Kdy je sex ještě normální?

Před týdnem jsem se nechal při prohlížení časopisů v naší trafice zlákat velkými písmeny SEX, které na mě útočily z titulní stránky magazínu Týden (č.4/2004) a jeden výtisk zakoupil. Tato písmena z titulky časopisu lákala na 6 stránkový (i když samozřejmě dosti prokládaný reklamami) článek Sex na hraně (ukázka na serveru magazínu Týden) v němž se jeho autorka Krystyna Wanatowiczová velmi rozumně zamýšlí nad tím, co je a co není v sexu ještě normální, potažmo, kde končí hranice společenské tolerance a kde už začíná trestný čin. To vše doplnila navíc o malý slovníček opravdu bizarních sexuálních úchylek, tabulkou s číselným přehledem uskutečněných deliktů proti mravnosti za posledních pár let v ČR a úchylností v umění. A k čemu autorka došla? Že společnost je rok od roku tolerantnější (např. swingers party je dnes tolerovanou věcí, zatímco ve středověku by její účastníci byli upálení) a tak je docela možné, že během několika let se už nebude kupříkladu transvestitismus či fetišmus řadit do kolonky sexuální úchylky jako dosud, ale do stejné kolonky jako homosexualita, jenž je dnes vnímána jako věc vrozená a zcela normální, tedy nikoliv chorobná, jenž by se měla léčit. Ovšem neopomíná upozornit, že věci jako incest a všechny mučící a poškozující praktiky, jenž ohrožují zdraví druhého člověka, se asi ani v budoucnu nestanou normálními. Závěrem bych si dovolil odcitovat z článku slova psychologa a sexuologa Ladislava Procházky, které by si měli vzít k srdci všichni netolerantní.„Česká sexuologie neuznává názor, že se člověk narodí jako normální a teprve v průběhu života se stane deviantem. Kdyby se svoji úchylku naučil, mohl by se ji také odnaučit, což nelze. Deviace jsou vrozené a nevratné, umíme je jen tlumit.“