Interrupce - právo na rozhodnutí?
Před časem jsem četla v jednom nejmenovaném deníku rozhovor s nejmenovaným politikem. Dotyčný pán se velmi ostře vyjadřoval proti interrupcím, a to i v případech znásilnění. Dlouho mi vrtalo hlavou, jestli je správné, že o otázkách, které zasahují převážně do života ženy, rozhodují v převážné části muži. Kdo má vůbec právo vyjadřovat se k problému, který je vždy záležitostí ryze osobní a specifickou? Vždyť každá žena je jiná, má jiné myšlení, jiné zázemí, sociální podmínky i zdravotní stav. Před časem jsem četla v jednom nejmenovaném deníku rozhovor s nejmenovaným politikem. Dotyčný pán se velmi ostře vyjadřoval proti interrupcím (viz. Interrupce), a to i v případech znásilnění. Dlouho mi vrtalo hlavou, jestli je správné, že o otázkách, které zasahují převážně do života ženy, rozhodují v převážné části muži. Kdo má vůbec právo vyjadřovat se k problému, který je vždy záležitostí ryze osobní a specifickou? Vždyť každá žena je jiná, má jiné myšlení, jiné zázemí, sociální podmínky i zdravotní stav.
Není zřejmě snadné žít životem svobodné matky či vychovávat dítě násilníka a mít tak po celý život před očima smutnou připomínku jedné lidské tragédie. Opravdu mi vadí kategorické soudy, které jsou často v souvislosti s otázkou interrupcí vynášeny. Lidská psychika je velmi křehká a už samotný fakt, že žena nechtěně otěhotněla, jí přináší obrovský stres. Rozhodování o bytí či nebytí dalšího človíčka patří jistě k těm nejsložitějším v životě ženy. Možnost volby je však důležitá a je základním stavebním kamenem demokratické společnosti. Stále ale mezi námi existují lidé, kteří by rádi ženám toto právo vzali, ohánějíc se etickými normami, vůli Boží apod.
Zákaz interrupcí
Co by se stalo, pokud by interrupce byly i u nás zakázány, si nemusíme ani domýšlet, protože máme kolem sebe příklady ze zemí, které tento zákaz prosadily. Počet interrupcí zde proti předpokladům neklesá, pouze se zákroky přesunují do „šedé zóny“ ilegality. Pokud je žena skalně rozhodnuta, že dítě na svět nepřivede, tak prostě udělá všechno proto, aby byla ve své snaze úspěšná. Nejprve vyzkouší různé babské rady, horkými koupelemi a skoky ze schodů počínaje a nejrůznějšími potratovými bylinkami konče. Pokud neuspěje, vyhledá buďto nelegální pracoviště (event. zahraniční pracoviště v zemi, kde jsou interrupce legální), které její žádosti o potrat vyhoví, v horším případě si pozve andělíčkářku, která jí zákrok provede často v nevyhovujících podmínkách, neprofesionálně a nesterilně. Výsledkem je zvýšené množství komplikací, infekcí a následných neplodností. Zbytečně. Nevěřím, že pouhý zákaz něco skutečně vyřeší.
Prevence před otěhotněním
Mnohem účinnější než následné potrestání vždy byla a je prevence. Od doby, kdy bylo u nás rozšířeno používání hormonální antikoncepce, poklesla potratovost velice významně. Když se však náhodně začtu do nějakého časopisu pro mládež a znovu se dovím, že spousta teenagerů věří, že při prvním styku nebo při menstruaci otěhotnět nelze, že přerušovaná soulož je bezpečná antikoncepční metoda nebo že výplachy pochvy po souloži spolehlivě odstraní všechny spermie, říkám si, že něco je asi špatně. Místo toho, aby naši politici připravovali osvětové programy, starali se o zlepšení informovanosti veřejnosti, raději na parlamentní půdě (pokud se zrovna náhodou vzbudí) tlachají o tom, že těhotná žena musí plod donosit, i kdyby na chleba nebylo. Pochopitelně. Jich se to přece netýká! A co je jim po nějaké nešťastné ženě… oni přece bojují za práva dítěte a to je hrdinství! Že dítě vůbec nemuselo být počato, pokud by se problémem zabývali malinko dřív, to jim zřejmě nedochází.
Náboženství a interrupce
Náboženská obec se tradičně staví k interrupcím jednoznačně odmítavě. Nebudu jim jejich postoj vyvracet, chápu, že mají určitá dogmata a pravidla, která nemohou a ani nechtějí překročit. Co je pro mě však nepochopitelné je to, že svůj názor podsouvají všem ostatním a přesvědčují je o své pravdě. Zatímco já bych si například nikdy nedovolila přesvědčovat skalního věřícího o výhodách sexu před svatbou (protože prostě vím, že jej neuznávají), on mi klidně do očí řekne, že pokud půjdu na interrupci, jsem sprostý vrah a že nemám právo brát plodu život. Určitá netolerantnost ze strany církve tady byla vždycky. Ale uvážím-li, že naše republika je jednou z nejateističtějších zemí v Evropě (vyjádřeno počtem věřících občanů), není mi moc jasné, proč by mi měl nějaký ortodoxní věřící říkat, co je a co není špatné, potažmo snažit se tyto zásady zakotvit v zákonech, které platí pro všechny tj. věřící i nevěřící. Jsem toho názoru, že prsty církve by měly sahat pouze na své „ovečky“ a dál už ne.
Kde začíná život?
Jednou ze zásadních otázek, která provází ožehavé téma interrupcí je otázka, kdy přestává být lidský zárodek jen systémem tkání a kdy začíná být dítětem. Jednoznačná odpověď neexistuje, nicméně legislativně je tento problém ošetřen tak, že interrupce je možná pouze do konce 3. měsíce těhotenství. Výjimkou jsou jen odůvodněné interrupce ze zdravotních důvodů, kdy se připouští i pozdější zákrok. Přestože odpůrci potratů často argumentují právě tím, že embryo již v časné fázi svého vývoje má vyvinuté některé funkce (na toto téma byl natočen i propagandistický film Němý výkřik), domnívám se, že otázka nestojí ani tak na tom, nakolik je zárodek vyvinutý (neboť vyjmutý z matčina těla není schopný ničeho a hyne), jako spíš na tom, co se bude s dítětem dít, pokud se narodí se stigmatem nechtěného dítěte. Je několik možností a jedna je vskutku lepší než druhá.
Pominu-li extrémní případy, kdy matka prostě uteče z porodnice a dítě tam zanechá napospas osudu, část matek své děti okamžitě umístí do kojeneckých ústavů. Pokud má dítě velké štěstí a nějakou záhadou se podaří překonat úřednickou byrokracii, může hned putovat k adoptivním rodičům. Nevěřím ale, že se to stává příliš často. Další skupina matek si dítě sice nechá, ale nevytvoří si k němu láskyplný vztah a dítě bude citově strádat. Děti příliš mladých matek pak zase končí v péči prarodičů, kteří často ještě pracují a nemají na jeho výchovu čas. Samozřejmě, že existují i příběhy s happy-endem, kdy původně nechtěné dítě se stalo chtěným a s láskou opečovávaným. Nebudu spekulovat o tom, kolik dětí patří to té či oné skupiny. Napadá mě však, jestli je dítě, které prožilo celé své dětství např. v dětském domově, skutečně šťastné a jestli jsme mu opravdu tolik pomohli, když jsme jej zachránili před interrupcí a nechali jej narodit se.
RSS titulní stránka
Petra D. říká:
stlasidlo: Ja pro zmenu nesouhlasim s tim, ze dite potrebuje OBA rodice… Proc by nemohl dite opatrovat partner? Nebo snad treba svobodne matky nemaji pravo vychovavat dite, kdyz od nich partner utekl nebo zadneho nemeli a bylo to je takove to „na jednu noc“? Nebo co kdyz zena po porodu zemre nebo utece z porodnice? Nevidim az tak velky rozdil v tom, jestli se o dite stara zena nebo muz, v obou skupinach se najdou peclivi a laskyplni rodice stejne tak jako nesvedomiti a v horsim pripade primo tyrani. Takze podle meho nazoru ano, partner ma pravo vychovavat dite, ktere zena donosila, ale nechce ho. Ale souhlasim s tim, ze ji nemuze nutit, aby mu to dite donosila, jemu v podstate o nic nejde, vsechna rizika a „naklady“ nese zena – nevolnosti, bolesti, omezeni v pohybu, nemluvim o rizikovych tehotenstvich… A co se tyce toho clanku, to byl ale pekny mamlas. Nechci rict, ze bych byla primo priznivkyni potratu (komu by se libily), zastavam nazor, ze se tomu da min. v 50% predejit, nebudeme si namlouvat, ze v poradnicich na potrat jsou jen napr. obeti znasilneni. Ale jsem kategoricky proti tomu, aby byly zakazany, uz jen kvuli zdravotnim komplikacim pri tehotenstvi, porod za kazdou cenu neni reseni nasi ceskorepublikove stagnujici populace. Ostatne pokud by zvadnul pred nasazenim kondomu, neni moc velka sance (ale urcita ano), ze by pak musel nasledovat potrat :-))) Jinak kdyz uz bylo nastineno tema psychicky otres… Nemusi jit jen o potrat jako takovy, vzpomente si na serial „Nemocnice na kraji mesta“, kdy Ina predstupuje pred potratovou komisi: uz to samo o sobe bylo dost velkym otresem, skutecne to tady takto fungovalo a myslim, ze pro zenu nebylo nic prijemneho jit pred takovou komisi a odpovidat na otazky, proc to dite nechce a jestli si vsechno uvedomuje…
stlasidlo říká:
Hlavní slovo při rozhodování o přerušení těhotenství musí mít žena. Nese tak jako tak největší následky… není to tak, že by ona šla na potrat v pohodě jako do samoobsluhy, zatímco partner doma lká nad smrtí potomka… pro ženu je i ztráta „nechtěného“ dítěte velký psychický otřes. Nesouhlasím s tím, že když dítě nechce žena, může je opatrovat partner. Dítě potřebuje OBA rodiče. Četla jsem nedávno v novinách zajímavý článek odpůrce interrupcí, který přišel s argumentem, že mezi muži můžou být příznivci potratů snad jen ti, kteří už jsou tak neschopní, že „zvadnou“ než stačí nasadit prezervativ… Tomu pánovi bych udělila čestné uznání za originalitu :o)
Martin říká:
Hořiš: V podstatě s tebou souhlasím, co se týče práva mužů na spolurozhodování. Ale pokud ti dva vědí, že spolu zůstat nechtejí, je situace jiná, muž pak nemá právo ženu nutit, aby dítě donosila a porodila, když si ho nebude chtít nechat. Pro ženu je porod velkou změnou v organizmu, v krajním případě může mít i celoživotní negativní následky, při komplikacích při porodu může žena i zemřít. Pokud spolu nechtějí zůstat, znamená to i pokles vzájemných sympatií – pak nevidím důvod, proč by měla žena nějaká taková rizika podstupovat. Tím nechci říct, že je potrat bezrizikový nebo že každý porod končí tragicky… Je to na jejich domluvě, ale žena by měla mít v tomto případě rozhodující slovo. V „normálním“ vztahu samozřejmě také, muž nemá právo ji nutit do něčeho, co nechce, ale měli by o tomto rozhodnutí vědět oba partneři…
Hořis říká:
Článek se mi líbí, s interrupcemi souhlasím. Ale musím se ohradit proti tomu, že jde pouze o život ženy nebo zase jen o život dítěte. Na těhotenství ženy se totiž vždy podílejí dva. Žena sama se sebou těžko přijde do jiného stavu. Myslím, že úplně stejně jako o život ženy jde i o život muže, který s ní dítě počal (samozřejmě nutno vyloučit případy znásilnění, tam je to jasné). O případné interrupci by tedy měli muž se ženou rozhodovat spolu. A vůbec není podstatné, zda spolu ti dva chtějí nebo nechtějí i nadále vydržet. Určitě existuje spousta mužů, kteří by si dítě rádi nechali a třeba by vychovávali i sami (samozřejmě by jim ho žena musela donosit).
Já sám osobně znám člověka, kterému jeho partnerka o těhotenství ani neřekla a šla na potrat. On se o tom dozvěděl až potom od někoho jiného a ani se nedivím, že mu strašně dlouho trvalo, než se z toho dostal – on by si to dítě totiž chtěl nechat. Byl vyřízený z toho, že „mu zabila dítě“.
Takže i takové případy se stávají, takže by si oba partneři měli všechno vyjasnit ještě dřív, než k něčemu takovému dojde. Myslím si, že antikoncepce je dostupná opravdu každému, takže je nejlepším řešením, pokud se zatím partneři dítě nechtějí. Pokud chtějí, ať ho mají… A pokud jeden chce a druhý ne, tak si myslím, že jde o tak zásadní problém, že jej lze bohužel vyřešit jen rozchodem…
Martin říká:
Celý článek se mi moc líbí, jen napsaný velice trefně. Obzvlášť to, jak o ženách v podstatě rozhodují v parlamentu muži, žen v politice opravdu moc není. Měl bych takový návrh: představme si společnost, jako je teď, muži si myslí, že jsou pány tvorstva (i když to není pravda) a je jich plný parlament. Je tu jen jeden rozdíl: děti nerodí ženy, ale muži. Jak by pak vypadala taková debata o přerušení těhotenství v parlamentu? Dostala by se tam vůbec? Myslím, že při naší současné politické scéně by byla brzo povolena interrupce i v pozdějším termínu než do 12 týdnů… Nechci odsuzovat náboženství, sám jsem bez vyznání, ale jsem člověk tolerantní. Pokud se círvke drží zásady být proti potratům, nebudu jim jejich názor vyvracet, je to jejich právo. Ale souhlasím s autorkou, nemají právo vnucovat svůj systém všem lidem. Také je pravda, že pokud už budu členem církve odmítající potraty, budu se hodně hodně snažit nechtěnému těhotenství předejít. Podívejme se na státy blízkého východu: muž znásilní ženu a ji za to zbičují. A jak by to vypadalo u nás, pokud by byly interrupce zakázány? Muž znásilní ženu, ona otěhotní, nebude dítě chtít, ale zákony ji donutí si dítě ponechat (ne každý bude mít na zmíněné cesty do zahraničí a ne každý si troufne riskovat komplikace od andělíčkářky) – nebude to pro ni v podstatě také trest, jako to bičování? Člověk je svéprávný (pokud není, má na to své zástupce, stejně tak, pokud není plnoletý) a tak o sobě může a chce rozhodovat sám. Žena by proto měla mít možnost rozhodnout o interrupci, nelze jí říct „měla jste si dávat větší pozor, teď máte smůlu“. Jsem tedy pro nechat tento systém tak, jak je, a nedělat v něm žádné úpravy. A malý dodatek na závěr: pokud vím, potrat není lékařský úkon hrazený zdravotní pojišťovnou (která může kdykoli zkrachovat a nezaplatit), ale úkon hrazený přímo pacientkou a tudíž je finančním přínosem pro naše ekonomicky slabé zdravotnictví. Třeba až si tohle vláda uvědomí, začne potraty podporovat, stejně jako zvyšování daní, cen cigaret a pohonných hmot, protože to posype peníze do státní pokladny…
Prdinek říká:
Jarek rika: „bohužel se nedá spolíhat na to, že inteligentní člověk todle pochopí, protože nejen na téhle otázce jde o tu slabší skupinu a ti ostatní… “
Nechci o sobe tvrdit, ze jsem inteligentni, ale tuhle vetu opravdu nechapu :-( Holt nekteri musime byt ti slabsi, proto bych si te Jarku dovolil poprosit o blizsi rozvedeni, co je k nepochopeni? Dik (trima ve mne mala nadeje, ze me nepochopeni prameni nedostatecneho probuzeni, tak jsem zvedav :-)
Jarek říká:
vidím, že tendle článek pěkně bodnul do živýho:-) ještě u žádnýho nebylo tak brzo tolik názorů. neni do dodat, eště sem neslyšel názor, kterej by ospravedlnil úplnej zákaz potratů. v konečné fázi je to jenom ja rozhodnutí ženy. a podle toho sem taky hlasoval. bohužel se nedá spolíhat na to, že inteligentní člověk todle pochopí, protože nejen na téhle otázce jde o tu slabší skupinu a ti ostatní…
Cephaelis říká:
Jirka: Jistěže nabídka antikoncepce je široká. Ale s její dostupností pro mladé (a o těch jsem tady chtěla promluvit především) to zas tak růžové není. Pojišťovna rozhodně neplatí HA plně, vždycky žena doplácí podstatnou část ze své kapsy. A nejsou to částky zanedbatelné, ne každá slečna si na ni ušetří z kapesného. A ne každá má odvahu přijít za rodiči a požádat je o příspěvek na AK. Odsouzeníhodné je i chování některých gynekologů, kteří odmítnou HA předepsat, protože „na sex má holka ještě času dost“. To si nevymýšlím, to se fakt stává. Paleta výrobků není pro mladé holky až zas tak široká. Mám na mysli spolehlivé a zároveň finančně dostupné AK. Kondom je asi nejschůdnější, ale k jeho spolehlivost mám své výhrady. Jsem toho názoru, že čím je člověk mladší, tím spolehlivější AK by měl používat a myslím, že v 15 letech je i kondom dost rizikový – i kdyby jen proto, že se jej mladí teprve učí správně používat. A že učený z nebe nespadl, víme všichni. No a pak je tu ta stále omílaná osvěta. Tobě, jako vzdělanému člověku, přijde normální, že mám o AK přehled. Nevěř tomu, že ty patnáctky jej mají taky. Ne každá má přístup na net, ne každá louská odborné materiály na toto téma. Informace sbírají od svých vrstevnic a že to mohou být někdy rady vskutku „zlaté“, si umím živě představit. Taky nezapomínej, že část populace je přece jen vybavena nižsí inteligencí a nemusí význam AK vůbec vnímat jako problém nebo prostě jen nepochopí příbalový letáček k užívání HA. Důvodů je mnoho, interrupce budou vždycky. Už tady někdo správně postřehl, že jejich počet klesá a myslím, že přáním nás všech je, aby klesaly i nadále.
Luboš: Já se zotožňuji se současnou právní úpravou (právo kdykoliv rozhodnout o interupci do 12.týdne těhotenství, později jen s výhradami). Mým přáním je, aby do této koncepce nikdo nevrtal, protože si myslím, že má svou logiku. Interrupce přece není povinná, je to jen alternativa a jako taková by měla zůstat zachována. Rozdíl mezi zastánci a odpůrci interrupcí mi totiž přijde značný: Zastánci nechávají prostor pro svobodnou volbu, kděžto odpůrci přesně vědí, co je nejlepší pro všechny. To mi vadí, a proto jsem si dovolila si do těchto zájmových menšin rýpnout, jakkoliv jsem věděla, že se to některým lidem nebude líbit.
Jirka říká:
Crowley:
Jasně, netvrdím že je to stoprocentně spolehlivé… Jsem ale přesvědčen (statistiku po ruce nemám), že většina potratů je zbytečná, protože dotyční nepoužívali vůbec žádnou AK – já ano a už 7 let „jezdím bez havárie“ – a pevně doufám, že to není způsobeno mejma „slepejma nábojema“ ;)
Alunka říká:
Myslim ze by si zeny mely mit TO pravo rozhodnout, hlavne v pripadech znasilneni, nechteneho tehotenstvi v nizkem veku, muze se stat ze prodela nejakou zavaznou nemoc, bez toho aniz by vedela ze je tehotna. Hlavne pri znasilneni, mit dite s nekym koho vubec nechci a po celej zbytek zivota bych ho nesnasela, za to co mi provedl a jeste k tomu to muze byt vrah, nebo kdokoliv :((
Jajunka říká:
taky se priklanim ke Crowleymu – sama osobne z myho okoli znam dokonce tri pripady, kdy k selhani doslo a vsichni byli docela vyjukani – vsechny holky pouzivaly prasky plus kondom.. Takze takovy, ze kdyz to selze, tak at si to taky pekne zaplati, docela odmitam. Navic kdo to bude platit? Pokud nema seriozniho kluka, kterej bude ochoten dat svuj podil a nezalekne se ty sumy a nezdrhne..zas holka. A kde naka studentka, ktera nemusi najit podporu u rodicu, sezene takovou hromadu penez? Pak radsi bude nekde s miminem zivorit??
Crowley říká:
No chtěl bych některé informovat, že leckerý antikoncepční prostředek není 100%. I prášek nemusí fungovat (a byly takovéto případy) a guma může prasknout. Tak pořád neomílejte tu blbou větu, která zní asi takto : „těch prostředků proti otěhotnění je.“ (to je hlavně namířeno na Jirku) matka příroda je čubka a mi nejsme její páni. Rozhodně souhlasím s právem interupce, který záleží na ženě.
DV.H. říká:
Článek sem si nepřečetl celý, protože jak vidím, je OPRAVDU komplexní, tzn. dlouhý. A tak možná budu mluvit trochu z cesty. Zrušení interrupcí? Když už nás stát okrádá o tolik svobody, peněz atd. tak se u interrupcí nelze ničemu divit. Starému pánovi (viz úvod článku) bych přál, aby si vyzkoušel roli znásilněné. Tento člověk o tom nic nemůže vědět, stejně jako já, ale aspoň to dokážu pochopit. Žena MUSÍ mít právo se rozhodnout o osudu nenarozeného dítěte. Jestliže se nechtěné dítě narodí, bude odsouzeno vyrůstat někde v dětském domově, či v lepším případě u matky bez dostatku lásky. A takovéto dítě je chudák, bude trpět, možná z něj vyroste delikvent. Stát ani církev nemá do potratů co kecat!
Luboš říká:
Pokud si správně vykládám tón, kterým je článek napsán, mám za to, že autorka by si přála, aby existovala taková právní úprava, za níž by žena mohla kdykoliv rozhodnout o ukončení svého těhotenství a každá specializovaná klinika byla povinna bez otázek okamžitě interrupci provést. Já jsem zastáncem svobody rozhodování o vlastním dítěti (stejnou váhu má názor matky i otce dítěte), ovšem omezené racionálními i etickými hranicemi.
Autorka si nejspíš nevšimla, že v lidské společnosti to obvykle bývá tak, že skupina, jejíž zájmy jsou momentálně právně dovoleny (v tomto případě zastánci interrupcí) se nevyjadřuje tak „hlasitě“ a radikálně jako skupina, která se snaží do práva prosadit svůj odlišný zájem (zde tedy ti, kteří s interrupcemi nesouhlasejí). Kdyby o tomto autorka věděla, mohla by si odpustit několik odstavců ze svého članku, ze kterého se čtenář beztak nic nového nedozvěděl..nicméně byl dobrým námětem k diskuzi.
Prdinek říká:
Jirka: Kdyz nemuzes tak nemuzes, je to jen muj nazor :-) Ja nastesti o interrupci rozhodovat nemusel :-) Vim jen, ze zena musela na „vyskrab“ pri prvnim „tehotentsvi“ protoze plod sam odumrel (a byla z toho dost spatna – to je jen takova poznamka na okraj, ze pro vetsinu zen to asi neni „normalni“ zakrok). Jinak postupne dva kluci (delka neco malo pres 50, vaha 3,7 a 4 kg), takze nevim co to mate za statistiku a uz vubec nevidim duvod proc by k tomu (zhorseni zdravi) melo dochazet.
Nemyslim si, ze by to bylo efektivni, protoze „dotycni“ si kolikrat vubec nepripousteji, ze by neco takoveho jako otehotneni mohlo nastat :-( Takhle jim to jen stizi pozici pri rozhodovani, protoze pro vetsinu to bude silna financni zatez, ktera muze vest k narozeni nechteneho ditete a je otazkou, zda je to dobre nebo ne, jinak bude se jednat o odklad rozhodnuti s tim, ze to „nejak“ dopadne. Tim nechci predesilat, ze by melo neco dopadat spatne :-) To jen bohate panenky muzou a ty chude holt maji smulu :-( Hlavne, ze si budem vsichni rovni.
A jeste na toto tema (interrupce) prisla rec na obede (syn zname od kolegyne ceka dite s svou partnerkou, ktera vsak nema ukoncene stredni vzdelani a udajne selhala antikoncepce – kondom). Kolegyne se shodly na tom, ze divka v tomto veku (kolem 18 a mene) vicemene neni sama schopna rozhodnout o svem tehotentsvi. A snad i ze zakona potrebuje souhlas k potratu od zakonneho zastupce nebo rodice (aspon tak jsem to pochopil, mozna je to kravina), ale podstatne bylo, ze byly „asi pro interrupci“ (rekly, ze by ji asi navrhly potrat). Nebudu to komentovat a myslim, ze pro ne samotne je potrat v podstate nepredstavitelne reseni.
Jirka říká:
Prdilek: OK, jen nemůžu souhlasit s Tvým výrokem o „znepřístupnění interupcí“. Těch deset tisíc zase není tak astronomická suma, aby to někoho odradilo, pokud mít dítě opravdu nechce, leč jej (ji) bude motivovat k používání antikoncepce. Možná si řekneš, že je to zbytečné vměšování, ale ne tak docela. Děti matek, které předtím potrat měly se rodí na statisticky významné hladině předčasně, s nižší porodní vahou a potřebují tedy více lékařské péče – a to i v dospělosti. I proto by si „matky“ měly za tento „luxus“ připlatit…
Prdinek říká:
David: hned se mi bude lepe psat, kdyz muzu diskutovat s konkretni osobou a ne nejakym anonymem :-)
Jsem rad, ze jsme se shodli v podstate na reseni – interrupce ano. Ted si jeste priblizit jeji rozsah. Říkáš, ze pro to tebe je to poslední a nejkrajnější řešení. Souhlas. Možná ti to tak nepřijde, ale já s tebou souhlasím a jistě spousta „tolerantnich k potratum“. Ted uz zbyva si jen ujasnit meze, pripadne sporne body k diskusi :-) Ono taky, ne vzdy se povede jednomu vyjadrit tak, aby ho ten druhy pochopil jak ocekava :-(
nejdriv se pokusim reagovat na tve reakce:
Never tomu, ze v nasich podminkach dite nemuze nemit strechu nad hlavou a nemuze hladovet. A chces snad tvrdit, ze deti s rozvojovych zemich ziji v podminkach v jakych by klidne mohlo vyrustat i tvoje dite? Ze rodicovka laska staci? Proc myslis, ze nase deti jsou mene stastne? Nechci statistiku, mne staci jen tvuj nazor.
Myslim, ze je velmi tezke vzit se do „kuze“ nekoho jineho. A ja bych to dokazal asi jen velmi omezene. Spis se znazim pochopit jeho chovani, nez tvrdit, ze JA bych se v danych podminkach zachoval jinak. Je to pravdepodobne a nikdo se o tom s tebou nebude prit.
Jirka: Neni nestesti jako nestesti. Clovicek muze byt nestastny z milionu duvodu a vubec to nemusi byt tim, ze je nechteny. Ja netvrdim, ze nechteny clovek nemuze byt stastny a chteny, ze stastny byt musi. Jiste kazdy najde ve svem okoli dost prikladu a argumentu pro pripady. Tve pritelkyne mi je lito, ze ji to trapi, neznam ji vsak, tak nemuzu tvrdit jestli je to opravnene nebo ne. Ja preji i tem nechtenym lasku a spokojeny zivot. To, ze se nekdo na zacatku tehotenstvi rozhoduje o potretu jeste neznamena, ze dite musi byt nechtene. Tehotenstvi je pomerne dlouhe, priroda za pomoci hormonu dela co muze a dite nakonec muze byt nejen chtene, ale snad i maximalne touzebne ocekavane. Clovek si to v hlave srovna nebo se treba podari vyresit problem, ktery ho „tehdy“ tizil. Ad tupost: je to lenivost, nevedomost a lehkovaznost dokupy, ale nemyslim si, ze znepristupneni interrupci tomu zabrani :-( To by bylo prilis jednoduche :-( Clovek uz je takovy, ze se miluje i kdyz se nechce rozmnozovat. Mel by byt odpovedny a otazku mozneho otehotneniby mel vyresit uz pred stykem. Ale trestat jej za to? A koho tim vlastne potrestame?
Jeste se vratim k otazce adopci: ano je to krasna myslenka, ze se uspokoji zastupy nestastnych neplodnych partnerstvi, ale kde je aspon nejaka zaruka, ze tehotenstvi probehlo v takovych podminkach jak melo a, ze se s tim opravdu nebude kupcit. Kdyz bude zdarma nebude se kupcit, ale nejakou odmenu by si snad „matka“ zaslouzila, ne?
Jirka říká:
Prdinek: „Myslim, ze nestastny nechteny clovek je daleko vetsi zlo nez vcasna interrupce.“ No to snad nemyslíš vážně! Včera mi moje přítelkyně řekla, že v cca 10ti letech nechtěně vyslechla rozhovor svých rodičů, který se týkal právě tohoto tématu – a jí osobně :-((( To jako znamená, že jelikož z toho pochopitelně měla (a má) psychické problémy, nemá její život žádnou cenu?! Opatrně, tady seš na hodně tenkým ledě… Obecně: tupost, tupost a zase tupost. Takovejch antikoncepčních preparátů! Kdejakej kretén mi bude do ksichtu tvrdit, že „prášky jsou svinstvo“, pak jeho holka něchtěně otěhotní a on ji klidně pošle na potrat! A vysvětlit si to ani pak nenechá (ne ode mě, ale od lékaře)… A to zcela pomíjím etická hlediska, myšleno zdravotně. V podstatě nechápu, proč musí bejt v ČR 30 000 (nebo kolik) interrupcí ročně. Vhodnou formu AK by měla podle mě každé ženě od 15ti let plně hradit pojišťovna a za „zákrok“ bych účtoval minimálně 10 klacků, abych ty lidi donutil (ano donutil) něco spolehlivého (po)užívat. Teď se zvedne vlna odporu, která mi bude tvrdit, že 17ti letá slečna desítku nesežene. Ale sežene… Nebo líp: buzde používat AK, aby ji nemusela shánět. Omluvám se za ten slovníček, ale tohle se mě osobně, byť nepřímo dotýká.
Sršňák říká:
Anonym:
„…Řeči o tom, jak by bylo takové dítě nešťastné a jak je pro něj lepší aby vůbec nebylo, jsou jen klamem umožňujícím zapomenout na pocit viny a tahle obhajoba je pro mě morálně někde na úrovni obhajoby topení koťat…“
Sršňák: nezlobte se anonyme, ale vadí mi váš způsob diskuze, o hodně více než vaše názory. Proč by skutečnost, že dítě bude nešťastné, měla být „pouhou“ morální obhajobou před vlastním svědomím? Je to hodně závažný problém…kvalita lidského života …a nebo se vám to tak nezdá? Mě připadá, že pro Vás život končí uplatněním nějakého morálního principu. Zbytek Vás prostě nezajímá. Člověk ho uplatní a je čistý…tím pro něj končí řešení jakýchkoliv problémů.
Anonym.„…Nechci se nikoho dotknout, ale myslím že spousta rodičů se pro potrat rozhoduje z pohodlnosti, která je tak typická pro západní civilizaci. Mít dítě totiž znamená něco obětovat a to se dnes mnoha lidem moc nechce…“ :„… proto, že nám zrovna překáželo v rozletu…“.
Sršňák: Vycházíte při tomto tvrzení z nějakých statistik? Nebo je to spíše morální klišé, které má člověku jen vysvětlit, jak je celý dnešní svět zvrhlý?… Podle mého názoru skupina rodičů, kteří se rozhodují si dítě vzít z čisté pohodlnosti, opravdu existuje. Zřejmě to jsou starší ženy a muži…kteří už vědí o životě všechno, problém otěhotnění mají v hlavě vyřešený dávno před tím než jdou do postele,byli by schopní dítě vychovat a jde jim opravdu jen o rozlet.
Jenže potom existuje jiná – jsem optimista a věřím, že dost početná – skupina lidí, které těhotenství zaskočí. A co je ještě horší, zaskočí i jejich nejbližší okolí. Holka žádnou interrupci plánovitě nechce…a jako běžnou věc jí rozhodně nepovažuje. Vy Anonyme, se ve svém příspěvku s touto skupinou nijak nevyrovnáváte. Myslím, že reakce nejbližšího okolí je klíčová. Jestliže má člověk dobré lidi kolem sebe, o které se v té chvíli může opřít…alespoň neudělá ukvapené rozhodnutí vlivem vlastního strachu z budoucnosti, prostý neschopnosti se na tuhle věc nějak dospěle podívat…z různých předsudků. Myslím,že je spousta vyznavačů práva na život, když jsou postavení do role, kdy by měli skutečně pro lidský život něco udělat a pro nového člověka, když už vznikl, poskytnout citovou podporu, sehnat odpovídající podmínky…atd místo toho moralizují, oddsuzují toho člověka atd. Musím říct, že kdybych žil ve vědomí, že moje dítě, když ho donosím, bude pro mý okolí neustálým talířem, na kterým si mě budou podávat a kritizovat…tak to nevydržím a to dítě si opravdu nechám vzít.
Když sem někdo přinese statistiku ohledně motivů potratů, jestli něco takového vůbec existuje , budu jen rád.
David říká:
Omlouvám se za ten Anonym, ten příspěvek byl ode mně, zřejmě došlo k nějaké technické chybě, nebyl to záměr.
To Prdínek: Říkáš, že mé argumenty jsou pokrytecké a zavádějící ale ničím jsi to nedoložil.
Já se dokážu vžít do role, kdy bych byl otcem nechtěného dítěte. Rozdíl mezi námi je pouze v tom že já považuji potrat za poslední, zoufalé a tragické a špatné řešení takové situace. Prostě dokud bych nevyčerpal všechny ostatní možnosti o kterých tady byla řeč, tak bych o něm ani neuvažoval. A pokud bych se pro něj rozhodl, neoblboval bych svoji psychiku iluzemi, ale rozhodl bych se s vědomím, že to je špatné a nemorální zabití jiné lidské bytosti. A že s tou vinou musím žít.
Ad Materiální zapezpečení: V našich podmínkách nehrozí že by dítě hladovělo nebo nemělo střechu nad hlavou. Děti v rozvojových zemích žijí v daleko horších podmínkách přesto jsou často díky svým rodičům šťastnější než naše děti.
Míša říká:
Díky za tenhle článek, úplně s ním souhlasím !!! Zákazem interupcí se nic nevyřeší, je to pokrytectví a krok zpět. Jediné , co má smysl, je prevence a osvěta.
PaWoUk říká:
Tom Klíčník: Adopce je jistě řešení s kterým také souhlasím, ale neřeší stále opomíjené situace, kdy je v ohrožení život ženy a nebo kdy otěhotněla při znásilnění. V prvním případě adopce nic neřeší a v druhém si nejsem jist, jak by se to promítlo do ženiny psychiky.
Jako hlavní řešení vidím v informovanosti a dostupnosti spolehlivé antikoncepce mladým lidem bez nutnosti informovat rodiče. Potrat jistě není řešení každodenních situací, stejně jako již zmíněný trest smrti i když jejich je podle mého názoru ku prospěchu věcí. Jsem rád, že se zde alespoň neobjevují názory, které považují za potrat i hormonální antikoncepci.
Cephaelis říká:
Chtěla bych se jen vyjádřit k nařčení, že nezacházím s informacemi korektně. Na rozdíl od mých minulých článků, které byly ryze informační, tento vyjadřuje mé ryze subjektivní stanovisko. Znovu opakuji pro ty, co to nepochopili, že nikomu tyto názory nevnucuji, jediným cílem tohoto článku je, aby se o problému mluvilo a aby se nad ním lidé zamýšleli (jakkoliv). A dle zdejší diskuse soudím, že se to celkem daří. :-)
Prdinek: Já opravdu otce nechci z rozhodování o osudu dítěte vyloučit… jen si myslím, že oni se častokrát vylučují sami… že se odpovědnosti prostě zřeknou… Pak taky může nastat problém, pokud mají rodiče rozdílný názor…
Tom Klíčník říká:
Popravdě řečeno moc nechápu, proč byl tento článek napsán. Na jedné straně jsou slyšet hlasy dogmatiků z řad církve (mají na to právo), na druhé straně ani vy nezacházíte s informacemi příliš korektně. Podíváme-li se na celou věc z hlediska statistiky, pak počet potratů v české republice klesá. Osobně nepovažuji potrat za šťastné řešení celého problému. Daleko lepší variantou (dle mého názoru) by byla okamžitá adopce „nechtěného“ dítěte po porodu a věřte mi, párů co si toužebně přejí dítě je i u nás dost. Rovněž se nedomnívám, že by o interrupcích rozhodovali muži. Nakonec je to přece vždy rozhodnutí ženy. Určitě s Vámi nebudu polemizovat na téma „kdy se člověk stane člověkem“. Je to Váš názor a ačkoliv ho nesdílím, nehodlám s ním polemizovat.
Tavi říká:
S timhle clankem nelze, nez souhlasit, daleko vic by se melo dat do informaci, ktere plne objasni oplodneni, nez se zabyvat zakonama, ktere, ehm, vime ze sousednich zemi, ze mnoho uzitku neprinesly. Nevim proc se tu zabyvate tim, jaky by melo zivot to dite, klidne potom hezky, ale nikdo asi tu nemysli na tu matku, pripadne bude-li mit otec alespon trochu svedomi, tak i jeho se to tyka.Lidi budou soulozit stale, urcite si v tu chvili neuvedomï nasledky. BTW. s temi cirkvemi to takove je, nevim kdo tu neco vzpominal a porovnaval s cikanama, ale to je snad o necem jinem, jinak je pravda, ze kdyby mi verici rekl, ze jsem vrah, tak bych si vzpomel na stary zakon, kdyz buh chtel po komsi aby mu obetoval syna.. ve finisi chtel „jen“ beranka… ale stejne ta lacnost po krvi tam byla No jedine co jsem asi tak chtel rict, ze se zamerit na informovanost lidi
Prdinek říká:
Cephaelis: je chybou, ze jako zena chces z tohoto rozhodovani muze vyloucit :-) I to pak vede k tomu, ze si delaji na vec zkreslene naroky a prosazuji svuj pohled na vec. Je treba je vest k odpovednosti stejne jako zeny a ne, ze jejich role konci vystrikem pak kapek semene. Muz je rodic stejne jako zena i kdyz nerodi a jiste by se naslo nemalo, kteri by zkusili i cele tehotenstvi. Ale souhlasim, ze posledni a rozhodujici slovo musi mit zena-matka (ne nejaka jina zena) a souhlasim, ze pokud muz je proti interrupci, tak musi byt ochoten nest odpovednost a byt pripraven se o dite starat.
Anonym: (proc anonym? ostatni se predstavili aspon prezdivkou :-) i to o necem svedci) Promin, ale nemohu s tebou souhlasit. Tve argumenty jsou pokrytecke a zavadejici a sve podstate jsou silne diskriminujici dospele zeny ve prospech jakehosi zivota.
Myslim, ze vy byste otcem nechteneho ditete byt nemohl, protoze byste ho jednoduse chtel. Nerikejte neco o cem nejste ani ochoten uvazovat – vzit se do role, ze dite by mohlo pro vas byt rizikem nebo prekazkou. A to, ze dite tolik toho zase nepotrebuje neni argument, ze to staci. Samozrejme, ze laska je dulezita, ale to k preziti nestaci a naopak, materialni zabezpeceni mu nenahradi lasku. A vyjadreni lasky taky stoji svou energii, pokud ji nevyjadrujete jen slovy: „mam te rad“ :-(
Anonym říká:
Ad Nechtěné děti: To co Cephaelis říká o procentu šťastných nechtěných děti, to klasická ukázka tzv. statistické morálky. „Většina cikánů jsou zloději a asociálové, tak je všechny zavřeme.“ „Většina nechtěných dětí nebude v životě štastná, tak je nenecháme se narodit.“ I kdyby jeden jediný cikán z miliónu byl slušný člověk, tak pozavírat všechny je pro mě zvrhlost. I kdyby jedno jediné nechtěné dítě z miliónu mělo šanci být v životě šťastné, tak zabíjet je šmahem všechny je pro mě zvrhlost. Závidím vám vaši sebejistotu a jasnovidectví. Kdybych se já, jako otec nechtěného dítěte, spolupodílel na rozhodnutí nenechat ho žít, velice těžko by se mi s tím vědomím žilo. Představoval bych si stále před očima jakou by asi mělo tvář, jaký úsměv, okamžiky kdy by bylo šťastné a smálo se. Co kdyby právě tohle dítě prožilo ten nejšťastnější život ? Co kdyby dokázalo něco velikého ? To všechno bych se nikdy nedozvěděl jen proto, že nám zrovna překáželo v rozletu. Řeči o tom, jak by bylo takové dítě nešťastné a jak je pro něj lepší aby vůbec nebylo, jsou jen klamem umožňujícím zapomenout na pocit viny a tahle obhajoba je pro mě morálně někde na úrovni obhajoby topení koťat.
Nechci se nikoho dotknout, ale myslím že spousta rodičů se pro potrat rozhoduje z pohodlnosti, která je tak typická pro západní civilizaci. Mít dítě totiž znamená něco obětovat a to se dnes mnoha lidem moc nechce. Ujišťuju tě Cephaelis, že i v 19ti by ses stala skvělou matkou a nakonec bys to zvládla, stejně jako většina ostatních žen (samozřejmě pokud jim není 14). Příroda to tak prostě zařídila. A dítě zase ke štěstí tolik nepotřebuje, zvlášť v našich podmínkách, někdy stačí dostatek lásky …
Cephaelis říká:
Nikdo netvrdí, že původně nechtěné dítě NEMŮŽE být šťastné, cestičky osudu jsou vrtkavé. Ale stůjme nohama na zemi a každý ať sám uváží, jaké procento nechtěných má naději, že se stane oněmi šťastnými…
Celkem podstatná mi připadá v Jajunčině příspěvku zmínka o tom, že kdyby V TUTO CHVÍLI otěhotněla, zachovala by se tak či tak… Ano, opravdu záleží strašně moc na situaci. Mně už by se v mých 24 na potrat šlo taky těžko (i když mám pár dobrých důvodů proč s těhotenstvím počkat), spíš bych tam nakonec nedošla vůbec… Ale před takovými 5 lety by asi nebylo moc co řešit… na rodičích závislá, psychicky nevyzrálá, nevystudovaná… netroufla bych si stát se matkou, je to hodně o zodpovědnosti. Porodem to totiž všechno teprve začíná…
Jajunka říká:
Porad probirate, jestli dite bude stastne nebo nestastne, to nikdo nemuze dopredu vedet. I kdyz se narodi nechtene..nakonec ruznyma okolnostma muze prozit fajn detstvi, zivot. Proc by ne. Ale to vsechno je budoucnost. V dobe, kdy zenska prijde na to, ze je tehotna, asi uvazuje hlavne nad sebou, jestli je (jsou s partnerem) schopna mit dite, psychicky i finance pripravena na ne. Mozna jsem ukrutnej sobec, ale ja bejt v podobne situaci, tak asi nejvic myslim na sebe, jestli JA se dokazu s tim poprat..a eventuelne privest na svet a milovat me dite. Ja jsem pro moznost volby potratu a hlavne jak uz tu bylo receno, pro rychlejsi a snadnejsi adopci. I kdyz osobne kdybych v tuhle chvili otehotnela, detatko si necham. Kazdy jsme jiny a proto kazdy ma mit volbu.
Cephaelis říká:
David: 1) Právo na život je sice hezký pojem, ale je život a život. Být dítětem, které během celého svého dětství nepozná lásku a sociální pohodu a zázemí, je tragédie. Vždyť děti jsou to nejlepší, co člověk v životě má a pokud není schopen jim poskytnout péči, na kterou mají morální právo, nejsem si jistá, jestli je jejich svědomí čistější než když spáchají zločin interrupce. Děti by neměly trpět, měly by být šťastné a bezstarostné. Obávám se, že děti z dětských domovů bezstarostné nejsou a svým způsobem ani dětství nemají, protože byly nuceny předčasně dospět. 2) Ten irský vtip nepovažuji za příliš trefný, je zavádějící. Prdinek+David: Mohu souhlasit s názorem, že otázka potratů není jen věcí žen, ovšem s výhradou, kterou zcela jednoznačně vyjádřil Sršňák: …„chlap má právo o něm rozhodovat… samozřejmě jen pokud má vůli se o něj starat.“… Jen málo interrupcí proběhne v případech, kdy muž ženě vysvětlí, že dítě není problém a že se o něj společně zvládnou postarat. Bohužel realita je obvykle taková, že muž dítě odmítá a před ženou je perspektiva života svobodné matky (přítel si přece kvůli ní „nezničí“ život). Dokonce i můj přítel, když jsme teoreticky toto téma probírali, se mě zeptal: „A co BYS dělala, kdybys otěhotněla?“…Už sám fakt, že otázku neformuloval „Co BYCHOM dělali?“ naznačuje, že mnoho mužů je sice v případě zplození jedince plnohodnotnými partnery, nicméně za další vývoj věcí odmítají přijmout zodpovědnost. Pro muže je jednodušší říct „Tak si to nech vzít“, než je pro ženu s pocitem prodělané interrupce žít. Přestože si možná myslíte, že žena jdoucí na potrat se jen necitelně zbavuje „přítěže“, nemyslím si, že by tomu tak bylo. To rozhodnutí je natolik závažné, že ji to prostě poznamená, ať chce nebo nechce. Každopádně žádné z nich toto rozhodování/rozhodnutí nezávidím… Sršňák: Uznávám, že s tím náboženstvím jsem to zahnala dost do krajnosti. Měla jsem samozřejmě na mysli ony ortodoxní věřící a trochu nesprávně jsem to vztáhla na církev jak takovou.
Sršňák říká:
I samo podstoupení interrupce mi připadá jako trest.pro ženy..je tu věc, která se musí řešit a je to celý na ženě…která se s tím „nechat se oplodnit,ale pak už nerodit“ musí vyrovnat…
Taky si myslím, že propagace zákazu interrupce bez čehokoliv dalšího je hnusnější než jejich povolení…je to propagace jakýhosi „holýho práva na život“ a mě při tom běhá mráz po zádech…(Představím si čtyři stěny a uprostřed misku s jídlem.)
Pro mě je taky člověk člověkem od okamžiku početí…a chcete-li klidně jen z ideologických důvodů, proto, že je to společná práce chlapa a ženy a nejen něco, co se za tři měsíce vyvine z jakýsi ženský tkáně. A chlap má právo o něm rozhodovat…samozřejmě jen pokud má vůli se o něj starat.
Na vojně jsem poznal perfektního kluka z děcáku, se svýma sourozencema měl společnou vždycky buď jenom matku nebo otce. Děcák vlastně byl pro něj záchranou před rodinnýma poměrama. Hodně jsem si ho vážil a pro mě by byla škoda, kdyby se stal obětí svobodnýho rozhodnutí matky. Ale musím říct, že tím, kde vyrůstal, hodně trpěl a bylo to na něm znát.
K náboženství: Církve a kterékoliv jiné organizace mají právo říkat co si myslí. Stejně tak nevěřící má právo říct, co si myslí o církevních dogmatech. Mě připadá, že se v článku to náboženství trochu démonizuje. Jsou to normální organizace. Zákon neprošel, protože se mu nedostala potřebná podpora. Tak to má v demokracii být. Myslím, že bude v budoucnu čím dál tím častější, že různé skupiny (nejen náboženské) budou prosazovat různé věci…a pokud najdou podporu v parlamentu …prostě se zákonem stanou…byť by byly sebevíce absurdní. Jiná věc je, že jsou věřící, se kterýma se mluvit nedá, kteří jsou víceméně zfanatizovaní a kteří všechno a všem obíjejí o hlavu.
Můj názor na zákaz interrupcí:
zajistit -důkladnou prevenci – informace o sexualitě
možnostmi řešení seznámit
Poznámka k anonym. porodům: i samotné těhotenství je pěkná fuška, a to i když je dítě chtěné a oba partneři jsou spolu
Prdinek říká:
Pripada mi to tak, ze zakaz interrupce je vlastne trest žen za to, ze jsou zenami a jejich odsouzeni do role pouhych rodicek :-( Jejich jedinym pravem zustava nechat se oplodnit a pak uz jen rodit a vychovavat :-(
Prdinek říká:
super clanek :-) temer neni co dodavat, spis jen vyjadrit svuj nazor na podporu ci odmitnuti te ktere casti.
Nemyslim si, ze by to melo byt jen veci zen (vetsinou pri tom ten muz je), protoze i muzi nesou svuj dil odpovednosti za tehotenstvi. V partnerskem vztahu o takovemto kroku jiste rozhoduji oba.
Jinak co se tyka intterupce jako takove je to samozrejme vzdy rozhodovani mezi „mensim a vetsim zlem“ :-( Ted si dovolim jedno velke zlehceni: asi jako jestli se opiji vinem nebo tvrdym alkoholem – proste neco chci udelat a udelam to. Zakazy tady nemaji sanci neceho dosahnout, maximalne zhorseni. Tady se da zajistit jen minimalizace rizik pro vsechny „zucastnene“. Jedinym reseni je osveta a prevence, aby k nechtenemu otehotneni nedochazelo.
K vrazdam nevinatek: tady je opravdu rozhodujici urceni hranice preziti, hranice cloveka jako samostatne existujici bytosti. At se na me odpurci nezlobi, ale odstraneni oplodneneho zarodku opravdu neni zadna vrazda. A jiste i priroda sama ma sve „kontrolni“ mechanismy kdy nezivotaschopny zarodek sama zlikviduje. Je zajimave jak horlive nekdy prosazuji prava neceho o cem nikdo nevi co z toho bude (a jestli vubec neco) a zbavuji prav cloveka, tvora dospeleho a casto vyspeleho nejen fyzicky. To neni ani prirozene (prirozene podle prirody je to, ze prezivaji jen chteni a nejsilnejsi zdravi jedinci), ani lidske (lidske by melo byt zajistit kazdemu zivotaschopnemu jedinci KVALITNI zivot).
Muj osobni nazor je, ze je lidstejsi umoznit zene interrupci nez nechat nechteneho jedince jen prezivat. Muj nazor taky je, ze poprava je lidstejsi nez dozivoti (samozrejme za odpovidajici zlociny proti lidskosti, ne za politiku).
David: anonymni porody – kseftovani s detma ti pripada jako slusne? vuci komu? snad jen vuci tem neplodnym parum :-( Ad vtip: ja bych nechteny a mit tu pistoli, tak bud se snazim pro priste zabranit v narozeni dalsich nechtenych nebo ze zavisti postrilim ty chtene :-( Ale jiste by se nasli i takovi, kteri by se radeji picli :-( Myslim, ze nestastny nechteny clovek je daleko vetsi zlo nez vcasna interrupce.
Cpc říká:
Nemyslím si, že by potrat někdo zveličoval a dělal z něj lehké rozhodnutí typu „ostříhání nehtů“. Je to rozhodně složitá věc a misky vah si budou vždycky dosti vyrovnané. Existuje totiž mnoho pro i proti. Nicméně nevím co by s tak osobní věcí mohl změnit zákon a proč by se měl do toho vůbec montovat.
David říká:
S odstavcem Zákaz interrupcí do puntíku souhlasím – zákaz by vůbec nic nevyřešil. Nelíbí se mi ale ten pro ženy dost typický postoj : „Chlapů se to netýká, tak co se do toho míchají.“ Všechny argumenty ortodoxních zastánců umělých potratů vycházejí z představy že je to pouze věc ženy a jejího rozhodnutí – to by platilo v případě, že nenarozené dítě je pouze věc, objekt rozhodnutí. Já na rozdíl od nich považuji plod za lidskou bytost s kompletní genetickou výbavou, jenž se za normálních okolností vyvine za několik měsíců v plnohodnotného člověka, jak ho chápou i zastánci potratů. Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného. A protože já nenarozené dítě za jednotlivce považuji, mám za to, že rozhodnotí o životě či smrti je dost velký zásah do jeho svobody. Umělý potrat považuji za špatný a nemorální čin, zabití lidské bytosti. Názory považující potrat za běžnou věc osobního rozhodnutí jsou typickou obranou reakcí psychiky – stejně jako si vojáci ve válce vytvářejí představu, že ti na druhé straně jsou odporní zločinci, aby mohli žít s představou, že někoho z nich zabili. Pokud se žena nepokrytecky rozhodne pro potrat s vědomím, že zabíjí lidskou bytost, je to jen věc jejího svědomí. Ale vytvářet ve společnosti představu, že zbavit se nenarozeného dítětě je zhruba to samé jako ostříhat si nehty (nadsázka), to je strkání hlavy do písku a zbavování se zodpovědnosti. Mám radost z toho, že počet umělých potratů stále klesá ale myslím si, že by se dalo udělat mnohem víc. Ať už jde o zmíněnou osvětu a propagaci antikoncepce nebo o možnost anonymních porodů. Naprosto nechápu proč politici tak kategoricky smetli ze stolu zákon o umožnění anonymních porodů a usnadnění adopce. Žena, která se rozhodne nechtěné dítě anonymně porodit je považována za krkavčí matku a vyvrhele, zatímco ta co podstoupí umělý potrat pouze naplňuje svoje svaté právo na rozhodnutí o svém životě. Mě to připadá absurdní. V souvislosti s odstavcem a marnosti života nechtěných dětí mě napadá známý irský vtip – „Je zajímavé, že všichni co jsou pro potraty se už narodili.“ Navrhuji nechat takové nechtěné děti dosáhnout věk 18ti let, dát jim do ruky pistoli a sdělit jim: „Vím že tvůj život za nic nestojí, skoncuj to jestli chceš.“ Kolik z nich by to asi udělalo ? Obávám se, že ani jedno. A to má někdo odvahu rozhodnout za ně už na začátku…