hranice? Můžu natočit svoje tříleté dítě nahé, jak se v létě ráchá nahé v nafukovacím bazénku na zahradě, nebo ne? Čert ví..

Ale je zde specifikována forma:

• Fotografické a filmové, tam je to jasné všem.
• Počítačové, elektronické, tam asi ani zákonodárce neví, co to znamená. Elektronika je přece věda o vedení elektřiny v nevodičích a to má s jakýmkoliv pornem společného pramálo. Nuž, předpokládejme, že tímto chtěli zobecnit cokoliv v digitální formě.
• „nebo jiné“ – zde asi autor zákona správně předpokládá, že existují i jemu neznámé formy šíření informací, třeba knihtisk nebo ručně psané poznámky. Nebo se bál, že se objeví nová, revoluční technika, jako například psaní inkoustem na papyrus.

Sice by stačilo napsat „v jakékoliv formě“, aby se sebe s tou elektronikou nedělali hlupáky, ale nechme to tak, je to jejich vizitka a k tomu, co to znamená v praxi, se vrátím za chvíli.

Co znamená „získá přístup“?

To neví ani zákonodárce, proto to nijak nespecifikoval.

Kdyby šlo o věc, tak ji můžu získat třeba tím, že si ji vyrobím, koupím nebo ji dostanu. Zda to je u porna stejně, zákon neurčuje. Ale co když přijde odkaz, který mi dává přístup k dětskému pornu, třeba nevyžádaným e-mailem? Ten spadne do spamového koše, dva týdny si tam pobude a pak je smazán. Ani nevím, co v něm je, do spamu lezu jen ve chvíli, kdy se někdo ozve, že mail od něj nedorazil. A protože jen idiot kliká na odkazy ve spamu, ani nevím, že ten odkaz vede na dětské porno. Jenže pokud by v té době policie prohrabala (z jakéhokoliv důvodu) můj počítač nebo mailovou schránku, jsem v právním vakuu a musím dokázat, že jsem tom nevěděl a nechystal se ten odkaz použít.

Jsou negativní vlivy v trestním zákoníku řešeny i jinak?

Nyní si zmíníme další samostatné paragrafy, které brání dětem ve vystupování v pornu:

• Zneužití dítěte k výrobě pornografie,
• Navazování nedovolených kontaktů s dítětem,
• Svádění k pohlavnímu styku.
• Pohlavní zneužití
• a další

Sama výroba dětské pornografie je tak pokryta důkladně i jinými paragrafy, takže i kdyby námi rozebíraný §192 neexistoval, tento špatný vliv by byl nadále trestný ve stejném rozsahu.

Jak dětská pornografie vlastně dítěti ubližuje?

Největší problém je u malých dětí. Pokud si chce někdo natočit dítě mladší patnácti let při sexu, je to jasné pohlavní zneužití. Se všemi negativními vlivy na psychiku atd.

U starších, na které se zákon dívá tak, že mohou legálně souložit, je zase riziko, že jejich vystupování v pornu ovlivní jejich budoucí kariéru, aniž by si to uvědomovali. Ale pitomosti někdy dělá každý z nás a stejně si může kariéru učitele amatérským pornem zaříznou i třicetiletý pedagog. Takže toto je zhruba poloviční argument.

Může dětem dětské porno nějak pomoci?

Naši udatní ochránci dětí se rozhodli, že ti, co vyhledávají dětské porno, patří za katr. Prostě pedofilie je fuj fuj, protože každý pedofil dřív nebo později ublíží dítěti.

Jenže sexuologové tvrdí, že většina pedofilů nikdy neublíží dítěti. Ve skutečnosti je to tak, že pedofil se do dětí zamilovává a normální člověk neubližuje těm, koho miluje. Tam se musí přidat ještě nějaká další deviace, psychické problémy nebo narušení osobnosti pachatele. Ve skutečnosti je prý pedofilie příčinou jen cca 5% pohlavních zneužití dětí.

Sexuální pud ale nejde vypnout a drtivá většina pedofilů je odkázaná na masturbaci. V tomto pohledu může naopak dostupnost vhodných materiálů pomoci k jejich sexuálnímu vybití.

Připomínám, že jako u každé parafilie, i zde je to stav celoživotně neměnný, který si dotyčný nevybral. Je nefér odsoudit někoho za to, jak se narodil, trestejme jen za to, jak se chová.

Může být dětské porno bez zneužívání dětí?

Zajímavé je, že při vytváření dětského porna není nutné zneužít žádné dítě. To jen mlžný opar falešného hrdinství schválně budí opačné zdání a nemyslící stádo to žere i s vidlemi.

K napsání povídky, která definici v zákoně splňuje (buďto tím, že je v počítači, nebo prostě spadne do kategorie „a jiné“), stačí deviantova fantazie. Pokud si pedofilové vyměňují písemnou formou svoje fantazie a nerealizují je, tak to dětem neublíží a není nutné je lovit.

Při kreslení komixu o Supermanovi přece nebyl přítomen žádný chlápek, co létal vzduchem. Je snad problém udělat pro různé devianty komixy, co je udrží v říši fantazie? Není, že… Tak proč se to nedělá? Protože kreslíře, co by si takový komix vymyslel a podle své fantazie nakreslil, by zavřeli za zneužití v reálu neexistujícího dítěte…

A pokud se podíváte na hollywoodské filmy, například na Avatara, nebudete mít žádnou pochybnost, že jde prostě dětské porno animovat v počítači. Poptávka existuje, jinak by jeho konzumenti nebyli ochotní platit tolik, aby autoři riskovali kriminál. Technologie existuje. Jediný problém je v tom, že studio by okamžitě zavřela policie, vybavení by propadlo státu a místo toho, aby grafici chodili do práce a platili daně, tak by je ostatní daňoví poplatníci živili ve vězení.

Nabídka a poptávka

Když je poptávka, a přiznejme si, že tu omezit neumíme, protože pedofilie nejde vyléčit a drtivá většina pedofilů se snaží ventilovat svou potřebu jinak, než zneužíváním dětí, vznikne i nabídka, která se snaží na poptávce vydělat. A v případě, že že nejde poptávku uspokojit legálně, tak se věc ochotně ujme podsvětí. Ukazuje se to neustále, ať už jde u nás o vietnamské pěstírny marihuany (kkde se na to navazují i krádeže elektřiny atd.), nebo alkoholovou prohibici v USA ve 30. letech 20. století, která dala vzniknout jedné z nejmocnějších mafií, se kterou byly potíže i po skončení prohibice.

Ukázalo se, že jediná možnost, jak zatočit s poptávkou po nelegálním zboží, je saturovat trh zbožím legálním a dostupným za podmínek, že se ilegální činnost a s ní spojená rizika jednoduše nevyplatí. A my víme, že existuje způsob, jak bez negativních vlivů na děti vyrobit dětské porno. Jeho šíření a použití pak již děti neohrozí víc, než porno klasické, legální (prostě proto, že k němu stejně děti nesmíme pustit).

Jaký je praktický dopad na děti?

Ponechme stranou, že tato úprava sabotuje snahu deviantů držet se na uzdě a podívejme se na realitu ve světě těch, co ještě nemají volební právo a nemůžou tak tvůrcům tohoto nesmyslu ukázat prostředníček.

Z experimentátorů dělá zločince

Začněme výrobou. Jak vyrobíte třeba dokumentární snímek, zobrazující osobu hrající nějakou hru? Vezmete kameru a natočíte ji. A takový dokument vznikne, i když je kamera na stativu a zapne si ji ten, kdo bude účinkovat. Pak se sám stane výrobcem, režisérem a patrně i producentem tohoto dokumentu. Ale dá se předpokládat, že stejně to funguje nejen v žánru dokumentárním, ale i v pornografii.

Puberta se vyznačuje tím, že se v dítěti probudí sexualita. Začne ji zkoumat a všemožně experimentovat. Z počátku při masturbaci, později (předpokládejme, že od 15 let) se k tomu může přidat další osoba.

Většina teenagerů má dnes mobil, vybavený i kamerou, schopnou fotit a nahrávat videa. Co když v rámci přirozeného experimentování zkusí natočit takové video třeba sedmnáctiletá slečna? Stane se výrobcem dětské pornografie, protože tam při sexu vystupuje ona jako dítě a také to natočila.

Jenže co když se stane malá nepříjemnost, že mobil ztratí? Předpokládejme slušného nálezce, který mobil odevzdá na policii a ta při hledání majitele narazí na toto video. Ha! V mobilu někdo přechovává dětské porno! Hrr na něj!

Nevím jak vy, ale já mám pocit, že slečnu policejní razie před ní samotnou neochrání, ale výslechy na policii ohledně jejích intimních experimentů moc jako ochrana dětí nezní.

I když to pak pravděpodobně odloží, běžný policajt zabaví na prozkoumání i počítač a další věci. Jenže bez počítače se v dnešní době studovat nedá a vysvětlovat před celou třídou, proč nemá odevzdanou pololetní práci, ke které měla podklady v zabaveném notebooku, nebude asi nic moc příjemného…

Pozor na odloučení

Nebo jiný scénář, její přítel odjíždí na dva týdny na prázdniny a vymění si s ním intimní fotky, aby u nich mohli masturbovat po dobu, kdy se neuvidí. Připomeňme, že už spolu mohou pár let legálně spát, vše, co je na těch fotkách viděli a provozovali spolu naživo. Ale teď se najednou, ve smyslu zákona, stali nejen výrobci dětské pornografie, ale i jejími držiteli a co víc, tím, že si videa vyměnili, tak ji i šířili! No to kdyby prasklo…

Hodně blbý kanadský žertík

Vím o jednom případu ve svém okolí, kdy byl tento paragraf zneužit k velmi ošklivému žertu. Několik teenagerů sehnalo někde dětské porno a nahrálo jej kamarádovi s nízkým IQ do počítače, aniž by o tom věděl. A několik dní na to je anonymně udali na policii. Brzy na to u dotyčného zaklepalo policejní komando, zabavili mu počítač a tahali ho na výslechy. A oběť žertíku při tom vůbec nevěděla a nebyla schopná pochopit, co že se to děje… Nakonec se vše vysvětlilo, potrestáni byli vtipálci, ale umí někdo oběti vymazat zážitky s přepadením policií z hlavy?

Nefér zbraň

Paragraf, který nás dnes zajímá, bývá běžně zneužíván i při sporech rozvádějících se manželů, kdy jeden z nich označí rodinné fotky s jejich dětmi za pornografické a ohlásí vše na policii. S protokolem si pak jde v klidu k soudu, který rozhoduje o péči o děti, jako s argumentem pro svěření dětí do péče.

Trestní řízení trvá déle, než rozvod, protože soudy jsou přetížené a jsou potřeba znalecké posudky na nalezené materiály, zpráva od soudního znalce v oboru sexuologie,… Který soudce riskne dát děti do péče někomu, kdo je stíhaný za dětské porno?

Proti tomuto triku v podstatě není obrany. Opět nezbývá, než se zeptat, zda je v zájmu dětí být v péči někoho, kdo používá takovéto špinavé útoky na druhé a učit se od něj. Jasně, že není. Vím to já, víte to vy, ale ví to taky ti, co pro tu pitomost v zákoně zvedli ruku? Asi ne…

Ani nevíte, že jste pachatel

Jako důkaz spáchání takto formulovaného trestného činu, dostatečný na to, aby vše šlo k soudu, stačí, když u vás něco takového najdou. A na vás je dokázat, že o tom nevíte. Jenže při běžném prohlížení webu se stahuje plno souborů na pozadí. Nebo otevřete stránku, kde je dětské porno, a sama se uloží do vyrovnávací paměti. Sice ji zavřete, ale tím se soubory s obrázky nesmažou. Stáhnete si e-knihu, kde se na straně 527 explicitně popisuje, jak někdo souložil s dítětem. A jste v kaši…

Jedno kliknutí od maléru

Slušný člověk bere trestní zákoník jako nejzašší mez, ke které může zajít, a udržuje si ve svém počínání určitou rezervu. Jenže se zdá, že tento paragraf trčí jak skalisko nad hladinu slušnosti lidí. A běda těm, kdo na něj narazí. Exemplární příklad, bulvární tisk a popularita, jakou nechce.

Na jednu stranu sice platí zákaz zveřejňování jmen stíhaných mladistvých, aby je ochránili, na druhou stranu zákon tvrdě vyžaduje jejich tahání před soud za normální experimentování při autoerotice v pubertě, které ochranou není ani náhodou.

Jaké by bylo ideální řešení?

Především by bylo vhodné, kdyby naši zákonodárci sestoupili z výšin a začali vnímat realitu. Je 21.století. Puberťáci mají telefony s kamerou, jsou nadržení a experimentují. A svým experimentováním páchají trestný čin, i když dobrovolně pořízená selfie nikoho neohrožuje.

O to, aby ho policie chránila před ním samotným tím, že mu zabaví mobil a počítač a pak ho v poutech táhne na stanici, asi stojí málo kdo.

Stejně tak já, jako rodič, budu raději, když deviant doma masturbuje, než když stojí před školou a vyhlíží si nějakou holčičku.

Řešením by bylo přepracování hlavy III trestního zákoníku, a to tak, že ve spolupráci s odborníky. Tento paragraf totiž není jediným, který je zde poněkud problematický, ale o tom někdy příště.

Závěrem

Přiznám se, že na psaní tohoto článku trvalo nejdéle zjistit, koho a před čím tento paragraf vlastně chrání. I když jsem tuto záhadu vyřešil, stále nevím proč. On totiž slavný §192 chrání počítačové disky, DVD a paměťové karty a paměti před tím, aby musely uchovávat takto nechutný obsah. Otázku, proč musíme chránit zařízení, určené k uchovávání jedniček a nul, před hromadou jedniček a nul, kterým stejně nerozumí a z principu ani rozumět nemůže, bych ponechal na čtenářích.

Celý §192 si koleduje o zrušení. Zneužití dětí při výrobě porna je přece ošetřeno jinde a jinak, pachatel by trestu neunikl. Ochrana zájmů dětí tímto paragrafem před devianty je přinejmenším sporná a ještě může způsobit problémy teenagerům, které by z principu měl chránit.

Naopak na jeho místě by se krásně vyjímal text, který by deklaroval, že erotická selfie a záznam intimností, pořízený v rámci partnerského sexu osobami pod 18 let není chápán jako pornografie, pokud není zveřejňován.

Bohužel pro nás, sebeblbější zákon s ještě pitomějšími paragrafy je platný a jsou jen tři věci, co se s tím dají dělat:

• dodržovat jej,
• otravovat volené zástupce a
• informovat veřejnost, že je něco blbě.