Jak jsem prodělala konizaci

Gynekologické prohlídky mohou někdy do vašeho života přinést nemilou diagnózu dysplazie děložního čípku, která je spojena s nutností chirurgického zásahu, tzv. konizace. Co se člověku odehrává v hlavě, když dostane od lékaře takovouto nečekanou informaci, jak ji dále zpracovává a jak probíhá vlastní zákrok, to vše pro vás sepsala věrná čtenářka a diskutérka tohoto webu.

Na gynekologii jsem začala častěji chodit cca od 23 let, protože mě dosti trápily záněty. Antikoncepci jsem doposud nepotřebovala – s nikým jsem nechodila. Pak se to ale změnilo, potkala jsem svého současného manžela a od svých 24 let jsem začala absolvovat pravidelné gynekologické prohlídky. Všechny výsledky byly v pořádku a my si užívali život. Jenže HA mně nedělala dobře – přibrala jsem 12 kg a trápily mě časté záněty gynekologického i urologického charakteru. Následný nález chlamydií mě vedl k tomu, že jsem HA na jaře 2005 vysadila. Tím pádem už nebyl důvod chodit na kontrolu 2 x ročně a měla jsem se přijít ukázat až v březnu 2006. Mám skvělého doktora a zdravotní sestřičku tam dělá moje teta, takže nikdy nemám pocit, že jdu na nějaké „hrozné“ vyšetření, ale spíš navštívit příbuznou. Pan doktor mně vždy utvrzoval, že pokud by bylo něco špatného na stěrech, že mi zavolá. Ale já to nikdy nebrala moc vážně, možná proto, že se mi to nikdy nestalo. O to větší byl pro mě šok, když mi asi 3 týdny po stěrech volala teta, že pan doktor se mnou potřebuje mluvit. V tu chvíli mě ještě nenapadalo nic hrozného… celé roky jsem trpěla na záněty, tak jsem si říkala, že pan doktor objevil zase nějaké streptokoky, já dostanu antibiotika, nějakou mastičku a ty malé potvůrky zase nějak zmákneme.

V ordinaci mně však už moc do smíchu nebylo. Bylo mi sděleno, že stěry ukázaly nějaké buněčné změny na čípku a musí se udělat další, kontrolní vyšetření. Byla jsem z toho dost vyhoukaná, ale teta mě uklidňovala, že to určitě nic nebude. Ani v téhle chvíli mě nenapadlo, že by se mohlo něco dít. Ale jak se pomalu blížil čas, kdy jsem si měla volat na výsledky, stále více a více jsem se začínala bát. Všichni v mém okolí mě samozřejmě utěšovali, že to bude v pořádku, nejvíce můj přítel, který si nějak nechtěl připustit, že by se něco mohlo stát. Možná měl i výčitky svědomí, protože to byl on, kdo mě nakazil a sám problémy neměl.

Za pár týdnů jsem znala své výsledky – CIN III, tzv. prekanceróza. Byla jsem v šoku a neschopna komunikace, jenom se mi v hlavě opakovalo to, co doktor řekl – možnost vzniku rakoviny děložního čípku. Když jsem svůj verdikt volala celá ubrečená svému příteli, nedokázal říct ani slovo a do dneška přesně nevím, co se v něm v tu dobu odehrávalo.

Můj doktor operoval 1× týdně v pardubické nemocnici, takže bylo rozhodnuto, že se nechám operovat tam a od něho. Říkala jsem si, že když bude operovat svoji pacientku, dá si víc záležet. Možná naivní přístup, ale mě to psychicky pomohlo. Termín zákroku jsem měla za necelých 14 dní.

Ráno v 7 hodin jsem se hlásila v doprovodu přítele na příjmu pardubické nemocnice, oddělení gynekologicko-porodnické. Sestřičkou jsem byla odvedena na tzv. dospávací pokoj. Samozřejmě, že mě pan doktor neinformoval, že si mám vzít přezůvky a pyžamko. Jak jsem se dozvěděla od sestřičky, pan doktor na takovéhle věci rád zapomíná a mě to ani nenapadlo.

Zákrok se provádí nalačno. Od sestřičky jsem dostala na pokoji nějaký čípek, který se zavádí do zadečku – prý abych nezvracela po narkóze. Krátce po 8 hodině si pro mě přišel nemocniční zřízenec, zeptal se kolik vážím a jestli nejsem alergická na Ajatin. Dojeli jsme na sál, tam už čekal pan doktor, sestřička a anestezioložka. Vylezla jsem si na operační stůl, který vypadal jak gynekologické křeslo, byly mi přikurtovány nohy a na prst nasazen přístroj na sledování tepu. Pamatuji si, že jsem byla strašně nervózní a měla tlak cca 155/105. Anestezioložka, moc milá doktorka, mě uklidňovala, že to bude dobré. Pak jsem se s panem doktorem hádala, že jim tam stejně po té narkóze neusnu – jak naivní. :-) Bylo mi řečeno že takových tu už měli… a víc si nepamatuji. Probrala jsem se až na „dospávacím pokoji“. Od ostatních pacientek jsem se dozvěděla, že jsem na sále byla necelých 20 minut. Na tomto pokoji jsem byla asi 2 hodiny. Poté přišel pan doktor a informoval nás o průběhu operace. Poté jsme mohly vstát a pomalu se strojit. Přítel pro mě přijel něco okolo půl dvanácté. Odvoz byl povinný!! Jinak by asi odvážela sanitka.

Asi po třech a půl hodinách od zákroku mě začala strašně bolet pochva, zřejmě od toho jak byla roztahována hákama, aby se lékař lépe dostal k děložnímu čípku. Nic co by se nedalo přežít, ale taky nic příjemného. Doma jsem byla 14 dní na neschopence. První týden jsem poctivě ležela, protože jsem se bála, abych nezačala krvácet, ale naštěstí se nic takového nestalo – jen nahnědlý výtok, což prý je normální.

Už je to 2 roky od konizace, stěry mám v pořádku i testy na HPV jsou negativní. V loňském roce jsem se nechala očkovat proti rakovině děložního čípku, chtěla jsem udělat maximum pro to, aby se nemoc nevrátila. A tak doufám, že už mě v životě tento zákrok nepotká a všechno bude v pořádku.

Když se řekne konizace…

Podstatou operace je odstranění části děložního čípku, která je postižena přednádorovými změnami tkáně a plastická úprava čípku. Jde o výkon diagnostický, pomocí kterého se přesně určí současný stav onemocnění čípku a zároveň o výkon léčebný a preventivní, kdy se odstraní postižená část čípku a zpravidla není nutná další léčba. Operace se provádí v celkové narkóze a je spojena s maximálně jednodenní hospitalizací. Přístup k děložnímu čípku je přes pochvu. Oblast změněné tkáně se vytne ve tvaru kužele (odtud konizace), jehož vrchol směřuje k dutině děložní. Spolu s abnormální tkání se vyřízne i malý kousek okolní zdravé tkáně, aby v čípku nezůstaly pokud možno žádné pozměněné buňky. Následně se zastaví krvácení a čípek se plasticky upraví. Obvykle se připojuje seškrábnutí sliznice z hrdla děložního a dutiny děložní, aby bylo možno vyloučit změny těchto přilehlých tkání. Získaný materiál se odesílá na mikroskopické vyšetření-důležité je zejména potvrzení, že abnormální buňky nedosahují až k samému okraji vytnuté tkáně (to by znamenalo, že ložisko nebylo zcela odstraněno a byla by nutná reoperace). Hojení čípku trvá obvykle asi 4 týdny a bývá spojeno se zakrvavělým výtokem. V tomto období by se neměly používat tampony. Následky operace se neprojeví na menstruačním cyklu, na sexuálním životě nebo možnosti otěhotnění a porodu, i když v následném těhotenství je nutné podrobnější sledování. Zákrok se v případě potřeby může opakovat i vícekrát za život. Neléčené prekancerózy se ve většině případů časem přemění na rakovinu děložního čípku se všemi důsledky. Prekancerózní změny na čípku vznikají v důsledku infekce lidským papilomavirem (HPV). Proti HPV se lze nechat očkovat. Viz. Očkování proti HPV