Jak se vyrovnat s přítelovou nevěrou?

Dotaz z poradny Ahoj Julie. Tvá poradna je moc fajn, díky za ní. I já, ač bych se mohla pokládat za zralou ženu, mám dotaz. Se svým mužem jsme spolu bezmála 20 let a cítím, že se stále máme moc rádi sex nám chutná. Přesto asi před 2 roky jsem manželovi přišla na nevěru. Nejprve jsem tajila, že to vím, ale pak to bouchlo a muselo to ze mě ven. Vysvětlil mi, že mě miluje a když to dělá jinde, jde jen o sex. Pochopitelně jsem se zeptala, jestli mu chybí něco doma. Říkal, že si mám představit, že bych jedla každý den velice dobré jídlo, ale stejné. Prostě potřebuje občas jiné jídlo, jinou ženu… Dobrá, abych se z toho vzpamatovala, přistoupila jsem na jeho hru (vždyť i mě přitahují jíní muži) a světe div se, také se mi to začalo líbit. Ale cítím, že to asi není správné. Navíc se bojím, aby se to někde nezvrtlo z toho sexu i k lásce.(Oba máme mimomanželské vztahy se stejnými partnery). Můj dotaz zní: je to „normální“ zrání partnerského vztahu? Sama se vymlouvám na to, že to oživuje náš sex i vztah doma, ale nikde jsem neslyšela, nebo nečetla, že by si to i jiní takhle zpestřovali( ne tajně), naopak mi kolegyně prorokovala začátek konce. Kamarádka to naopak přisuzuje tomu zrání. Jak to vidíš Ty? Díky za odpověď. Je mi 38 let.

Marie

Julie odpovídá:

Ahoj Julie, mám problém a snažím se na něj hledat odpovědi v tvé poradně. Jedná se o nevěru mého muže. Jsem na tom podobně, jako tazatelka Marie (viz nevěra), jen s tím rozdílem, že se s tím nedokážu tak lehce vyrovnat a dokonce si sama začít nějaký mimomanželský vztah. Miluji svého manžela a lásku a sex mám v jednom šuplíčku. On ovšem ne, miluje mě a zároveň podvádí. Trápí mě to. Jsou takoví všichni muži, že se jim to časem doma přejí a hledají sex i jinde? Vím, že manžela nepřevychovám, ale nevím, jak se sama s danou sytuací vyrovnat,, máme děti , miluji ho a rozvod nechci. Mluvit se s ním o tom nedá, jak nakousnu toto téma, je velice nepříjemný, nejspíš si mě chce vycvičit tak, abych mu nevěru tolerovala. Tvrdí, že miluje jen mě, jinde jde jen o sex. Poraď, prosím, jak to zvládnout. Díky Eva Je mi 33 let.

Komentáře

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „OK“.

tony (věk: 19) říká:

Ahoj, jak se mám vyrovnat s tím, že přítelkyně se mi přiznala, že splnila slib, který dala v patnácti? Když už jsme spolu byli rok, tak splnila kamarádovi starý slib ze základní školy, že se před ním svleče a nechá se prohlédnout i mezi nohama. Teď se mi přiznala, jak se s tím vyrovnat? Srovnali byste se s tím, že cizí kluk prohlížel vaší holce její nedávno porušené panenství kvůli slibu?

bublina říká:

Jen by mě zajímalo, jak se dokážeš vyrovnat s její návštěvou u gynekologa.

Ten její kamarád se jen díval, tobě dovolila se dotýkat, strkat dovnitř penis, protrhnout panenskou blánu. Nelže ti a svěřuje se ti i s věcmi, které by jiné holky zatajily. Důvěřuje ti, když se ti s tím svěřila.

Co se ti na tom tedy nelíbí, co ti vadí a co bys chtěl, aby bylo jinak?

akire říká:

Ahoj. Mě napadá to co asi každého, nemluvit s internetem, promluvit si o tom s ní a říct jí že ti to vadí a že se s tím nedokážeš smířit. osobně bych si taky chtěl promluvit i s tím „kamarádem“, obzvlášť pokud je to i tvůj kamarád. Zbytek stejně záleží jen na vás, buďto se pŕes to přenesete, nebo se rozejdete, nebo skončíte ve trojce. Ber spíš jako pozitivum že ti to vůbec řekla, z toho by se dalo soudit že jí to asi taky mrzí a záleží jí na tobě. Protože jinak by neměla důvod tě tým zatěžovat.

ajax říká:

Tvůj příběh je vytržený ze souvislostí, takže neznám okolnosti (třeba proč a jak ke slibu došlo, jaký vztah mezi nimi je a byl – třeba jestli to jsou dávní kamarádi atd.)takže těžko soudit. Ber to ale z té lepší stránky: Máš holku, která umí držet slovo, na kterou se můžeš spolehnout, že co řekne, to platí. :)

Lord (věk: 28) říká:

Lidi vy jste směšný. Vy, kteří jste v tom vztahu a žijete v něm chcete názor od lidí, kteří si přečetli pár odstavců o vás? To se váš život skutečně nechá shrnout do pár odstavců? Každý na tuto problematiku bude mít svůj unikátní SUBJEKTIVNÍ pohled. Jště budiž poslechnout si názor přátel, kteří vás znají ale v diskuzi..

bublina říká:

Může ti to připadat směšné, ale pokud jde o otázky typu „jak se vyrovnat s …“ nebo „jak vyřešit problém …“, tak není nezbytné (a leckdy ani vhodné) obracet se jen na přátele.

V podobných situacích je kromě rady odborníka lepší zeptat se někoho, kdo podobný problém už řešil, kdo si podobnou situací prošel nebo se s ní setkal třeba jen jako pozorovatel a může poskytnout návod, jak to řešil někdo jiný, jestli to momohlo nebo selhalo a případně proč, … Přátelé podobnou zkušenost mít nemusí a je jich méně než na netu.

A pokud jde o racionální zhodnocení celkové situace, tak přátelé často nemusí být zcela nestranní a mohou „nadržovat“ jedné ze stran. A nemusí to dělat vědomě. Někdy prostě může být rada či názor naprosto cizího člověla cennější než rada od přítele, který to s vámi opravdu myslí dobře.

Ale konečné rozhodnutí a zodpovědnost je vždy na konkrétním člověku. Vyslechnout si může jakékoliv názory, může je vzít v úvahu i nemusí. A ptát se na zkušenosti cizích lidí nemusí být vůbec směšné.

jenny říká:

Ráda bych, prosím, znala Váš názor, vyslechla si Vaši radu, jak se zachovat. Můj partner, se kterým žijeme, vychováváme ve střídavé péči (s mým bývalým manželem) pětiletého syna a doposud jsme se i snažili o početí společného potomka, mi oznámil, že má velmi vážný problém s pocitem nesvobody, protože mu nechci odsouhlasit, že občas může mít sex s jinými ženami, a že může chodit na „pánské“ jízdy, na kterých by cíleně příležitost k nevěře vyhledával. Vzhledem k tomu, že jsme v posledních letech měli sex nebo orální sex na různých i netradičních místech a příležitostech – v přírodě, v autě na parkovišti, za jízdy v autě, v kině, letadle, na vrcholku slezené hory, v erotickém prádle při sledování erotických videí …, nemyslím, že problémem by byl stereotyp. Zároveň dal několikrát najevo, že orgasmus, který se mnou zažil, nezažil nikdy předtím. V předchozím manželství jsem nevěru řešit nemusela. Současný partner mně již vysvětlováním naučil brát za samozřejmé, že potřebuje onanovat častěji, než zvládáme mít spolu sex (cca 2 x denně), že při onanování používá pornografická videa, a víceméně mně naučil i tolerovat, že onanuje u pornografických fotek svých bývalých přítelkyň. Dá se říct, že v tomto ho i podporuji, s tím problém nemám. Naučil mně tolerovat jeho nevinné flirtování s dívkami, nemám ani problém hrát před jeho přáteli v legraci hru, že sháníme bisexuální přítelkyni, která by nevadila mně a naplnila jeho tužby. Přesto má pocit, že je on omezován nad míru, se kterou by chtěl žít. Tvrdí, že nezávazné flirtování, které nemá další postup k sexu, pro něj relaxací není. Dodává, že nevěru nechce vyhledávat často, ale že ji potřebuje. Již se začínám smiřovat i s tím, že bych postup v toleranci posunula i na návštěvu bordelů a na placený sex, nicméně začínám mít obavu, že to stejně nebude stačit a bude za chvíli chtít opět víc svobody. Já se s nevěrou smířit nechci, protože je pro mě emočně nepřípustná představa, že sdílí náš soukromý život a soukromé záležitosti s další blízkou osobou, nechci být ta, o které se mluví, že má nevěrného partnera a nechci mít neustálý strach z pohlavních chorob. Poradíte prosím, řeknete svůj mužský i ženský názor. Děkuji.

bublina říká:

Pokud je pravda co píšeš, tak míra tvé tolerance a respektu k potřebám partnera je podle mne více než dostatečná (podle zkušeností v porovnání s lidmi co znám i co se lze dočíst v různých studiích).

Nemůžeš počítat s tím, že by se partnerova náruživost v budoucnu výrazně snížila a máš plné právo netolerovat partnerovu nevěru. Obavy z pohlavních chorob jsou naprosto legitimní a rovněž postupné vzájemné odcizení plynoucí z rozdílného postoje k sexu mimo partnerský vztah může být příčinou pozdějšího rozchodu.

Osobně bych asi uvažovala o rozchodu dřív než bude pozdě (početí společného potomka, ekonomické vztahy, …). Nenapsala jsi (nebo jsem to přehlédla), jak dlouho jste spolu. Pokud méně než 2 roky, je velmi pravděpodobné, že vás spolu poutá ještě původní zamilovanost. Ta zmizí a buď ji nahradí trvalejší vztah (láska) nebo se rozejdete. Pokud nechceš jen kvůli rozdílnému přístupu k nevěře vztah ukončit hned, měla by ses pokusit alespoň usnadnit si ten rozchod později a neplánovat moc detailně společnou budoucnost (společný potomek, svatba, nemovitost, …), protože podle toho co píšeš nemáte moc velkou naději na dlouhodobý spokojený vztah. Je to smutné, ale nechci tě planě uklidňovat, upozorňuji na reálné nebezpečí, o kterém bys měla vědět a chovat se tak, abys minimalizovala případné budoucí škody.

kadet říká:

Možná mě někteří čtenáři budou mít za starou vykopávku a fosílii, ale mně to skoro až vytočilo – co si ten tvůj partner myslí a jaké má představy o soužití s partnetkou, o společném životě, který se od klasického manželství liší jen tím, že jste nebyli kvůli tomu na ouřadě.

Nějaké občasné zálety s jinými ženskými, to prostě NE, to mu v žádném případě nedovol. Když má někdo někoho rád, když ho miluje, je ochoten pro něj cokoliv obětovat a slevit ze svých zájmů. Měl by tedy on respektovat, že jeho sexuální zálety a vůbec představa, že se jeho tělo otíralo o tělo jiné ženské, je pro teba nepřekousnutelná a přes to nepřejede vlak. A když, tak ať si u té jiné už zůstane. Vždyť, jak tu sama popisuješ, snažíš se mu toho povyražení poskytnout v nejpestřejších odstínech a řešíte to společně. Dál už tvoje tolerance opravdu jít nemůže.

petmk říká:

Kadete, jsou dospělí a musí si sami určit hranice. Vždycky je základem komunikace těch dvou. A žít s někým neznamená ho vlastnit. Znamená to, že se oba dva dobrovolně rozhodli být spolu.

Pokud jde o nevěru, je to o rozhodnutí, jestli do toho člověk půjde nebo ne. A rozhodnutí jít do toho znamená riziko stejně, jako jiný rozhodnutí – za překročení rychlosti může být pokuta, za chlast při řízení ztráta papírů, za čórku kriminál, za nevěru konec vztahu. A je jenom na jedinci, jak se rozhodne…

Jsou páry, který souloží po tmě a v koupelně se zamyká každý sám a jsou páry, co chodí na swingers. Jedni vystavují fotky a videa manželky nebo přítelkyně na sexdoma.cz nebo amateri.cz, druzí by zase zabili manželku i s chlapem, který se na ni podívá. Nedá se to nějak generalizovat, každý z nás je jiný.

Pokud jde o mě, s manželkou jsme se na těchhle prkotinách, se kterýma tady troluješ, ani dohadovat nemuseli. Uvaří jídlo, co mě nejede? No bóže, když je nejhůř, tak si ukrojím kus chleba, plácnu na to sádlo, nasekám pažitku a hotovo, ten den se dá přežít a vztah to nenaruší. Chce se dívat na telku? Koukám se na jiný věci než ona, tak si jdu hrát s děckem nebo uspávat, aby měla klid a zatím se nahrává, na co se chci koukat já a mrknu se v klidu, až holky chrápou. Kde je ten konflikt?

Jinak se ale taky kloním k nastavení pravidel z jeí strany. Ona svoboda jednoho začíná v demokracii tam, kde končí svoboda druhýho. A jeho zálety se její svobody dotknou víc, než je zdrávo. Taky máme doma pravidlo „dívat se můžeš, sahat nesmíš“ a funguje to… A to občas potkávám kočeny, že se musím hodně krotit.

jenny říká:

A co když se sejde pár, kde pro jednoho je nevěra absolutně nic neznamenající a nepodstatná, pro druhého naopak. Ani ne tolik z nezdravé žárlivosti, ale z pocitu potřeby žít čestně, bez lží, podle principů, které považuje za správné. Na začátku si to řeknou, jeden z nich uvěří, že se může z lásky k druhému změnit, přizpůsobit se, snaží se o to, ale časem přijde na to, že je to v nesouladu s jeho přirozeností, vnitřními pocity a cítí to jako ztrátu nesvobody. Prostě pár let věřil, že koukat a nesahat dokáže, teď si už nevěří. Okolní svět tomu nepomáhá, nevěrných je většina, věrnost se již necení. Rozchod je přílišným trestem, za to ta nevěra nestojí. Tak tam jsme my, v hledání kam můžeme své tolerance a ztráty svobody posunout. K tomu mi nečekaně docela dobře napomáhají diskuse, které se tu rozpoutaly. Ber to jako poklonu tomuto fóru :-)

kadet říká:

petmk: Děkuji, že jsi moje myšlenky, které jsem napsal možná příliš rozvlekle do několika dlouhých příspěvků, zestručnil do lapidárního výtahu.

bublina říká:

„to prostě NE, to mu v žádném případě nedovol“ :-) To ho má přivázat doma řetězem a zamknout? :-)))

Neodporuje si náhodou to co píšeš? Když „Měl by tedy on respektovat, že jeho sexuální zálety a vůbec představa, …, je pro teba nepřekousnutelná …“ Proč by to měl respektovat, když by se mohl odvolat na to, co píšeš v předchozí větě: „Když má někdo někoho rád, když ho miluje, je ochoten pro něj cokoliv obětovat a slevit ze svých zájmů.“ a tedy předpokládat, že ona (jenny) obětuje své představy o věrnosti a sleví ze svých představ o nevěře, pokud „ho miluje“.

„Dál už tvoje tolerance opravdu jít nemůže.“ Jak to víš? proč by nemohla? Třeba může. Znám ženu, jejíž tolerance jde mnohem dál.

Proč mám pocit, že píšeš jak fanatická feministka, z jistého „Nejdůvěryhodnějšího feministického portálu na internetu“? :-)

jenny říká:

Moc děkuji za názor a radu, které rozumím tak, že dál již v toleranci jít nemám. A co poradit jemu? On chce být čestný, miluje mě i syna, nechce nám ublížit, doposud věrný byl. Má s tím ale velký problém, cítí se vnitřně nesvoboden a je pro něj představa, že již nikdy nebude mít jinou ženu velmi frustrující. V podstatě se bojí, že jednou svoji chuť uhánět baby již zkrotit nedokáže. Proto mi to nyní říká a hledá řešení.

bublina říká:

Škoda, že jsem si tvoji reakci nepřečetla dříve. Platí stále to, co jsem už napsala, jenom teď doplním o konkrétnější reakce.

„dál již v toleranci jít nemám“ Jestli máš jít v toleranci dál nebo ne, to ti nikdo neřekne. Nikdo nedokáže předpovědět, co se v budoucnu stane, jaké tvé rozhodnutí bude mít důsledky. To se musíš rozhodnout sama, nést odpovědnost za své rozhodnutí. Zvážit pro a proti, pokusit se odhadnout, jak které rozhodnutí ovlivní tvůj život.

Máš právo jeho nevěru rezolutně odmítnout. Máš právo se s ním kdykoliv rozejít (při zjištění jeho nevěry i při pouhém podezření nebo kdykoliv jindy). Máš právo mu ji i tolerovat. Co je správné? Co člověk to názor, jednoznačné řešení neexistuje, každý musí sám posoudit, co je pro něj výhodnější.

On by měl znát tvůj názor, tvé pocity. Měl by se k nim vyjádřit a říci ti svůj názor. Není to jednoduché, měli byste oba zvážit různé varianty a scénáře a probrat je spolu.

Čest s tím problémem nemá co dělat. On má nějaké touhy, představy, pocity. Ty máš své. Jde o to, jestli ty rozdíly (a jak moc se dokážete přizpůsobit) budou na překážku společnému soužití nebo ne.

„Proto mi to nyní říká a hledá řešení.“ Nenapsala jsi kolik je mu let ani jak dlouho jste již spolu. Není jasné jak moc je sociálně zralý (vyspělý), co případně způsobuje jeho hypersexualitu (kromě pravidelného sexu by další potřeba 2× denně masturbovat u staršího muže byla podezřelá – ale neuvedla jsi jeho věk).

Pokud to opravdu myslíte vážně, společnou návštěvou sexuologa rozhodně nic nezkazíte.

jenny říká:

Bublino, ač podle svého profilu jsi pravděpodobně hodně mladá, máš obdivuhodně vyzrálé názory. Děkuji ti za ně, pomáhají mi hledat vlastní cestu. Děkuji i Kadetovi, o jeho názorech to platí stejně. Pro doplnění tvých představ – nejsme myslím moc typický pár. Rozhodně se již neřadíme mezi mladé, alespoň ne věkem. Oba dva jsme velmi silné osobnosti, zvyklé řídit lidi a rozhodovat sami za sebe. Finančně dobře zabezpečené, nezávislé. Jsme spolu přes 3 roky, o počáteční zamilovanost tedy nejde. Oba máme sklony k adrenalinovým sportům a zážitkům, a to byl asi hlavní důvod, proč jsme spolu začali žít. Jsme si vlastně hodně podobní a zároveň odlišní od většiny lidí. Jak jsem psala, společně vychováváme mého 5-ti letého syna, který partnera přijal jako svého druhého otce a kterého miluje i můj partner. To píši znovu proto, že to určitě komplikuje náš případný rozchod. Těžko se dá psát sám o sobě, aby to znělo uvěřitelně – přesto se pokusím. Jsem myslím abnormálně čestný a zásadový člověk, na ženu mám velmi silný analytický způsob myšlení a potřebu vše pochopit a racionálně vyřešit. Díky tomu, že to o mě partner ví a uvědomil si, že v otázkách věrnosti se on nedokáže vnitřně změnit a mě nechce ničit, začali jsme to v souvislosti se snahou o vlastního potomka řešit a hledat cestu, jak si zachovat vlastní svobody, zásady a přitom neomezovat svobody druhých. A jak se při společném životě cítit dobře. Naši výhodou je, že spolu o tom dokážeme komunikovat, i tuto diskusi čteme oba. Vím, že se musíme rozhodnout sami, ale Vaše názory mi v tom pomáhají.

bublina říká:

Pokud na sobě nejste ekonomicky závislí, máte to jednodušší, případné „krajní“ řešení pro vás nebude ekonomicky likvidační, takže rozhodování a diskuse mohou být racionálnější a méně stresující. Tím máte určitě mnohem lepší výchozí pozici.

„uvědomil si, že v otázkách věrnosti se on nedokáže vnitřně změnit Teď asi bude nejtěžší, aby byl sám k sobě upřímný a uvědomil si, čeho se vlastně přesně bojí, z čeho má opravdu obavy.

A. Bojí se toho, že mu zálety budou chybět, že omezení sexu na jedinou ženu je překážkou jeho štěstí?

B. Vnímá svou náruživost jako „nevhodnou“ a ví, že jeho zálety vnímáš negativně a chtěl by se změnit a být ti věrný a myslí si, že společné štěstí je lepší než chvilkové úlety, ale má strach z toho, že nezvládne být věrný, že může selhat podlehnout chvilkové slabosti a pobláznění?

Nejde o to, která varianta je horší nebo lepší, ale každá asi bude znamenat hledat jiný způsob řešení. A možná mu bude trvat delší dobu, než si uvědomí, který z těch přístupů A/B mu více odpovídá. Jde o ty vnitřní pohnutky a prvotní příčiny. Výsledek (nevěra) je stejný, ale pokud chcete odvrátit hrozící nebezpečí, je lepší řešit příčiny.

jenny říká:

bublina říká:

Pokud v tomhle máte jasno, víte, že vás netrápí „permanentní“ a opakující se problém, ale jen případné selhání, chyba, ojedinělý, neplánovaný „úlet“, kdy selže partnerova sebekontrola.

Asi byste si mohli ujasnit, jak moc a za jakých okolností chceš být o takovém úletu informována. Můžeš se inspirovat tím, co jsem ti psala v poště. Jestli dokážeš odhadnout, jak se po takové informaci zachováš, co to bude znamenat pro další vývoj situace. A také jak moc on dokáže respektovat tvé přání o míře a způsobu informování o situaci (mohou být muži, kteří mají problém sdělovat špatné zprávy, nedokáží nelhat, nebo zase naopak nedokáží držet jazyk na uzdě a mají potřebu se vyzpovídat, pochlubit, …).

Asi by bylo užitečné, kdyby věděl za jakých okolností a kam sahá tvá míra tolerance – to souvisí s tím co jsem se tě ptala jinde: jestli bys mu dala další šanci – kdy, proč a co by se případně změnilo. A nezapomínat na to zdravotní hledisko a pod.

kadet říká:

Děkuji za poklonu, ikdyž o mně neplatí, že jsem hodně mladý. :)

Co se svobody týče: Dvě svobody v plném rozsahu se prostě do jednoho manželství (ať už úředně potvrzeného nebo ne) nacpat nedají, vždycky se musí dělat ústupky. Petmk tu uvedl příklady, jak se takové ústupky dají dělat v klidu, bez hádky a s vzájemnou dohodou (uříznu si chleba, vezmu si knížku… příště předpokládám to na oplátku udělá manželka.)

Ono je to přímo zakotveno v čestině, a to i úřední teminologii – lidé se dělí na svobodné a ženaté/vdané. Proč asi dostalo slovo svobodný i tento význam?

Jak jsem ale již napsal, jsou hranice ústupků, za které jít nelze. Pro tebe je nepřekousnutelný pocit, že po tvém drahém lezla jiná ženská a štítíš se toho. U něj to co popisuješ – nezkrotitelná touha po promiskuitě – mi přijde skoro jak úchylka nebezpečnější než třeba fetisšismus, protože ohrožuje váš vztah i zdraví (nebezpečí nákazy). Rozchod nechceš s ohledem na synka, který v něm našel tátu. V tom případě je tu jediná možnost – navštívit společně sexuologa.

bublina říká:

„Ono je to přímo zakotveno v čestině, a to i úřední teminologii – lidé se dělí na svobodné a ženaté/vdané. Proč asi dostalo slovo svobodný i tento význam?“

Nepouštěj se do spekulací o významu a původu slov, vidíš tam co chceš vidět, přestože realita je jinde.

Když to hodně zjednoduším, tak „svobodný“ má významový původ ve „svůj pán“ – to není nic proti ničemu. Ale „ženatý“ je původně mající (vlastnící) ženu, „vdaná“ je od vzatá a zpodobněné se slovesem dáti. Zatímco se snažíš o rovnoprávný přístup (jenny má trvat na partnerově věrnosti a on podle tebe musí omezit svoji svobodu), tak to najednou ilustruješ typickou ukázkou machismu a šovinismu – muž má (vlasntní) ženu jakožto věc, kterou si vzal (byla mu dána) k užívání :-( Ty o těch svých příkladech moc nepřemýšlíš, co? :-)))

jenny říká:

Kadete, obávám se, že tak jednoduché to není. Doposud jsem na věrnosti lpěla, můj bývalý manžel to bez větších problému akceptoval. Hlásala jsem, že každý má právo se kdykoliv rozhodnout, že již v partnerském svazku zůstat nechce a může z něho odejít. Tak jsem se i zachovala. Pro mého současného partnera je představa, že již nikdy v životě nebude mít sex s jinou ženou pocitem velké ztráty svobody a toto dát jako oběť partnerství mu přijde nevyrovnané – proč by ten druhý nemohl slevit ze svých zásad o věrnosti. Bohužel mi na příkladech z našeho okolí dokazuje, že věrných dokáže být jen velmi malé procento chlapů a většina to řeší tajnou nevěrou a lží. Zná mé zásady, ví že ve lži žít nechci. A možná i pro svůj pocit zachování cti se mi to snaží vysvětlit na rovinu ještě před tím, než by k nevěře došlo. Pro něj a asi pro hodně jiných chlapů nevěra opravdu znamená jen sex s jinou, ne láska. Nechce nás opustit a říká, že opustit někoho pro nevěru je daleko horší netolerance, než být nevěrný. Vždyť nevěra je jen nic neznamenající sex (takovou jedinou připouští), ale rozbití svazku je přece závažnější. Nemyslím, že by trpěl nezkrotnou touho po promiskuitě. Nabídla jsem mu, že bych mohla tolerovat i placený sex, ale o to mu nejde. Jde mu spíše o pocit, že přestože se v budoucnu může stát, že nevěrný bude, že za to nebude potrestán ztrátou mě, syna,… Není to tolik o sexu, je to více o pocitu svobody. Petmk píše, že u nich skvěle funguje omezení, můžeš se dívat, sahat ne. Já věřila, že takových mužů je hodně. Ale není opravdu v dnešním světě více mužů, kterým to nestačí a trvat na tom vede jen ke lžím a podvodů? Můj současný partner mi otevřel oči, že téměř většina mužů v našem okolí, které třeba i považuji za skvělé táty, členy rodiny, s tím mají problém a řeší to nevěrou. A jsou v začarovaném kruhu lží…

bublina říká:

„na příkladech z našeho okolí dokazuje“ Příklady z okolí nejsou objektivní. Účelově lze vždy vybrat příklady, které potřebuješ pro obhajobu svých tvrzení. Tím se nenech ovlivnit ani z dalšího důvodu – i kdyby všichni ve vašem okolí byli nevěrní a tolerovali nevěru, nemusíš se podřídit nátlaku většinu. Máš stále právo ji netolerovat. Můžeš se s tím racionálně smířit, ale taky nemusíš a dál můžeš trvat na svých zásadách. Není žádné jednoznačné kritérium pro zhodnocení, který přístup je správný a který špatný (nebo který je lepší a který horší).

„říká, že opustit někoho pro nevěru je daleko horší netolerance, než být nevěrný“ To říká on. Někdo s ním bude souhlasit, někdo ne. Asi záleží i na okolnostech. Pokud nevěrník ví, že jeho partner nevěru netoleruje a že nevěra povede k rozpadu vztahu, tak oba znají výchozí situaci a opuštění vztahu pak není nic špatného, je to samozřejmý důsledek. Přímý, neodvratný, očekávatelný a nelze jej posuzovat měřítkem horší/lepší.

„nevěra je jen nic neznamenající sex“ Ale to přeci není pravda. Sex nikdy není nic neznamenající. Je vždy potenciálně nebezpečný: nakažením nebezpečnými i nevyléčitelnými chorobami, otěhotněním, rizikem citového pokračování, …

„Není to tolik o sexu, je to více o pocitu svobody.“ A si zkusí upřímně rozmyslet co přesně to znamená – jak jsem dříve uváděla možnosti A/B, případně nějaký jiný hlubší rozbor těch pocitů.

„téměř většina mužů v našem okolí“ A on se chce zařadit mezi tu šedou průměrnou většinu? Nemá ambice být lepší než ostatní, vynikat? Většina obyvatel na Zemi žije pod hranicí bídy. Já nechci být jako většina :-)

Ale manipulátor je to zdatný a ví jaké argumenty na tebe asi platí :-) Ale nic ve zlém :-)

kadet říká:

Měl jsem z tvého prvního příspěvku pocit, že ten tvůj chce vymetat cizí pelechy ve velkém, každý týden s jinou… Z tvého posledního zas mám pocit, že se ho snažíš chápat a omlouvat.

Máš pravdu, že občasný zálet si dovlí řada mužů (nejen mužů), většinou tajně, nebo aspoň partner/ka dělá, že o tom neví. Vy dva to chcete na rovinu, bez utajování před tím druhým. V tom případě je to opravdu jen a jen na tvém rozhodnutí, zda mu ten občasný úlet dovolíš – nikdo ti v tom rozhodnutí nepomůže.

A ještě k tomu jeho „pocitu svobody“: Žádný pocit svobody by neměl být na úkor toho, že ti tím bude ubližovat, myslím – pokud něco cítíš jako ubližování. To je přece obecné pravidlo, že nemůžu svoji svobodu realizovat naúkor někoho jiného.

jenny říká:

Ano, ale hájením svých zásad o věrnosti zase realizuji svoji svobodu na úkor jiného. Ano, snažím se ho chápat, ne omlouvat. Trvat na svých zásadách je lákavé, ale jsem analytický typ, snažím se najít, kde je pravda, spravedlnost, … nechci být ten, kdo bere svobodu jiným. Myslela jsem, že je to dostatečné tím, že řeknu, kdykoliv nás můžeš opustit, když budeš chtít jinou. Není to ale opravdu horší prohřešek než nevěra? On nechce jinou blízkou osobu, miluje nás, nechce přijít o nevlastního syna.

bublina říká:

Termín „svoboda“ mi v tomhle kontextu připadá divně povrchní a neupřímný. nevím, co konkrétního si pod ním v téhle situaci představit.

„najít, kde je pravda, spravedlnost“ Absolutní pravda a spravedlnost v tomhle případě asi neexistuje. Nemá tedy smysl ji hledat. Lepší je hledat shodu, společný názor, dobrý pocit a spokojenost, případně „nejmenší zlo“ (tedy minimalizovat škody a maximalizovat zisk) pro oba společně (ne jeden na úkor druhého). (říká ti něco teorie her? hra s nenulovým součtem?)

„nechci být ten, kdo bere svobodu jiným“ Ty ale přeci ani nemáš šanci někomu svodu brát či omezovat, proto se mi ten termín svobody nelíbí, protože svoboda je možnost se sám rozhodovat a konat a nést odpovědnost za své činy. Absolutní svobodu omezuje spousta věcí, ale v případě partnera nemáš moc šancí ji fakticky omezit.

„kdykoliv nás můžeš opustit, když budeš chtít jinou“ A zeptal se tě, jestli se bude moci (pokusit) vrátit, když se té jiné nabaží? Dala bys mu šanci?

jenny říká:

Ano, souhlasím, že ani já, ani Kadet občas nepoužijeme správný termín pro to, co chceme vyjádřit. Na můj vkus se tato diskuse začíná zvrhávat v dokazování, že ten druhý něco formuluje špatně:-( Jde to ale vůbec, bez použití encyklopedií? Přesto mám pocit, že jsme si již oba (já i můj partner) vyříkali své postoje a našli řešení, které by mohlo vést ke spokojenosti obou. Jak jsem již psala, diskuse na tomto fóru mi k tomu pomohla, ne ve smyslu že bych se radami řídila, ale pomohly mi srovnat si v hlavě vlastní pocity a postoje. Za to všem zúčastněným děkuji. Doufám, že je srozumitelné, co chci sdělit, přestože možná není správné slovo ani „pocit“, ani „postoj“. Dobrá, zkusím ještě opravit své předchozí vytýkané pojmy: místo „svoboda“ – cítit se dobře, dělat si vše co chci, co já považuji za dobré, místo „brát svobodu“ – požadovat po někom, aby se byť z vlastního rozhodnutí vzdal něčeho, co pro něho má velkou přidanou hodnotu, místo „pravda, spravedlnost“ – jak píšeš, shoda vedoucí k dobrému pocitu obou. A odpověď, zda se ptal, zda se bude moci vrátit – on nás přece nikdy nechce opustit. Ta potenciální nevěra, kterou řešíme, má například podobu náhodného sexu s cizí ženou, na kterou narazí v cizím městě, zemi, na kterou mu nezůstane žádný kontakt, žádná citová vazba. Takže otázka, zda se může vrátit, zda ho kvůli tomu neopustím, je ta základní, kterou řešíme. Na dotaz „Dala bys mu šanci“ tedy odpovídat nechci, protože si již svůj tak dost komplikovaný problém nechci komplikovat o variantu, že nás opustí.

bublina říká:

Nevyžadovala jsem po tobě definici slov ani opravu vyjádření, jen ty významy slov chápu jinak (asi jsem profesně deformovaná a to „slovníkové“, co nejjednoznačnější použití je mi blízké). Vnitřní pocity se špatně popisují, ta diskuse pomůže ujasnit si, kdo o čem mluví. Měla jsem prostě pocit, že tě trápí něco, co by tě trápit nemělo.

„A odpověď, zda se ptal, zda se bude moci vrátit – on nás přece nikdy nechce opustit.“ To jsme si nerozuměly, já to brala jako „zkratku“, citovala jsem tvojí větu a přiřadila jí význam, že jeho nevěra pro tebe znamená totéž, jako by vás opustil. Tedy něco jako: – zahnul jsem ti – fuj, nevěrníku, zmiz mi z očí (věděl jsi, že to nesnesu, udělal jsi to, a tím jsi ty způsobil náš rozchod). Pak má smysl se ptát, jestli se vše může vrátit zpět, obnovit vztah, jako by k nevěře nedošlo (případně co by se změnilo). Nemyslela jsem, že by vás opustil a nechtěl se vrátit. Inu, nedorozumění :-)

Jestli vám diskuse pomohla a máte jasněji, tak mě to těší.

jenny říká:

OK. Už raději vypínám počítač, přestávám řešit to, co se ještě nestalo, budu doufat, že se nikdy nestane a pokud ano, že se k tomu postavíme tak, aby to náš vztah a rodinu nerozbilo a pokud rozbije, aby jsme i pak dokázali žít šťastně. Na závěr si dovolím odlehčení, snad si ho můžu dovolit, posledních pár dnů jsem se nabrečela dost. Když nejde o život … :-))

petmk říká:

Já bych to shrnul asi takto:

Život je jak manželská postel. Jak si do něj někoho pustíš, už se nemůžeš rozvalovat dle libosti, protože na kusu už někdo leží. Ale zase se můžeš k někomu přitulit…

Vybral si tulení na úkor rozvalování. Na tobě je, jestli se chceš občas ztratit a nechat ho, aby se rozvaloval. A měl by pochopit, že jenom proto, že on se chce v pohodě válet na letišti a rochnit se, ty budeš poníženě spát na tvrdé a studené zemi. Taková je realita.

A problém je jenom v tom, že ještě nepochopil princip. Každá ženská má mezi nohama díru, každá mu nabídne zasunutí. Ale kdyby měl zavázaný oči a sluchátka na uších, těžko pozná Máňu od Anče. Jediná rozdílná jsi podle jeho slov ty, že mu nabízíš víc než jenom zasunutí.

Anonym říká:

Ahoj Julie rada bych se zeptala na intimni zalezitost.Jsem s partnerem 5 mes.nemame mezi sebou problemy az posledni dobou.Prvne kdy jsem si uvedomila problem bylo po nedavnem styku,kdy partner v pul akce ze mne slezl,ochabl mu penis a povida,ze mu najednou znecitlivel.Me pripadal jako by byl nekde jinde.Pred tim jsem si vsimla v pradle jeho trenyrek na kterych mel na zadni strane jakoby si ho do nich utrel a zustali tam stvrdle drobky jako od zenskeho vytoku(bilozlute) potom byl sex s nim jen jako pro jeho potrebu bez citu,polibku atd.Sice tvrdi,ze je mi verny ze nepotrebuje jine atd. Asi za 2 tydny se to opakovalo,nechal si to odemn udelat rukou a na dalsi uz se nezmohl,proste se mu nepostavil at se snazil jak chtel.Prisel mi ze mi neco chce rici,ale mlcel.Mluvili jsme o teto situaci protoze me prestal sex zajimat.Vysvetlila jsem mu,ze pro mne je to ponizujici aby ze me slezl v pulce adt.ze si potom myslim ze ma bud jinou,nebo ho to semnou nebavi,nebo ze jsem pribrala 3 kg.v tehotenstvi.Dale by mne zajimalo po tom 1 fiaska jsem dostala vytok,byloy jako by tvaroh,svedelo mne prirozeni a udelala se mi na vnejsim pysku bolava bulka jako by spalenina s bilym povrchem,.po par dnech se vytok trochu uklidnil a zezloutl.Co si mam o tom vsem myslet? Jsem z toho uplne vedle,bojim se ho oznacit za nevernika ale nevim jak to tu je. Je mi 35 let.

Julie říká:

Škoda, žes nenapsala email, odpověděla bych ti přímo. Být tebou, dojdu si na gynekologii. vůj výtok mi nepříjemně připomíná kvasinkové onemocnění. Čím dříve si ho vyléčíš tím líp. A na manželovi tvrdě vyžaduj kondom. Nebo léčení. U těchto nemocí je problém, že se strašně rády vracejí. Chodíš pravidelně do poradny?

Tvůj partner je asi pěkný sobec. Připadá mi, že měl někde malý úlet, nebral ho vážně a nyní se mu vymkl z ruky. Třeba i proto se nemůže soustředit na milování. Nechceš si s ním o tom v klidu promluvit? Zmiň se o potížích, které máš. Ale napřed si zajdi k lékaři, abys měla jistotu, že jsi zdravá.

Napiš mi na julie@sexus.cz

Anonym říká:

ahoj Julie, jsem bezradná a hlavně jsem na to sama.Nikomu jsem to neřekla…Jsem vdaná a mám děti.Můj manžel měl sexuální zkušenost pouze se mnou. Jsme spolu 8 let.Byl mi věrný tělem i duší. Po druhém porodu jsem byla možná trošku méně chtivá nebo protivná, přiznávám i delší dobu cca půl rok…Poznala jsem, že se něco děje,čas plynul a nakonec se přiznal. Jeho „bokový vztah“ trvá už rok. Ze začátku to bral jako sex a pak jsme oba zjistili, že se do ní částečně zamiloval…Ví on i já, že se mnou chce žít a zestárnout a že mě miluje. Neumí však přijít na to, jak to ukončit, protože ji má „nějak“ rád a ona ho se slzama v očích prosí, ať ji neopouští.Ona ho miluje a stačí ji i ty chviličky, které ji ušetří…Je to srdečný člověk a tak ho to vše zraňuje.Musím podotknout, že dělá maximum pro mě i rodinu.Nenacházím východisko a zároveň jsem už v dost špatném psychickém stavu ze žárlení…Normálně jsem žárlila zdravě, ale když vím, že s ní „občas“ je, trápím se a vidí to na mě všichni v mém okolí včetně dětí…Poraďte mi prosím…Je to k nevydržení, už to vím půl roku…Co mám dělat? Je mi 24 let.

Julie říká:

Ahoj Zaňásku, tohle je opravdu velmi nepříjemná situace, začarovaný kruh. Pokud by záleželo na mně, myslím, že manžel by se měl co nejdříve rozhodnout, protože neubližuje jen sobě, ale i lidem kolem sebe a především lidem, kteří jej milují. Vím, že tenhle stav není vůbec jednoduchý, ale snad by se měl věnovat své manželce a dětem, které zajisté miluje. Má bokový vztah a z toho co píšeš, jsem si jistá, že jsi ochotná mu odpustit a na vše zapomenout, ale rozhodnout se opravdu musí on sám. V případě, že by se zdálo, že ti pomůže konzultace s psychologem, určitě se této možnosti nebraň, není na tom nic špatného ani nic, za co by se ti ostatní měli smát či něco podobného. Tvůj problém bude poloviční, pokud jej rozebereš s někým druhým osobně a nejlépe s odborníkem. Přeji mnoho štěstí!

Stanislava říká:

Ahoj, jsem vdaná přes 6let a máme spolu jedno dítě. Před měsícem jsem manželovi přišla na to, že si volá a píše po mailu s různými ženami a dokonce i s mou kamarádkou(teď už bývalou). Nevím jestli někdy došlo k osobnímu kontaktu s některou z těch žen, ale podle toho co jsem se dočetla za nechutné věci co dělali a budou dělat na mailu, tak asi ano, ale on mi neustále tvrdí, že to jsou jen řeči, že to tak po netu chodí, že se z žádnou z nich nikdy nesetkal.. Nevím zda mu uvěřit nebo od nej odejít. Já ho miluju a on mi tvrdí totéž.. Náš sexuání zivot je super, tak vůbec nevím, proč to dělá!! Prosím poraďte mi, už měsíc se užírám smutkem a bolestí,nevím jak z toho ven.. Je mi 29 let.

Julie říká:

Stanislavo, mnoho mužů si takto kompenzuje své erotické fantasie, o které se tě neodváží požádat. Mnohdy mají potřebu být silně dominantní či sadističtí – to pak píší i o bičování apod. Nebo submisivní a pak touží být ponižováni. Obojí se lepší dělá s partnerkou neznámou.

Anonym říká:

Ahoj, je mi 25 let a s přítelem jsem už dva roky, rok a půl spolu bydlíme, je to poměrně hezký chlap a takové ty obyčejnější ženské na něj hodně letí a nevíc jemu se právě tyhle typy líbí- holky do přírody, na vodu atd. Probém je v tom, že mě už dvakrát podvedl. Nejdřív jsem hledala důvod, protože já jsem byla šťastná a vůbec by mě nenapadlo, že by k něčemu mohlo dojít. Vyspal se s holkou, která pracuje u něj ve firmě, kde jsem pracovala i já. Ona se do něj zamilovala a neustále ho v práci provokovala, já jsem udělala velkou scénu, ale on to bral jako sex-žádný cit. Prostě jí ignoroval a ona mu podlézala, což mu dělalo dobře. Za čas se situace uklidnila a řekla jsem si, že mu dám šanci. Po roce na to jel na vodu a potkal tam holku, se kterou jak jsem později zjistila z jeho mailu spal na vodě za ručičku ale nespal s ní. Jednou v práci jsem náhodou přišla na mail, který byl určen jemu osobně a slečna (jiná ale taky z vody) ho zvala na kafe, později mi suše oznámil, jdu s ní na kafe, ale jak tu píšete, ženská intuice je silnější, přišla jsem na to, že s ní spal. Sebrala jsem se a odstěhovala jsem se ke kamarádce. Problém je v tom, že jsem se k němu vrátila a řekla jsem mu, protože ho opravdu moc miluju, že pokud bude se mnou, už to prostě nesmí udělat. Jenže slečna mu píše-je sama bez přítele a já už jsem paranoidní, prolézám mu telefon, maily, prostě mu nevěřím a čekám na to kdy se zase něco stane. On se všema holkama dost flirtuje a potřebuje mít pocit, že je jedinečný- já mám vysokou školu, on jí nedodělal a mám v sobě pocit, že to v něm taky dost hlodá a že se cítí hloupější. Já se snažím vždy vše zachránit ale at dělám cokoli, nezavděčím se mu. Je to všechno takový velký problém, ale přesto všechno ho moc miluju, protože si jinak ve všech ostatních věcech včetně sexu dost rozumíme. Proto nevím jak dál. Chtěla bych jen slyšet názory, rady někoho, kdo prožil nebo prožívá stejnou věc. Díky moc. Je mi 25 let.

Julie říká:

V poradně nedostaneš názor více lidí, měla by ses raději zeptat v některé vhodné diskusi. Na tvém místě bych sbalila kufr a zavřela dveře zvenku. Ale rozhodnutí bude ale vždycky na tobě.

Anonym říká:

chtěla bych Vás poprosit o pomoc. S přítelem jsme spolu chodili bezmále 6 let. Asi 4,5 let byl náš vztah harmonický. Loni jsem pomocí sms v jeho mobilu zjistila, že si dopisuje s jinou dívkou. Ze sms jsem poznala, že nejde jen o kamarádství. Vždy mě ale přesvěčil, že kromě líbání mezi nima nic nebylo. I když jsme velmi trpěla a velmi často jsme se kvůli tomu hádali, dopisoval si přítel s danou dívkou asi 5 měsíců. Tuto krizi se nám podařilo překonat, avšak vztah ze strany přítele byl od té doby jiný. Chtěla jsem společné bydlení, on mi však stále opakoval, že si chce užívat, že ho omezuji a že už mě nemá rád tak jako dřív. Choval se ke mě často chladně a lhostejně. Já ho velice milovala, chtěla vztah udržet a proto jeho chování stále akceptovala. Poslední měsíce přijížděl vždy až pozdě večer (nebydlíme spolu, ale většinu času jsme trávili u mých rodičů) a milování odmítal s tím, že je unavený. Minulý týden jsem se dozvěděla, že mě již měsíc podvádí. Vztah jsem okamžitě ukončila i když ho přes to všechno mám stále ráda. On nový vztah ukončil a chtěl by se vrátit ke mě. Nyní přiznal, že i s dívkou, s kterou si kdysi dopisoval, mi byl nevěrný. Řekl mi prý pravdu a nyní by chtěl začít znovu. Nevěry prý lituje a navrhuje mi společné bydlení. Já cítím hroznou bolest. Přesto ho mám stále ráda, ale zároveň mám hrozný strach se vrátit do starých kolejí. Myslíte si, že tento vztah může ještě fungovat? Miluji ho, ale nechci zažít toto zklamání znovu. Tvrdí, že už to neudělá, ale nevěřím mu. Prosím poraďte, můžeme spolu vytvořit harmonický vztah? Je mi 26 let.

Julie říká:

Těžko radit, když neznám tebe ani jeho. mám pocit, že to fungovalo jen kvůli zamilovanosti, která ale během pár let vyprchá. Po čase se může vyskytnout nějaká jiná holka, která mu poblázní hormony. Už se to stalo minimálně dvakrát, další pobláznění je jen otázka času. Co myslíš, jak zareguje? Věříš mu minimálně na 90%, že odolá? Vztah bez důvěry totiž nemá smysl a často se v takové situaci člověk řídí heslem „důvěřuj, ale prověřuj“. Od toho je jen krůček k žárlivosti. Takový vztah může mít tři konce. První je, že neodolá a zažiješ si další zklamání a bolestivý rozchod. Druhá alternativa jsou hádky a žárení, co udělají vztah nesnesitelný a ukončí jej. No a třetí alternativa, spokojený život, je pak dost nepravděpodobná…

Anonym říká:

S přítelem jsme asi přes 3 roky. Vztah, normální, až na to , že můj přítel se mi svěřil, že při svých občasných služebních cestách, navštíví priváty, či pouliční , řekla bych zboží. Protože jsme oba v sexu náruživý, vyhledáváme mnoho i na internetu, tak jsem si donedávna myslela, že to pro něj stačí, myslím tím internet + samozřejmě já. Je pravda, že vztah z jeho strany je volnější, ale já si zas tak moc nestěžuji. Práci mám dobrou, doma až na několik bouří nám to klape. Vždy jsem si myslela, že teda zůstane jen u řečí, ale světe div se realita ukázala , něco jiného.Bohužel, jsem uronila jen pár slz, jsme spolu pořád, řekl mi, že to je vždy nějaký tzv. zkrat, že to potřebuje. Nezdá se mi to jako argument, ale protože nejsem zrovna nějaký puritán v sexu, tak mi to až tak nevadí. Lépe řečeno, zatím nemám potřebu se s ním rozcházet. S píše mám strach z pohlavních nemocí apod. Je fakt, že mi slíbil, že už to neudělá, ale tomu se nedá věřit.Samozřejmě, kdyby to mělo pokračovat donekonečna, tak vztah asi nemá budoucnost . Poradíte mi co s tím. Jak se mám k tomu postavit. Mám drobet v hlavě zmatek. Plánujeme spolu rodinu, přestavujeme dům, on se se mnou rozejít také nechce. Ale touha po sexu je u něj přece jiná.

Děkuji za odpověď. Je mi 26 let.

Julie říká:

Tohle si budeš muset rozhodnout sama. Nepočítej s tím, že by se někdy změnil. Buď s ním zůstaneš a budeš mu jeho úlety tolerovat nebo se rozejděte každý svou cestičkou. Teď, když už o tom víš, máš o brouka v hlavě postaráno. Bude se ti to vracet na mysl kdykoliv, kdy bude partner mimo domov. Tak jen, abys s tím počítala.

Anonym říká:

Ahoj JUlie!chodim s klukem pres rok!myslim,ze mi je neverny!byla jsem s jeho byvalou holkou venku a ona mi rekla,ze chodi s jinou,ale ze me miluje!zeptala jsem se ho na to ,on rekl,ze je to blbost a at ji neverim!ja bych rada,ale…! on mi byl uz 4krat neverny!na zacatku vztahu!ale priznal se mi az pred mesicem!ja sem ho taky podvedla 2krat!ale jen jsem se s nima iibala on se s kazdou vyspal!je pravda,ze si nemuzu na nic stezovat, je semnou kazdy den, je na me hodny…!ale porad mu neverim a asi verim te holce!furt na to myslim a ptam se proc?hlavne mi nepis at ho opustim protoze ho strasne moc miluju a nikdy nechci byt bez nej! Je mi 17 let.

Julie říká:

Veroniko, budeš mít ještě kluků… V této době chtít 100% věrnost je dost iluzorní. Oba se teprve hledáte. Pokud je ti nevěrný a ty také nejsi Vestálka, používejte kondom při styku. Neexistuje jeom AIDS, ale i ostatní onemocnění, které dokáží pěkně potrápit a někdy nechávají celoživotní problémy.

Anonym říká:

Ahoj Julie! Nerada někoho otravuju svými problémy, jenže potřebuju prostě poradit. Chodila jsem s jedním klukem, jenže on mě podváděl, takže náš vztah po 14 dnech skončil. Zůstali jsme kamarádi. On má teď jinou holku, ale pořád mi dává najevo, že mu nejsem lhostejná. Dokonce mi nedávno navrhoval, že bysme spolu mohli chodit za jejími zády, ale pak to vzal (asi ze strachu) zpátky. Já ho pořád hrozně miluju a nemůžu na něj zapomenout. Vůbec nevím, jak ho mám získat zpátky… Je mi 16 let.

Julie říká:

Lucko, upřímně, nohy na ramena a pryč. Když tě podváděl a chce podvádět i vou následovnici, bude nevěrný pořád. A když kluk nevydrží být věrný po dobu zamilovanosti, co můžeš čekat po několika letech? Když jste si souzeni, určitě se sejdete při jiné konstelaci a třeba bude vybouřený, ale moc bych na to nesázela. Nevynucuj si lásku! Nezvítězíš a ztratíš i kamarádství, i když v tomto případě by to asi velká škoda nebyla.

Anonym říká:

Ahoj Julie, nevím,zda je to přibývajícím věkem nebo nedůvěrou,ale jsem ze současného vztahu zralá na psychiatra.Znám se s přítelem dva roky,zranil mne tím,že po 3měsících chození vzal sebou na služ.cestu svou bývalou (vdanou) milenku,protože si nebyl jistý,jestli vztah se mnou je prý pevný.Dokonce mi pak řekl,že se s ní políbil,ale že to ona chtěla.Ona mi pak psala spoustu sms a o vikendech se vidavame,maji stejny koniček. Problém je,že já se tehdy sesypala,protože jsem si od počátku myslela,že je to muž už na celý život.Od té doby mu nevěří,dokonce jsme rok spolu žili,ale já mu dělala scénky a výčitky,tak zase bydlíme každý sám.On bydlí se mnou o víkendu,jinak do večera v práci nebo u sebe.Šíleně na něj žárlím,pořád si přdstavuji,že si prohlíží ženské kolem,má ve firmě pár,které u něj pracují,pak jdu po ulici a vidím nějakou sexbombu s minisukní a představuji si,že ji potká taky a v momentě mám slzy v očích a střídá se ve mně pocit beznaděje,zuřivosti a lítosti.Když je v televizi nějaká nahatá ženská,je mi úplně špatně od žaludku a občas iz toho i zvracím.Nechápu,nikdy jsem takové stavy neměla,i když jsem byla vždy žárlivá,ale tolik?Je to asi i věkem,cítím se neschopná konkurence a tělo je bohužel ovlivněno věkem.On si z toho dělá srandu a vykládá,že si na společnou dovolenou k moři musím vzít uklidňující tabletky,inak ji probliju nebo prozuřím,když je tak tolik kozatých holek na pláži…a má pravdu.Nevím,co s tím. Mám ho moc ráda,dokonce i moje děti,ale jsem z toho vztahu rozložená a zničená. Psycholog mi sice může poradit,jak se mám chovat,to vím i já,ale těžko se to dá naordinovat.Co si myslíš Julie ty,v čem je problém,co můžu dělat,ať se z toho dostanu? Na nějakou dobu rozchod,ať se odpoutám? Ale pak o víkendech sešílí,když on bude v její blízkosti a ona na něj pořád kouká a když může,otravuje ho.On na ni snad už kašle,ale co já vím.Je takový „dobrák“,že nikomu neumí říct pořádně NE. Tak co s tím. Asi se ten dotaz ani nevejde na tvé stránky,tak snad na email? Díky a prosím, odpověz. Nevím,co si s tím počí a zbytek života ztrávit na uklidňujících tabletách|?A ani ty mnohdy nepomáhají.Jsem cvok…J. Je mi 38 let.

Julie říká:

Znáš mě. Nevidim chybu v jen muzich, ale pokud mu děláš doma scény, tak by sis opravdu měla najit nějakého jiného chlapa, s kterym snad budeš šťastna. (nejlepe asi hodne skaredyho, abys na něj prostě nemohla žárlit :-)

Když už mu nevěříš, tak to nema smysl ;-)

Anonym říká:

Ahoj Julie. Tvá poradna je moc fajn, diky za ní. I já, ač bych se mohla pokládat za zralou ženu, mám dotaz. Se svým mužem jsme spolu bezmála 20 let a cítím, že se stále máme moc rádi sex nám chutná. Přesto asi před 2 roky jsem manželovi přišla na nevěru. Nejprve jsem tajila, že to vím, ale pak to bouchlo a muselo to ze mě ven. Vysvětlil mi, že mě miluje a když to dělá jinde, jde jen o sex. Pochopitelně jsem se zeptala, jestli mu chybí něco doma. Říkal, že si mám představit, že bych jedla každý den velice dobré jídlo, ale stejné. Prostě potřebuje občas jiné jídlo, jinou ženu… Dobrá, abych se z toho vzpamatovala, přistoupila jsem na jeho hru (vždyď i mě přitahují jíní muži) a světe div se, také se mi to začalo líbit. Ale cítím, že to asi není správné. Navíc se bojím, aby se to někde nezvrho z toho sexu i k lásce.(Oba máme mimomanželské vztahy se stejnými partnery). Můj dotaz zní: je to „normální“ zrání partnerského vztahu? Sama se vymlouvám na to, že to oživuje náš sex i vztah doma, ale nikde jsem neslyšela, nebo nečetla, že by si to i jiní takhle zpestřovali( ne tajně), naopak mi kolegině prorokovala začátek konce. Kamarádka to naopak přisuzuje tomu zrání. Jak to vidíš Ty? Díky za odpověď. Je mi 38 let.

Eva říká:

Ahoj Julie, mám problém a snažím se na něj hledat odpovědi v tvé poradně. Jedná se o nevěru mého muže. Jsem na tom podobně, jako tazatelka Marie (viz nevěra), jen s tím rozdílem, že se s tím nedokážu tak lehce vyrovnat a dokonce si sama začít nějaký mimomanželský vztah. Miluji svého manžela a lásku a sex mám v jednom šuplíčku. On ovšem ne, miluje mě a zároveň podvádí. Trápí mě to. Jsou takoví všichni muži, že se jim to časem doma přejí a hledají sex i jinde? Vím, že manžela nepřevychovám, ale nevím, jak se sama s danou sytuací vyrovnat,, máme děti , miluji ho a rozvod nechci. Mluvit se s ním o tom nedá, jak nakousnu toto téma, je velice nepříjemný, nejspíš si mě chce vycvičit tak, abych mu nevěru tolerovala. Tvrdí, že miluje jen mě, jinde jde jen o sex. Poraď, prosím, jak to zvládnout. Díky Eva Je mi 33 let.