Interrupce - právo na rozhodnutí?

Prdinek:a to má za to trpět i to dítě?…pěkně to máte vymyšlený

Souhlasím, že zakázat interrupci by by la hovadina do nebe volající…co by potom bylo s těmi dětmi?…protože nechtěné děti zůstanou nechtěnými, i když sou vyjímky, ale nedá se to vyřešit tak jednoduše…nakonec by se mohlo stát něco o mnohem horšího než jsou legální interrupce..zabíjel by se nejen plod ale i zdravé dítě…matky, které by ve stresu volily krajní řešení, by mohly přistoupit k nelegálním interrupcím, které by se mohly rovnat řeznickým pracím…nejen, že by se při nich mohlo stát, že by byl plod(ne-li dítě) zničen naprosto odporným způsobem, ale žena by tím mohla přijít o svou schopnost reprodukce…u některých žen by to bylo skoro lepší, protože je jich spousta, co přichází do jiného stavu ani neví jak a všechnu starost hází na stát a vesele si pokračují dál a nezajímá je osud dítěte…ale mezi těmi ženami, co nechtěně o těhotní jsou i takové, které by mohly být v budoucnu vynikajícími mámami..a pak při součastném stavu adopcí…nevim, jestli bych chtěla být v roli nechtěného dítěte odchovaného ústavem, které nepoznalo „mateřskou lásku“..tyhle děti to nemají vůbec lehký..ne, že by se nenašly vyjímky mezi dětmi, co svou matku sice mají, ale byly týrané nebo zneužívané…a apk je tady další hromada proti zákazu interrupcí…třeba děti, které se rodí mentálně postižené..ne každý má na to, aby se o takové dítě staral tak, aby mu zajistil všechno, co takové dítě potřebuje…interrupcema by se skutečně nemělo mrhat způsobem jako, když se trhají mandle, ale zákaz by vůbec nic nevyřešil( a myslim, že většina z nás by k ní nepřistoupila..rozhodně ne tak lehkovážně)..jenom by situaci zhoršil…

Pred par dny jsem mela strach,ze jsem tehotna,ale nakonec jsem to dostala.Takze ok.Ale hodne jsem o tom premyslela a byla jsem rozhodnuta,ze bych si to dite nechala.Nedokazu si predstavit ze bych zila s predstavou,zue jsem zabila svoje dite. Mam kamarada,kteryho mela jeho mati v 19 a kdyby se tehdy rozhola jit na potrat jen kvuli tomu ze je moc mlada,tak by ted nezil a myslim si zeje nespravedlivy jen tak se rozhodnout za toho budouciho cloveka jestli ma zit nebo ne.na druhou stranu zalezi na situaci dane zeny.Pokud vi,ze by to nezvladla a dite by nedokazala uzivir zalezi uz jen na jejim materskym pzudu

štěp: Tak tohle mi zase pěkně zvedlo hladinu adrenalinu. Mám totiž s náboženstvím a církví velice „pěkné“ osobní zkušenosti. Tyhlety „zbožné“ kecy a fráze mi už jdou docela dost na nervy. Nějaké papouškování naučených řečí na mně vážně dojem neudělá… Pro tenhle styl komunikace mám jen pár nevybíravých označení: propaganda, vymývání mozků… A nejhorší ze všeho ta mentalita pyšných majitelů pravdy, prostě my jsme ti jediní správní, svatí a každý kdo se nepřizpůsobí a nebude jako my, tak je špatný a přijde do pekla… A nejhorší když se to ještě začne agresivně vnucovat všem ostatním, no hrůza. Všichni ti fanatičtí věřící si náramně myslí, jak jsou blízko bohu, ale aby se šeredně nespletli, v bibli je na tohle téma spoustu napsáno…

Ach jo, proč jsou někteří věřící tak omezení? Proč nevidí společnost a okolní svět, ale Ježíše, Alláha apod.? Svět přece není ani černý, ani bílý. Svět se nadá najít v jedné knize.

Milovat Boha neznamená milovat člověka, víra není zodpovědnost a to, co není povoleno v náboženstí není špatnost, stejně tak jako sex není láska. Špatné je to, čím ubližuju druhým, bezohlednost, sobectví,… Špatná je i to, co si vnitřně nedokážu odpustit.

Špatná je podle mě i Štěpova víra v Ježíše, protože přes ni nevidí problémy a starosti bližních (pokud teda vidí aspoň ty bližní), ale zcela sobecky se za ní schovává před skutečným životem a zodpovědností…

Nezávidím těm, kteří mají rozhodnout o životě svýho potomka, ale jak už tady zaznělo, je otázka, jestli je lepší mít dítě, které by trpělo celý život kvůli postižení, nebo zařídit, aby se nenarodilo. Musí to být hrozný rozhodování a doufám, že nic takovýho nezažiju. Držím palce všem, aby nemuseli nic takovýho řešit a pokud už to bude nutný, ať rozhodnou správně.

můj poslední příspěvek- at chcete nebo ne, nedá se oddělit interrupce od vraždy, jako sex od početí! (prostě žena je plodná 3–5 dní v měsíci(a 3 dny před tím) a jestli je v té době sex musíme počítat s tím že může otěhotnět!) Ten kdo si to neuvědomuje je nezodpovědný a měl by nést plné důsledky(o dítě se postarat, jestliže toho není schopen předat ho k adopci!) Jak se tady říká že je to jenom otázka žen-vždyť Ona se rozhodla jestli se s nim vyspí…Děvčata pozor s kým se vyspíte my(muži) totiž potřebujeme k zodpovědnosti dorůst (NÉ KAŽDÝ DOROSTE)! Přiznejme si že AIDS je asi jediný schopný argument který tlačí lidstvo k věrnosti mezi partnery-jinak vymřeme. JEŽÍŠ řekl: Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. J 3,19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. …co k tomu dodat-přeji všem co jsem sám nalezl: JEŽÍŠ=cesta, pravda, život! POKOJ VÁM!

JL: „Darcem zivota totiz neni clovek ale Buh.“ – to myslis skutecne vazne? Doufam, ze aspon necekas, ze zplodis dalsiho Jeziska.

Štěp: mluvis o koze misto o voze. Tohle neni forum o vire. Je sice citit, ze ti vira pomaha prekonavat stradani zivota, ale podle me uz jste s zenou daleko – vy uz se nemilujete jako dva lidi, vy uz kazdy sam milujete jen Boha a navzajem se v teto lasce podporujete. A spolu se snad milujete, protoze s nim to bohuzel (taky zajimave slovo) fyzicky nejde. Lasku jsi popsal pekne, ale nechtene tehotenstvi neni jen o lasce a o lasce k Bohu uz vubec ne. Nebudu brat do ust zadna cisla, protoze kazdeho, kazdeho jedineho ztraceneho zivota je skoda, ale je otazkou co lepsi, jestli plnohodnotny zivot nebo zivoreni nechtenych. Z ust vericich kolikrat citim straslive sobectvi. Na jedne strane je obrovska pokora a strane druhe neskutecne sobectvi. Kdyby melo jit vse podle Boha, tak je to jen cynicky hrac s osudy lidi. Pokud ukazuje jedinou spravnou cestu, tak proc ji vidi jen nekteri a prosazuji ji treba i silou? A uz jsem to psal na zacatku tohoto fora – z pohledu krestanstvi je zena jen onuce, bezpravny otrok odsouzeny k rozeni deti :-( I ta Marie k tomu prisla ani nevi jak a starej se. Co z toho jako matka mela? Miloval ji Jezis vubec? Staral se o ni? Co to je, proboha, za model rodiny? Kde jsou Jezisovi sourozenci? Jozef byl neplodny? Na nabozenstvi byva podstatny jen zakladni kodex chovani, ktery vymezuje moznost souziti a preziti lidstva jako celku, ale spousta lidi se muze takovym kodešxem ridit i kdyz neveri. Pro zivot je dulezita vzajemna ucta a tolerance mezi lidmi a ne bezmezna laska a pokora k necemu imaginarnimu ve jmenu ktere jsou nekteri ochotni i zabit. Co to je vubec hrich? Clovek je omylny, dela chyby, ale co to je hrich? Kdyz udelam chybu, tak ji vetsinou musim napravit, kdyz zhresim, zajdu do kostela, odrikam par otcenasu a je po problemu? Co to je za zvracenou logiku? Stěpe, promin, ale to co pises jsou jen zvasty a navic vubec ne k tematu, ale nejsi nejhorsi :-) Byli tu i radikalnejsi :-) Vyjadrujes se slusne a kultivovane a nechtel bych te urazet, ale uz se nas neptej co my s tim budem delat. Kazdy si sve problemy musi resit sam a za sve ciny nese odpovednost. My mu muzem pomoci jen tim, ze mu nastinime ruzne moznosti reseni a jejich nasledku, ale resit nikdo nic za nikoho nemuze. A proto ani zenam nemuzem brat pravo na rozhodnuti co se svym nechtenym tehotenstvim.

štěp: Omlouvám se, jestli jsem se tě dotkl. Podle mě pokud existuje, každý před ním zodpovídá sám za sebe. Je nesmysl žít podle něčího výkladu. Neodsuzuji život podle Bible, ale záleží na tom, jak si ji člověk vyloží. Jedno z přikázání zní Nezabiješ. Jedno slovo, mnoho významů. Nezabiješ člověka, nebo zvíře? Když už můžeš podle nějakýho výkladu zabít zvíře, smí to být jenom kvůli užitku (maso, kůže, …), nebo to smí být jen kvůli trofeji? Výklad záleží na každém z nás. Je jednoduchý říct „Farář kázal, že…“, ale horší je se s tím srovnat vnitřně podle svýho svědomí ( katolíci, kolik lidí vaše církev zabila jen kvůli odlišnosti názorů?). Promiň, ale osobně nemůžu akceptovat předmanželskou čistotu. Protože svatbou se nemění nic biologicky a ani na city by neměla mít vliv. Pokud mají dva lidi (bez ohledu na pohlaví) spolu, tak taky budou a svatba to nezmění. Stejně tak pokud jim to neklape nemůžeš čekat, že to svatba srovná. Ta jen ztíží případný rozchod. Jinak zákaz předmanželského sexu měl jistě svoje místo v dřívějších dobách, kdy nebyla dostupná antikonepce a nebylo žádoucí, aby děti přicházely na svět mimo manželství. Před 200 lety, kdy na vesnici bylo 20 stavení a všichni po okolí se znali a měli k sobě blíž byla situace úplně jiná než dnes. Tehdy spolu vlastně mladí vyrůstali, znali se od mala a věděli, co od toho druhého mají čekat. Oproti tomu dnes se dva mladí potkají na malým městě (5000–20000 obyvatel), vymění si čísla na mobil a porovnají si diáře. Zjistí, že na sebe mají čas třebajen ve čtvrtek po práci, řekněme od 17:00. Pokud to skončí večeří kolem osmé, tak se rozejdou domů asi v 20:30. To je 3,5 hodiny týdně, za rok 185,5 hodiny. Když by spolu vyrůstali na vesnici, tak by si třeba hráli 3h denně (1095 h/rok). To je diametrálně odlišná situace a jediná možnost, jak v moderní době poznat, že ta partnerka je ta pravá, je zkusit společný život. A v době, kdy existuje spolehlivá antikoncepce je tady možnost i toho sexu. Samozřejmě netvrdím, aby se hned po druhým rande madí stěhovali k sobě, ale měli by mít představu, co asi bude po svatbě. Ani sex na jednu noc nedoporučuju. Pokud má člověk stálou partnerku, kterou miluje a jsou si věrní, není důvod si sex odpírat. Dneska je jiná doba, svět se rychle mění a náboženství všeobecně ustrnulo někde v 1. polovině 19. stol., aspoň podle toho, co vidím kolem sebe. Kdybych se měl řídit striktně katolickým výkladem, nežil bych, protože to, co dělám, by před 300 lety označili za čarodějnictví a hned by mě upálili. S tímto tématem ale nemá víra nic společnýho. Jde o to, jak se člověk postaví k zodpovědnosti za to, co dělá (sex) a za následky (děti). A je jenom na něm a partnerovi, jak se k tomu postaví, jestli podle bible, koránu, … nebo svýho svědomí. Musí si všecho srovnat sám v sobě. Pokud chceš dál debatovat, můžeme pokračovat v sekci o Náboženství. Tady by to mělo být o něčem jiném.

Petmk: Koukám že můj názor tě pořádně nakrk. To nebyl můj úmysl! Vezmu to popořadě: že církev je i špatná to není chyba Boha, ale lidí a víš proč? Protože je lépe poslouchat Boha než člověka. Sám nechápu proč katolíci dosadili papeže na roveň Boha a Marii jako přímluvkyni – přičemž je jasně v Bibli napsáno že jediný prostředník mezi lidmi a Bohem je J.Kristus! Z Katolické církve je mi smutno a proto jsem si našel církev která je živá! (vzpomeň si na J.Husa, J.A.Komenský řekl-NÁRODE ČESKÝ NAVRAŤ SE KE KRISTU) Říkáš že pravda je uprostřed-tak to je ten největší blud Čechů-ala Švejk! V Bibli je napsáno-J 8,32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." To byl můj případ ateisty – pak jsem uvěřil a Bible mě otvírá oči každý den(kdy si je nechám…) Nejsem svatej, ale Ježíš mě hříchy odpustil a ke svatosti chci směřovat (tím cílem je nebe!) Tím druhým cílem je hořící jezero(tam bude jak popisuje Bible-pláč a skřípění zubů) kde skončí ti kteří ve svých hříších zemřou. Nechci nikoho strašit to je realita Božího soudu pro ty co se nechtějí odvrátit od svých hříchů. Pak píšeš že nepotřebuješ víru k zodpovědnosti-z toho jsem vyléčený, stačí se kouknout kolem sebe, ale tam kde vládne Boží moc, tam žádný hřích neobstojí! (Ve městech kde bylo probuzení nakonec zavřely hospody a zrušily policii) Možná nevěříš, ale pro mě je měřítko můj život a životy křesťanů kolem mě-těch upřímných! (jak píšeš)Než jsem založil rodinu, tak jsem s manželkou chodil 2 roky(bez sexu), a máš pravdu že je to důležitá doba poznávání se, ale i po 7 letech manželství jsme stále ve vývoji jak ve vztazích tak i v sexu, takže ta zkouška a jistota…ne-vim, ne-vim. Jediný co nás vždycky zachrání je rada z Bible-nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce. Bible je zkrátka taková studna živý vody bez který už by naše manželství zemřelo! Zkus milovat toho druhého víc než sebe-to je dřina-ale ta pravá láska!!! To je to nejkrásnější-trvalý… 1.klidně budu v tvých očích slaboch, ale bez Ježíše už žít nechci! (potřebuji Církev upřímně věřících!) A každý rozhodnutí je pouze na MĚ! Každý den se musím rozhodnout zda do toho půjdu sám, nebo s Ježíšem! 2.na druhý bod se vyjádřit nemůžu-soud patří Bohu ne lidem-ale nikdo do smrti hřešit nemusí! Ježíš to řešil takto: J 8,3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ J 8,8 A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, [zahanbeni ve svém svědomí] vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Tak k těm sirotkům(dle tebe autonehodám…) díky AIDS je jich dnes 15milionů!!!stačí. Naverbovat tě nechci, ale Boží vůle jest aby každý spasen byl! A je to na každém z nás…Chci ti být pouze jakýmsi ukazatelem, proto ti ani nepíšu do jaký církve chodím, jelikož existuje pouze Církev jedna-těch co upřímně vyznávají J. Krista jako svého Pána a Spasitele a podle toho také žijí! Než budeš někoho kritizovat jdi s ním kus cesty, teprve potom na to máš právo(žil jsem bez Boha-20let, s Bohem-13. a mám co srovnávat!…)

Omlouvám se, můj minulý příspěvek nebyl adresovaný ani tak Alexandře, kterou chápu a děkuju jí, že měla odvahu napsat svůj osboní zážitek, ale spíš Martině (doufaám, že teď už jsem jméno nespletla). Ještě jednou pardon, záměna jmen.

Chapu te, Alexandro, ale presto si myslim, ze kazdy clovek ma rpavo na zivot. Mam pribuzne, kteri maji postizene dite. Je pravda, ze se narodilo v dobe, kdy ultrazvuk nebyl beznou veci, takze to pred narozenim nevedeli. Ale vim, ze i dkyby to vedeli, nikdy by teta interrupci nepodstoupila. Existuji i takovi lide, kteri vedi o postizeni sveho ditete a presto si ho nechaji. Toto rozhodnuti je veci kazdeho, ale myslim si, ze my lide nemame pravo brat jinym zivot. Darcem zivota totiz neni clovek ale Buh.

štěp: Nemám nic proti víře v Boha jako takové, je to každýho rozhodnutí. V komentáři k článku Biskup podpoří páry, které se do svatby zdrží sexu jsem popsal, co se stalo sestře mojí kamarádky. Dost viny na tom nese církev. Ani víra, ani bible, ale opravdu církev. Já osobně sice nevěřím, že mám tělo do boha, ale nevěřím ani tomu, že „Život je chemická katalytická reakce ve vodném roztoku,trvale směřující k rovnováze. Po jejím dosažení tělo umírá“, jak se nám na vysoké snažili vsugerovat na jedné přednášce v biochemii. Pravda bude někde uprostřed. Ale ať je to jak chce, každý z nás má svoje tělo, dokáže vnímat pocity (nejen při sexu), má rozum, svědomí a schopnost víry. Osobně to beru tak, že sex je ten nejkrásnější pocit, který znám a o který se můžu podělit s jiným člověkem. Nikdy bych si jej nekoupil a chci jej sdílet jen s holkou, která je mě nejbližší. Tak to je. Mám i rozum a svědomí, takže předem se domluvíme na tom, co jsem psal níž. Vím i to, že každá metoda antikoncepce může selhat a jsem připraven se o případný děcko postarat. Stejně bych si je pozděj asi pořídil. Od toho mám rozum a zodpovědnost. K tomu, aby člověk byl zodpovědný, nepotřebuje víru. A ani víra nezaručí, že zodpovědný bude. Rozhodnutí mít sex jenom s holkou, se kterou chodím je moje a dobrovolný. Nikdo mě k němu netlačil. Stejně tak mě nikdo netlačí k tomu, abych před založením rodiny zkusil několik let s tou dotyčnou slečnou společně žít, abych měl jistotu, že to zvládneme. Nešlo by ani tak o nás dva, ale právě o potomstvo. Pokud s holkou chodím, je samozřejmý, že si chceme dát to nejkrásnější a nikdo a nic mě v tom nezabrání. Je to jasný? Ještě dvě poznámky:

• 1– Pokud kdokoliv potřebuje nějakou organizaci (sektu, církev, …) k tomu, aby si ujasnil co od života chce, je to slaboch. Od toho přece dostal rozum, aby se jím řídil. Ale lidi jsou pohodlní a nechají za sebe rozhodovat někoho jinýho. Jenže ten rozhodne podle toho, jak se to hodí mu.
• 2– I kdyby byl předmanželský sex hřích, pokud bych byl věřící, stejně bych se svou holkou spal. Ono je totiž lepší hřešit třeba dva nebo tři roky, než se pak muset rozvést a skončit jako Jitka (hřešit do smrti). A to měla ještě kliku, že nemá děti.

A na závěr ještě jeden detail. Sirotek je ten, kdo nemá rodiče, protože mu zemřeli. Sirotky určitě nikdo nevyrábí, ti jaksi vznikají mimochodem třeba při autonehodách. Tady by se hodilo spíš odložené děti.

A nesnaž se mě naverbovat do nějaké církve, nebo tady o ní napíšu pravdu a hotovo. Ať lidi vidí, co jsou ty organizace zastupující boha zač. Bůh je přece pro každýho a když někdo věřit chce, ať si věří, ale nenechá si vymývat mozek od někoho, kdo tvrdí, že je svatý a že je s Bohem ve spojení. Jsou to kecy.

Říká se, že čas léčí všechny rány. Dnes vím, že toto přísloví není pravdivé. Je to už šest let, kdy jsem druhé ze svých čtyř dětí nechala utratit – a dodnes o tom nedokážu mluvit bez toho že, bych se při tom skoro hroutila. Rány se ještě nezahojily. Cítím bolest ze ztráty a mám pocit studu stejně jako tehdy za slunečného říjnového rána před šesti lety. Bylo to jako studená sprcha, když výsledek těhotenského testu potvrdil moje obavy. Jenom jedinkrát jsem s ním bez ochrany spala. Byl ode mne o šestnáct let starší a náš vztah se vyznačoval nezdravou závislostí, prostě byl všelijaký, jen ne dobrý. Ve svých pětadvaceti letech jsem se nedokázala se svým životem vypořádat. Jako matka malého dítěte jsem se odstěhovala od rodičů do Nashville, kde jsem rozjela dobře placenou kariéru. Měla jsem před sebou profesní úspěch. Ale nechala jsem se jeho leskem zaslepit. Když zavřu oči a představím si ten týden, vzpomínky mě děsí. Dosud před sebou vidím park, kde jsem ho potkala, abych mu sdělila novinku. Slova „jsem těhotná" jsem nedokázala protlačit přes rty. Jednoduše jsem mu ukázala výsledek těhotenského testu a čekala, co řekne. Oba jsme věděli, že jeho první slova budou kritická. I když jsem jeho reakci tušila, byla horší než jsem čekala: „Postaráme se o to společně – můžeš zaplatit polovinu?" Okamžitě jsem začala protestovat. To přece nemůže být jediná odpověď na náš „problém"! On však nechtěl o jiných možnostech vůbec mluvit a jenom opakoval, že těhotenství je „můj" problém, jen a jedině můj. „Můžeš si to nechat, když si chceš hrát na ctnostnou. Ale já ti nijak nebudu pomáhat to vychovávat. Určitě se taky kvůli tomu nebudu ženit a v žádném případě na to nebudu nijak přispívat – to se raději stáhnu a budu žít jak pobuda," vysypal ze sebe. Zavolala jsem jedinému člověku, kterému jsem věřila. Potom jsem si sbalila kufry a tříapůlletou dceru, nasedla do auta a jela jedenáct hodin do malé vesničky v Texasu – ke své sestře, které bylo dvaačtyřicet. … Nakonec mi moje sestra navrhla, že potrat je asi opravdu nejlepší a nejlogičtější řešení. Domů to byla velmi dlouhá cesta. Přemýšlela jsem, jestli na dálnici někde do něčeho schválně nevrazit a všechno to neukončit. Ale zdržela mě od toho myšlenka, že bych zabila zároveň i svou dceru. Absurdnost této myšlenky vnímám dodnes. Věděla jsem, že to, co teď plánuju, je hřích, vražda… Když jsme přijeli do nemocnice, byla jsem celá omámená. Sotva se mi podařilo vystoupit z auta. Po tváři se mi kutálely slzy, když jsem na svého přítele všemi možnými prostředky naléhala, aby ještě jednou zkusil najít jiné řešení. Copak neexistuje způsob jak si miminko nechat? Všechno rezolutně odmítal. Od toho okamžiku jsem věděla, že pojmy „nevinnost" nebo „naivita" se na mě už nemohou vztahovat. Toho dne jsem se stala někým jiným. Pláč jsem potlačila. … V čekárně nás sedělo dvanáct žen v mém věku. Dodnes vidím obličej každé z nich. Některé si vybraly levnější uklidňující varianty. Když nám dali uklidňující prostředek, musely jsme ještě půl hodiny čekat, než to zabralo. Jako odsouzenci ve špatném filmu jsme se jedna druhé ptaly, proč je kdo tady. A tak jsme vyprávěly. Jedna žena byla vdaná a ještě studovala. S manželem plánovali dvě děti, ale až najdou práci, rozjedou kariéru a budou mít dům. Bylo to „logické" rozhodnutí. Jiné děvče teprve začalo studovat. Rodiče by ji asi zabili, kdyby se dověděli, že čeká mimino. Měla tam s sebou kamarádku. Já jsem neříkala nic. Uklidňující injekci jsem dostala jako třetí v pořadí. Během čekání jsem slyšela, jak ta první dívka křičí. Viděla jsem, jak s očima plnýma slz vyběhla v županu z ordinace. Později, když ji sestra uklidnila a vrátila na operační stůl, bylo slyšet smutný výkřik a potom vzlykot. Teď jsem byla na řadě já. „Udělejte to tak, abych usnula," prosila jsem. Vysvětlila mi, že neusnu úplně. Ale že budu uvolněná a nic nebudu cítit. Lhala. Lékař si sedl a mechanicky sáhl po vakuové odsávačce. Slyšela jsem odsávačku a srkání, když mi z dělohy odsával moje dítě. Potom mě zavezli do další místnosti, kde byly ženy, které měly proceduru už za sebou. Nikdy nezapomenu na sténání a nářek v té místnosti. Jako v pekle. Studentka ležela vedle mne. Když se ke mně obrátila tváří, jako by z ní vymizel všechen život, všechen cit. Uvědomovala jsem si, že můj obličej vypadá stejně. Natáhla jsem k ní ruku a ona ji uchopila. Tak jsme tam beze slova ležely, spojené rukama a společnou zkušeností, než nám řekli, že se můžeme obléct a jít domů. Šest let jsem se modlila za odpuštění. Vím, že Bůh ve svém slitování pro mě toto odpuštění má, ale já přesto nedokážu sama sobě odpustit. Zdráhala jsem se mu znovu odevzdat svůj život a jako důvod jsem uvedla neodpustitelný hřích. Trvale jsem sama sebe odsuzovala. Byla jsem přesvědčena, že věřící ze sboru by se mi vyhýbali, kdyby se dověděli, co jsem udělala. Nakonec jsem díky lásce začala zase vnímat světlo. Pomalu jsem začínala rozumět Boží lásce a odpuštění. Chtěla jsem věřit jeho slovu a svůj život jím řídit. Alexandra

ptmk: jsem rád za tvoji reakci a upřímnost! Vím že to dnes tak chodí, a nemám to nikomu za zlé, žil jsem stejně než… Také s tebou souhlasím ohledně učení katolické církve. Budu se ti snažit odpovědět podle mých zkušeností. Obnovit panictví je rozhodnutí se přestat žít volným sex. životem. Jako když kuřák může seknout s……a pak klidně prohlásí už jsem nekuřák(ale ta cigaretová chuť zůstane (To jsou ty zážitky co ti z mysli nikdo nevymaže!!!)! Sex je krásná věc a může přinést mnoho kladného, ale při špatném zacházení…existuje 52pohl.přen.nemocí, těch svobodných matek a sirotků a potratů-to vše je důsledek našeho přístupu k sexu! Na to jsem nepřišel sám! Prostě Bůh mě odpustil moje hříchy a řekl víc už nehřeš-jak jednoduché, ale pro mnohé nedosažitelné! Co čekáme od vztahu?… LÁSKA – je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá, není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá – TAKOVOU VÝZVU MI DALA BIBLE(Boží slovo) a Já ji přijal! Co s tím uděláš ty? Co je špatného na panenství…než poznáš toho se kterým nebudeš riskovat (AIDS, interrupci, sirotka?). Slyšel jsem statistiku sex. uspokojení v manželství – větší uspokojení prožívají páry které neměly před manželstvím sex. zkušenost. Pokaždé dáváš svému partnerovi kus svého Já…co až nebudeš mít co dát??? Když jsem chodil bez Boha, nevěděl jsem odkud a kam jdu. A VÍRA to je to jediný co mi dává jistotu v životě (v manželství…).– VŠECHNO MOHU, ALE NÉ VŠECHNO MI PROSPÍVÁ!!! A to dávám jako výzvu pro TEBE!

štěp: Nepřidám se kvůli tomu k žádné církvi, nezačnu se modlit a nebudu nic měnit na svým životě. Stačí? Na vysvětlenou – pokud má dojít k sexu nebo se sblížím s nějakou holkou, ujasním si nejdřív tři věci:

• Že to opravdu oba chceme
• Co od toho čekáme (aby jeden nečekal lásku na celý život a druhý sex a zdar)
• Způsob ochrany, pokud s holkou nechodím delší dobu, nepřistoupím na nic jinýho než kondom.
• Co bude když z toho něco bude, protože žádná ochrana není 100%ní. Pokud se na tomto neshoneme, sex nee.

Je to jednoduchý a nemusím se nechat svazovat vírou. Vím o hodně lidech, kterým víra (konkrétně římskokatolická) pěkně zkomplikovala (nejen sexuální) život. A co to vůbec je, obnovit panictví? Ty zážitky ti z hlavy nikdo nevymaže.

Do 20 jsem koukal na sex, jako na konzumní potěšen (DÍKY LIBERÁLNÍ VÝCHOVĚ V NAŠÍ ATEISTICKÉ SPOLEČNOSTI)! Pochopil jsem až když jsem uvěřil (20let) v tvůrce sexu-Stvořitele lidstva-Boha (Ježíše Krista). Obnovil jsem panictví a od 25 let v manželství jsem svobodný od problému lidsk.ega-užít si a pak říkat interrupce to vyřeší!? Často zaměňujem lásku za zamilovanost…SEX!!! Co vir HIV-důsledek sexuální revoluce (volného sexu), taky na něj pošlete interrupci? JEDINÝ LÉK NA INTERRUPCI A AIDS – VĚRNOST A SEX V MANŽELSTVÍ. Každou minutu 10 nakažených virem HIV a 190 INTERRUPCÍ (TO JE UŽ K ZAMYŠLENÍ NE???) CO S TÍM UDĚLÁŠ TY!

Chtěla bych se spíš zeptat,protože mám z neceho strasny nervy..Nedavno jsme se mazlila se svym pritelem ameli jsme oralni sex..a on mi prejizdel penisem po klitorisua pochve..ale byl vzruseny,mel vlhky penis alenemel orgazmus …chci se zeptat jestli to moíhlo obsahovat spermie??? Dekuju Hanka 17 piste na mail me kamaradky : Lu.Vachova@seznam.cz

Kdysi davno tu nekdo napsal, ze je v CR zakazano vyznavani satanismu…musim ho opravit, nebot je to lez…a pokud o tom dotycny nic nevi, at se radeji informuje. Ave Satanas!

nejvíce me bere, jak tady delaji chytre tekove deti, ktere maji 16,17,18,19 let. vzdyt to jeste nemate rozum, chodite do skoly, proc na sebe skecete, kdyz se neumite chranit.prectete si, co to vlastne interupce je, co zahrnuje a jak je nebezpecna pro matku. myslim, ze pak nazor zmenite. trpi ta holka, kluk je rad, ze se toho zbavil. je to hrozne, jde mi z toho mraz po zadech. vzdyt kazdy tvor ma pravo na zivot!!!

tohle je všechno hrozně těžký…

Myslím, že až na pár vyjímek nikdo ze zůčastněných v diskusi vůbec neví o čem mluví. Málo kdo si dokáže představit rozhodovat o postiženém děťátku. Zažila jsem to a je to strašné. Cítím , že jsme se rozhodli správně, dítě by mělo hrozný život, o rodiče v tu chvíli vůbec nejde. Jde o kvalitu života dítěte. Pokud je ještě čas se rozhodnout, tak je to lepší, než nechat trápit člověka celý dlouhý život. Podstoupila jsem potrat-porod, nido mému dítěti ani netrhal ručičky, ani nožičky, ani nevysával mozek a podobně. Dítě v té době ještě nemělo vyvynuté nervy tak, aby cítilo bolest. Každý na to může mít svůj názor, ale pořád bude rozumovat coby kdyby, a přitom si doopravdy myslí:to se mi vživotě nestane! Takže milí kritikové až si to někdo z vás , nebo vašich žen vyzkouší, tak ať o tom teprve laskavě mluví, protože jinak jsou to jen plané kecy.

Olda: No ono to máš těžký. Hned po oplození to živý je. O tom není pochyb. Ale ono je to živý ještě před oplozením. A stanovit začátek života přesně na desetinu vteřiny, kdy spermie vsune hlavičku do vajíčka je taky poněkud pochybné. Nezdá se ti?

Existují sice argumenty, že v tu chvíli už je přece jisté jak bude výsledný jedinec vypadat (brva očí, vlasů,…) To je pravda, ale pořád to přece neřeší začátek života. Spíš to přináší paradoxi. Představ si situaci umělého oplodnění. Doktor kouká do mikroskopu a jehlou (nebo čím to dělají) jde odebrat jednu vyhlídnutou spermii. V tu chvíli už je taky jasné, jakou bude mít výsledný jedinec barvu očí, atd. Je zabití takovéto spermie vraždou?

Podle té teorie ano. Byl zmařen život jedné kokrétní bytosti, která se mohla narodit.

Ono potraty jsou samozřejmně špatná věc. Ale je třeba si uvědomit, že je ženy neprovozují jako sport. Pro každou ženu je to těžké rozhodnutí. zakázat potraty je velmi špatné řešení. myslím že je třeba odstra%novat příčiny a né následek. Místo zákazu potratů, zavést kvalitnější sexuální výchovu na školy. Zpřístupnt antikoncepci. Třeba v naší politice nechápu dvě věci:

1. Projí proti potratům, ale kondomy dají do 19%DPH proč?
2. Proč je pipulka „po“ na předpis? Myslím si že její volný prodej by taky mohl hodně potratům zabránit.

Dále nechápu argumenty, že je třeba aby se zvýšila porodnost a že zákaz potratů by porodnost zvýšil. Že v Rusku se to podařilo. Taky nesmysly. za prvé – není třeba porodnost zvyšovat. Lidstvo je už tak dost přemnožený druh. Pokud se přemnoží králíci, tak je jdeme vystřílet. Pokud je přemnožené lidstvo, tak z toho mají všichni radost a ještě to podporují. Podivné. Za druhé – zákaz porodnost nezvýší. každá žena má přece představu kolik dětí chce vychovat. Vezměme si příklad:

15 letá dívka. Plánuje v 25 letech založit rodinu a chce vychovat 2 děti. Bohužel ji v 18 někdo znásilní a ona otěhotní. Má dvě možnosti: Buď půjde na potrat. Dokončí školu, najde si práci, založí rodinu a udělá si 2 děti. A bude mít šťastnou rodinu. Nebo na potrt nepůjde. Pak jí výchova dítěte dost zkazí budoucí život. A až si někdy najde manžela, tak už si přidělá jen jedno dítě. Aby měla celkem ty dvě vytoužené.

Zvýšila se porodnost nebo ne?

A proč to fungovalo v Rusku? je třeba si uvědomit že rusko je maličko jiná země. A že tam mnohé ženy využívají potraty místo antikoncepce. u nás je to narozdíl od Ruska až naprostá záchraná brzda. V Rusku byl zákaz potratů skoro totéž jako když by se u nás zakázala antikoncepce. Ale u nás zákaz potrtů ke zvýšení porodnosti nepovede.

Fuj nějak jsem se rozepsal. Snad mě nikdo nebude kamenovat. takže jednou můj názor: Potraty jsou špatné, ale každá žena by na něj měla mít právo.

Podle mě je dítě živé ihned po oplození, od té doby je to život. Názory o fungování mozku atd… odmítám. Ale nejsem proti zrušení interupcí. Jsou případy, kdy je to skutečně jediné řešení. Každý se s tím rozhodnutím musí srovnat sám.

Interrupce,,,ANO či NE?Před půl rokem jsem zjistila,že jsem těhotná.Já i můj přítel jsme byli velmi šťastni, ale rodiče řekli NE.Já studuji a přítel také.Neměli by jsme kam jít, ani jak se uživit.Co v takovém případě dělat?Toto bylo to nejlepší, co jsem pro mé dítě mohla udělat.Nemělo by spokojený a šťastný život. NEODSUZUJTE NĚCO, CO JSTE NEBYLY NUCENY PODSTOUPIT!

Ahoj vsem! Nevite nekdo, zda-li je nekde na netu ci kdekoli jinde petice proti navrhovanemu zakonu, ktery je proti interupcim? Dekuji.

Elene:

Já se musím přiznat, že když čtu tvou argumentaci- a pokaždé znovu mi občas přejde až mráz po zádech. Tohle přece není vůbec LIDSKÝ a HUMÁNNÍ postoj…Já chápu, že prostě jsou situace, kdy je potrat lepším řešením, ale Tvá tvrzení jsou naprosto zcestná…Těhotenství- ať je jakékoli, nikdy nemůže být přirovnáno k nádoru, ani kdyby bylo dítě postižené. Žena má jistě právo o sobě rozhodovat, ale naštěstí málokterá má v sobě takovou dávku egocentrismu a sebestřednosti.

Otázka zda plod nebo již dítě mi připadá jako pouhé slovíčkaření, na kterém se někdo snaží vytvořit obhajobu pro potraty a někdo jiný zase obžalobu potratů. Je to celkem chabý argument. Faktem je, že onen plod/dítě, je vyvíjející se lidskou bytostí.

Elene: Mohla by si prosím napsat svůj věk? Zajímalo by mě, kolik ti asi tak je. Nyní by pro mě nebylo nic jednoduššího, než jako ty vzít jednotlivé úseky textu a napsat k nim pravý opak, protože ani s jednou věcí co píšeš nebudu souhlasit. I tvoje přirovnání je dost absurdní a tvá arogance dost velká. Tvoje závěrečné JASNÉ ? no spíše nejasné. Tvé opakované přirovnávání dítěte k nádoru nedokážu pochopit. Zajímalo by mě, kolik víš z biologie, že špatný stav nálady a deprese po potratu svádíš na hormonální záležitost. Myslím, že v každé ženě, ať chce nebo nechce je vložen mateřský cit. A to ten se, dokonce i několik let po potratu dokáže v ženě ozývat.

Možná bych to měla rozpitvat úplně podrobně…

Andrée Já teda mezi odstraněním nádoru a potratem rozdíl vidím, ať se dívám jakkoli… Rozdíl v tom je, stejně jako je rozdíl mezi nádorem a slepým střevem, zkaženým zubem nebo pihou. Už jenom v tom, že při potratu se vlastně ničí osud dalšího lidského jedince, zabíjí se skutečný život, k čemuž jednoduše bující nádor přirovnat nelze- alespoň teda podle mě. Embryo není další lidský jedinec. Není to skutečný život.

Taky se domnívám, že- radost z toho, „že to vyšlo,“ není ten hlavní psychický projev potratu. Ona se určitě nejdřív dostaví tahle radost- ale myslím, že s postupem času člověku na mysli vytanou určité otázky, které už tak radostné být nemusejí. Nevím, no, jak jsem řekl, nemůžu se do toho pocitu vžít- a přeju si, aby potratů bylo co nejméně- ne proto, že je někdo zakáže, ale proto, že nebudou potřeba. To už jsem tu napsala, problémy jsou buďto hormonálního rázu, nebo že dotyčná embryo chápala jako svoje miminko, nebo náboženské přesvědčení, nebo tlak okolí (imho nejčastější), ale to nejsou nezvládnutelné problémy.

David Musím se připojit k názoru s Andrée ve smyslu, že se opravdu nedá přirovnávat nádor k dítěti. Je to život, které většině populace v budoucnosti, vetšině normálním matkám přinese plno lásky a radosti a mám takový pocit, že tohle se o nádoru říct nedá. Při nechtěném těhotenství je plod jako nádor, přináší neštěstí a zdravotní komplikace. Je to dost velká hloupost. A ohledně tvé dřívější reakce, že když dítě není schopno přežít mimo tělo ženy, je to jeho problém… to skoro až nevím, co na to mám říct. Dítě potřebuje jistou pomoc, jistej nástroj k tomu, aby přežilo. V době těhotenství, obzvlášť v jeho počátcích, to je tělo ženy. A proto záleží jen a pouze na jejím rozhodnutí, jestli mu tuto pomoc poskytne. Názor, že když bez toho nedokáže žít, není to život a zaslouží si smrt, je naprostá kravina, Neříkám, že si kvůli tomu zaslouží smrt. Říkám, že žena má právo na ukončení těhotenství. To, že plod nedokáže přežít, je druhořadé. Je to jeho problém. V tom případě nechejme zemřít všechny ty děti z inkubátorů, kteří nedokáží bez pomoci přežít, ( chápu, to už se tě to třeba netýká, na tom ti nezáleží), Inkubátoru to dítě nijak nevadí všechny diabetiky, kteří bez pomoci inzulíny zemřou ( na to bacha, to by tě přece jenom mohlo potkat, ale kdo by se nad tvým osudem pozastavoval, vždyť jestliže nemůžeš přežít bez tohoto nástroje, bez této pomoci, vždy't ty nežiješ, co bychom se o tebe staraly, je to tvůj problém, můžeš zemřít…) Inzulinu ten diabetik nijak nevadí A takto by se dalo pokračovat dál a dál. Nevím, jestli toto přirovnání pochopíš, uvažujícím lidem se to povede, tak zkus přemýšlet. Pochopila jsem nesmyslnost tohoto přirovnání, děkuji A pak ještě uvádíš, že když je nechtěné těhotenství, přirovnáváš to k nádoru a nevidíš rozdíl. Není v tom rozdíl. Zajímalo by mě, co tě otevře oči a až to dítě budeš opravdu chtít, tak už to nádor nebude, nebo jo? Jaký mu dáš jméno? Karcinom I. Je to embryo, popř. plod. Nechtěné těhotenství- je to JAKO nádor. Chtěné těhotenství- není to jako nádor.

Jasné?

Při potratu se žádný lidský život neničí. To embryo není člověk. Taky bych chtěla, aby potratů bylo co nejméně, ale jen kvůli antikoncepci. Nelíbí se mi, když se nechtěné těhotenství řeší jinak, ať už je to kvůli přecitlivělosti, náboženskému přesvědčení, tlaku okolí, anebo že dotyčná žije neuspořádaně a nemá nijaké plány do blízké budoucnosti.

A špatné pocity po potratu jsou zpočátku jen hormonálního původu, stejně jako mizerná nálada při menstruaci, a pokud tu není chybný tlak okolí, tak se žádné dprese nedostaví, a pokud ano, tak se jako všechny deprese dají léčit. A nemluvím o tom, že když plod nedokáže přežít, tak má umřít. Mluvím o tom, že mu nelze přiznat nějaká práva. Žena má absolutní právo na svoje tělo. Embryo na její tělo právo nemá, je na ní, jestli zrovna chce nebo nechce dítě. S přístroji a inzulinem to nemá co dělat. Přístrojům nebo inzulinu nijak neubližuješ. A to, že žena považuje plod za děťátko, je věc ryze subjektivní, stejně jako když říká, že má to nejhezčí miminko na světě (určitě by se našlo hezčí) nebo toho nejchytřejšího školáka (určitě by se našel chytřejší).

Musím se připojit k názoru s Andrée ve smyslu, že se opravdu nedá přirovnávat nádor k dítěti. Je to život, které většině populace v budoucnosti, vetšině normálním matkám přinese plno lásky a radosti a mám takový pocit, že tohle se o nádoru říct nedá. Je to dost velká hloupost. A ohledně tvé dřívější reakce, že když dítě není schopno přežít mimo tělo ženy, je to jeho problém… to skoro až nevím, co na to mám říct. Dítě potřebuje jistou pomoc, jistej nástroj k tomu, aby přežilo. V době těhotenství, obzvlášť v jeho počátcích, to je tělo ženy. Názor, že když bez toho nedokáže žít, není to život a zaslouží si smrt, je naprostá kravina, V tom případě nechejme zemřít všechny ty děti z inkubátorů, kteří nedokáží bez pomoci přežít, ( chápu, to už se tě to třeba netýká, na tom ti nezáleží), všechny diabetiky, kteří bez pomoci inzulíny zemřou ( na to bacha, to by tě přece jenom mohlo potkat, ale kdo by se nad tvým osudem pozastavoval, vždyť jestliže nemůžeš přežít bez tohoto nástroje, bez této pomoci, vždy't ty nežiješ, co bychom se o tebe staraly, je to tvůj problém, můžeš zemřít…) A takto by se dalo pokračovat dál a dál. Nevím, jestli toto přirovnání pochopíš, uvažujícím lidem se to povede, tak zkus přemýšlet. A pak ještě uvádíš, že když je nechtěné těhotenství, přirovnáváš to k nádoru a nevidíš rozdíl. Zajímalo by mě, co tě otevře oči a až to dítě budeš opravdu chtít, tak už to nádor nebude, nebo jo? Jaký mu dáš jméno? Karcinom I.

Já teda mezi odstraněním nádoru a potratem rozdíl vidím, ať se dívám jakkoli…Už jenom v tom, že při potratu se vlastně ničí osud dalšího lidského jedince, zabíjí se skutečný život, k čemuž jednoduše bující nádor přirovnat nelze- alespoň teda podle mě.

Taky se domnívám, že- radost z toho, „že to vyšlo,“ není ten hlavní psychický projev potratu. Ona se určitě nejdřív dostaví tahle radost- ale myslím, že s postupem času člověku na mysli vytanou určité otázky, které už tak radostné být nemusejí. Nevím, no, jak jsem řekl, nemůžu se do toho pocitu vžít- a přeju si, aby potratů bylo co nejméně- ne proto, že je někdo zakáže, ale proto, že nebudou potřeba.

Já mezi odstraněním nádoru nebo embrya moc velký rozdíl nevidím, pokud se tedy jedná o nechtěné těhotenství. A kvůli zanedbání antikoncepce je stále méně a méně potratů, a myslím si, že za ně může hlavně katolická církev, resp. někteří její členové, kteří dosti vehementně zdůrazňují spolehlivost (resp. „spolehlivost“) „přirozených metod antikoncepce“. K ignorování antikoncepce rozhodně nevyzývám. Potrat je vlastně ta nejnepohodlnější antikoncepce, nemluvě o následné nutné sexuální abstinenci. Osobnmí zkušenost s potratem nemám, ale setkala jsem se s desítkami žen, které ho prodělaly. Bohužel to většinou byly Polky vybavené dosti chabými znalostmi cizích jazyků, takže jsem si s nimi nemohla dost dobře promluvit (neumím polsky). Ale ten zákaz potratů jim paradoxně pomohl, a to co se týče psychiky- měly radost z toho, že to vyšlo.

Tak jsem se do té polemiky nakonec pustil :-)

Tomáš: Nebudu polemizovat s žádným názorem na interrupci, ale nemyslíš si přece jen, že je trošičku rozdíl mezi pihou, resp. nádorem a dítětem(nebo pokud chceš „vyvíjejícím se plodem“)?

Podle mě existují jisté situaci, za kterých je interrupce určitě lepším řešením než porození dítěte, na druhou stranu je potřeba dbát na antikoncepci, aby se tomuto těžkému dilematu co nejvíce předcházelo. protože interrupcí je určitě postižena i matka- leckdy fyzicky, téměř vždy psychicky- a přitom si za to ve většině případů může sama svým přístupem. Mluvím o většině případů- ne o všech. Je to velice citlivé téma, které potřebuje citlivé řešení- a zákaz jím určitě není. Pokud žena chce potrat, tak jej podstoupí- a v případě zákazu potratů v mnohem horších podmínkách, tak že je v ohrožení i její život.

Dost by mě zajímalo, jestli Elene prodělala nějakou zkušenost s potratem, protože- ač se nemohu vcítit do ženy před tím rozhodnutím, (a kdo z nás, kteří v té situaci nebyli, ano?) připadá mi věta, že to, že nemůže dítě(plod) přežít bez matky je jeho problém, dost nehumánní. Vždyť je to plod té matky, její „dítě,“ obhajovat se touhle větou je strašné zlehčení problému a cestou do pekel, doufám, že nenalezne všeobecnou pdoporu, protože přímo vyzývá k naprostému uvolnění sexuálních poměrů- a ignoraci antikoncepce. Tudy by cesta řešení problému interrupce dle mého názoru vést opravdu neměla.

Naprostej souhlas s Elene, je to výstižně řečeno, prostě dokud není shopno samo existovat tak nelze mluvit o živém stvoření a dostávaj mě ty kecy o tom že život začíná oplozením vajíčka, podle mě začíná až když je už schopné přežít mimo tělo matky, což je zhruba od nějakého šestého měsíce a do té doby o tom může rozhodovat matka sama jako o svym těle, stejně jako si nechá odstranit pihu nebo nádor. A pokud už někdo píše o bohu, tak si uvědomte že ten váš slavnej bůh se na mladou matku zvysoka vys***, stejně tak jako velká část ostatních, většinou jde do háje škola nebo práce, dost často i ten kluk pokud je taky mladej a kdo jí pak pomůže?

Začátek a konec života je daný začátkem a koncem fungování mozku. Embryo nemá fungující mozek, tudíž to není člověk. Jak jednoduché. A ze stejného důvodu taky necítí bolest. A že ti ti přijde egoistické… samozřejmě že je to egostické, protože bez egoismu nemůžeš přežít. Takže, kdyby to byl člověk, tak má právo na život. Ale nemá už právo na moje tělo. To, že nedokáže přežít mimo, je jeho problém, ne můj.

Michal: Mohl bys mi prosím vysvětlit ten tvůj názor, že při interrupci Zdravé dítě bolest necítí. Dost dobře asi nechápu, jak si to myslel. Nebo tuším možná jak si to myslel, ale pak by to byla ta největší hloupost, kterou bych snad kdy slyšel. TAk se chci ujistit…

Anonym: Pri legalne provadene interupci „zdrave dite“ bolest neciti. Nema cim. Kdyz placam, tak musim vedet o cem.

Elen Máš pravdu, embryo jsem nikdy neviděl, těžko říct, jestli to je dítě. Ale je to zárodek dítěte, je to život. Kdy podle tebe začíná být z embrya dítě, je vůbec nějaká hranice. Říct si např: „Fajn nyní to 129 den co jsem těhotná, od téhle hodiny nemám v sobě cosi, embryo, ale od teďka to je dítě“ To nemá už vůbec žádnou logiku. Nebo myslíš snad že život začíná odstřížení pupečníku atd…? Napiš mi prosím svůj názor, od kdy by si dítě považovala dítětem. Píšeš: „Embryo není dítě, a i kdyby to bylo dítě, i kdyby to byla uvažující a cítící bytost, i kdyby lidé měli z prenatálního života vzpomínky, stejně nejsem vzdát se skoro roku života.“ Tak to mi přijde zcela scestné a zcela egoistické. V tomto případě buď ráda, že tvým rodičům na tobě na tolik záleželo, že se nerozhodli vystavit tě bolesti, kterou popisuješ.

David Nevidím v tom žádnou logiku. Možnost „mému dítěti teď mohl být rok a půl, ale před dvěma lety jsem byla na potratu“ my přijde z hlediska možnosti stejná jako "mohla jsem se teď těšit na druhé miminko, ale před třemi lety jsem pana XY (jméno uvádět nebudu) poslala do p… (tedy poslala jsem ho domů, ale vzhledem k tomu, z jaké země pocházel, to nebyl moc velký rozdíl). Viděl jsi vůbec někdy embryo? Jak můžeš tvrdit, že to je dítě? To prostě nepochopím. Jaká je vůbec pravděpodobnost, že se někdo narodí? Je chyba vynechávat prevenci (jak tu teď uvedla příklad Angelina) a místo toho absolvovat lékařský zákrok, je to prostě masochistické, ale neabsolvovat lékařský zákrok když selže prevence? Embryo není dítě, a i kdyby to bylo dítě, i kdyby to byla uvažující a cítící bytost, i kdyby lidé měli z prenatálního života vzpomínky, stejně nejsem vzdát se skoro roku života.

Už jsem sem jednou psala a chtěla bych ještě něco připojit. Osobně nemám proti inerrupci vůbec nic, když není jiné pomoci, musíme jednat. Je jasné, že kdo to nezažil, tak nikdy nepochopí. Interrupce není něco jako malá vražda. Pokud nezacházíme až do úplných extrémů, je inerrupce mnohdy vysvobozením, jak pro dítě, tak pro matku. Protože žádná matka nechce trpět a nechce vidět své dítě trpět. Znám holky, které chodily na potrat každý rok jen proto, že si chtěly užít s kluky, znám ženy, co by byly skvělé matky, ale není jim toho dopřáno, je to vůbec spravedlivé?

To Markéta: Můj názor na interrupci znáš ( pár řádků jsem tady již na toto téma napsal ) a tímto příspěvkem svůj názor nezpochybňuji, ale je třeba snažit se zabránit vzniku problémům a ranám, ale když ty rány přesto vzniknou, je třeba je také hojit a obvazovat. Proto chci, abys věděla, že i já, jako celá řada lidí odsud (anonym..) ti přeji do budoucna hlavně jen lásku, pravou lásku, nezištnou a nefalšovanou. Doufám, že se s tím brzy vyrovnáš.

To: Elene: Možná to je ( jak píšeš )blbý pocit, vědět, že někde žije tvoje dítě a nevědět, co s ním je atd… ale myslím, že je to přece jenom dobré vědět a nakonec i můžu říct, že to musí být dobrý pocit vědět, že to dítě někde ŽIJE, než mít pocit, že jsem tomu dítěti nedal ani možnost aby vůbec žilo.

Markéta: Když už budou ty spolužačky zvědavé, tak můžeš rovnou poradit jim… akorát bys měla počítat s tím, že hodně z nich by tu citovou stránku nepochopilo (a určitě není příjemné rozebírat svoje pocity s někým, koho pořádně neznáš) a tak bys jim spíš mohla říct něco v tom smyslu, že ti bylo špatně fyzicky, poznamenat něco o rozhozených hormonech a tak… nejen že jsou často účinnější takové silně racionální argumenty proč preventivně brát antikoncepci (prostě spíš „potrat tě bude stát peníze, zabere to plno času, bude ti pár dní blbě etc.“ než citové argumenty, protože o pravdivosti těchto takto varovaná často zapochybuje, když uslyší mluvit někoho, kdo po potratu psychické problémy nemá, zatímco ty „fyzické“ argumenty se těžko vyvrátí) a navíc je to asi představitelnější, protože z menstruace každá dobře ví, co s psychikou můžou udělat hormony, zatímco takovouhle situaci většinou nezná… Možná to zní necitlivě, ale účinnost je vyšší a je to podle mě mnohem jednodušší, než někomu cizímu sdělovat něco o vlastních pocitech, a mnohem lepší než neříct vůbec nic.

Markéta: To si tak neber s tím úmyslem. Úmyslné by bylo, kdybys už na sex šla s tím, že je ti to jedno, když se něco stane, tak půjdeš prostě na potrat a basta. Ale to tvůj případ není. Ty jsi se přeci normálně milovala s přítelem a nic jsi dopředu neplánovala, situace tě zaskočila, neviděla jsi z ní lepší východisko, a tak se stalo, co se stalo. Tomu tvému bývalému se moc nedivím. Jsem chlap a tak si to dokážu představit. V podobné situaci bych se z toho asi zbláznil. Ale v každém případě je od něj hnusné, že se na tebe vykašlal a nechal tě samotnou v maléru. To se opravdu nedělá, má zodpovědnost stejně jako ty a jestliže tě odmítl podpořit, nelze se ti vůbec divit a něco ti vyčítat, když jsi zvolila popisované řešení. Dobře, že máš při sobě toho druhého a mámu. Ať ti pomůžou co nejvíce. S těmi spolužačkami to chápu, jistě to nebude pro tebe příjemné, ale přeju ti, abys to zvládla. Pamatuj na to, že rozhodující není vnější podoba skutku, ale vnitřní pohnutky. Řada lidí sice vypadá navenek slušně a mravně, ale ve skutečnosti jsou vnitřně zvrácení a prohnilí. Ty jsi naopak slušná a čestná mladá holka a nikdo tě nemá právo odsuzovat jen proto, že jsi udělala chybu. To se v životě stává. Už jen to, že o své situaci takto přemýšlíš svědčí o tvé poctivosti a dobré vůli. To je mi sympatické. Přeju ti tedy ať se všechny bolesti co nejdříve zahojí a ať zažiješ v budoucnu ještě mnoho krásného.

Angelina: Máš pravdu. Je to dobré k tomu, že příště už budu přemýšlet reálněji. Nikdy mě nenapadlo, jak to může bolet. A opravdu nikomu ten pocit nepřeji zažít. Jsi holka v mém věku a tak jen jednu radu: Dej si pozor, ta bolest za to nestojí!!! Nikdy si to už neodpustím. ANONYM: Když si to tak přeberu, tak já zabila umýslně!! Věděla jsem do čeho jdu a nedokázala jsem tomu zabránit. Abych pravdu tak nejvíc mi pomáhá kluk, kterého jsem nechala kvůli tomu hulvátovi, co mě „přivedl do maléru“. Taky mi dost pomáhá má mamka, která se nejdříve psychicky zhroutila z toho, že jsem těhotná, ale teď se chová úplně skvěle. Jenže z čeho mě tyto milé osůbky „vytáhnou“ do toho mě opět „srazí“ mé spolužačky. Myslím si, že je tohle pro mě těžší zkouška života než maturita, co mě čeká!!!

Marky: Chtěla bych jenom říct, že vše zlé je k něčemu dobré. Já vím, je to strašně kruté, ale zkus o tom popřemýšlet. Mít dítě je daleko závažnější krok než cokoliv na světě. Snad jsem trochu krutá, promiň, ale pokud jsi byla v těžké životní situaci, pokud by jsi nemohla důsledně plnit roli matky a tomu maličkému nabídnout jen to nejlepší, udělala jsi správně. Nezlob se prosim, pokud se Ti tento názor nezamlouvá. Chci jen říct, přeji Ti mnoho štěstí, obětovala jsi se, obětovala jsi kus sebe, protože nyní můžeš mít pocit, že s tím malým tvorečkem zemřelo i část Tebe. přeji Ti v do budoucnosti jen to nejlepší. Čas je opravdu ten nejlepší lékař i když reakce na ANONYM: některé rány a ztráty opravdu nikdy nezmizí!

Adopce či interrupce, toť otázka. Ono se řekne, dát dítě k adopci, alespoň mu dát možnost žít, ale není to vůbec jednoduché. 9 měsíců těhotenství, tzn. obtíže, je to vidět, neutají se to a nakonec problémy s legislativou ohledně adopcí…to se pak nelze divit, že se raději dá přednost interrupci. Jednoznačně je třeba prevence, ale když už se stane, tak je pozdě na moralizování, nesoudím, protože nemám právo kohokoli odsuzovat. Jsem chlap a tato problematika se mě sice bezprostředně netýká, ale přesto se dokážu trochu vcítit do pocitů autorek posledních příspěvků. V minulosti jsem provedl v sexu taky pár blbostí a měl pak z toho dlouho blbé pocity a nejhorší, že se člověk stydí v těchto věcech svěřit a pak to nese sám. Markéta: nedokážu pro tebe sice nic udělat, ale chci tě alespoň takto podpořit, to bude dobrý, nemysli na to. Neber si to tak s tím zmařeným životem, řadu lidí něco podobného v životě potká. Třeba někoho zabijí při autonehodě, v sebeobraně, lékař udělá chybu…nikdo z takových není vrah, nezabíjí úmyslně, vše je pouze lidské selhání, chyba, nutnost, nikoli zlý úmysl. Časem vše přebolí. Snad máš alespoň ve svém okolí někoho, kdo ti pomůže a podpoří.

ad Němý výkřik: Já jsem z toho filmu viděla jen kousek, ale zapůsobilo to na mě dost silně. Jenže protože se mnou asi není něco v pořádku, tak jsem dostala hrozný vztek na to embryo, protože v tom filmu to vypadá, jako by se bránilo, tak jsem si říkala, co má právo se bránit, vždyť tam nemá co dělat, a hrozně jsem fandila doktorům aby se jim to povedlo… ale na mě holt různý propagace vždycky působí jinak než by měly.

Pro ANONYM: Děkuji ti za tvé řádky… Máš pravdu. Cítím se hrozně. Chvílema mám záchvaty vzteku a beznaděje, které se nedají popsat. Moc mě bolí srdíčko při pouhém pohledu na úplně cizí mimčo. Ten kdo toto nezažil, nikdy nepochopí, jak může bolet pouhá věta: „Jak se má naše maminka?“ Nikomu nepřeji, aby se do podobné situace dostal. Před pár dny mě postili z nemocnice a je mi čím dál hůř. Zitra jdu poprvé od té doby do školy a mám moc velký strach. Strach ze všetečných otázek mých spolužaček, které jindy ani nevědí, že existuji. Já o tom prostě nedokážu mluvit. I při psaní těchto řádek mi tečou slzy, a proto se bojím, že se ve škole akorát tak psychicky zhroutim… Říká se, že čas je nejlepší lékař a já v to doufám. Ale zároveň vím, že toho pocitu viny se už nikdy nezbavím. Do konce života budu vědět, že jsem zabila nevinné stvoření i když to bylo nevyhnutelné.