Kdy začít mluvit s dítětem o sexualitě?

Petr: nemusis reagovat. Ja se ti jen snazim ukazat trosku jiny pohled a jsem rad, ze se ho snazis pochopit a ne hledat duvody pro odmitnuti. Nektere tve vyroky mi pripadaji naivni, ale to je normalni a ja jsem jiste nebyl jiny :-) Nektere veci si clovek musi prozit a pak mozna pochopi jak funguji, nekteri nepochopi nic. A ty jsi na dobre ceste abys pochopil :-) Ja vim jak jsi to myslel s tema penezma, ale ani byt nic neresi. Ono jde spis o to, najit si sve misto i v souziti s rodici (zvlast pokud jsi z rodineho domku). Zit treba s partnerkou a pritom vedle rodicu je urcite tezsi, hlavne pro toho, koho jsou ti rodice – umet se „odpoutat“, ale nezpretrhat vsechny vazby. A v podstate i na vztahu partnera k rodicum jde hodne vypozorovat jaky vlastne je, protoze vuci tobe v dobe zamilovanosti bude urcite jiny nez pozdeji az zamilovanost pomine. I rodice se musi naucit tolerovat soukromi svych ratolesti a ver mi, ze je to mozna tezsi nez naopak. Nechci poucovat, jen chci abys nehledal problemy kde nejsou a nespolehal na neco, na co spolehat nelze (treba svatba).

petmk: dneska snad vztah nezacina ditetem? Chodit nejmene 4 roky? Myslim, ze zrovna 4 – 5 let chozeni je hodne kritickych. Ja jsem se zenil asi po roce a pul a o dite jsme se zacli pokouset asi 3/4 roku po svatbe. Nerikam, ze toto je idealne, to ne :-) Ale clovek by mel byt jeste trosku „zblbly“ zamilovanosti, aby to bylo taky trosku spontanni a jen chladne vykalkulovane a aby vubec dostal odvahu se treba do toho ditete pustit (a aby si nakonec nemusel vymodlit aspon toho jednoho potomka na sklonku plodnosti). Ono se pak hure i vystupuje z rozjeteho vlaku (kariery) nez z vlaku, ktery se teprve rozjizdi a nikdo nevi kam. A taky porad nehledejme omluvu svych poklesku v historickych souvislostech (ne, ze by to nebyla pravda, ale jsme prece „rozumni“ lide a meli bychom se umet ovladat a ne byt ovladani „pudy“).

Petr: Co bys říkal? Pokud jsi sám, je to jasný. Děláš si co chceš, nemusíš na nikoho brát ohled. Ve vztahu je to jinak, tam se vždycky musíš dělit, dohodnout a oba se dobrovolně vzdáte šásti svýho života pro toho druhýho. V seriálu BBC „Zvíře jménem člověk“ (teda myslím, že to bylo ono) to popsali následovně: Před počátkem novodobé společnosti žil člověk v tlupě. Pro přežití dítěte bylo důležité mít matku (kojení) a otce (ochrana). Kritické byly první tři roky života, než se dítě naučilo chodit a komunikovat. Po tuto dobu trval vztah muže a ženy, dnes označovaný jako zamilovanost. Když už dítě bylo v dostatečném věku, vztah ztratil smysl, zamilovanost skončila a muž si mohl hledt jinou partnerku. Tím, že muž mohl mít potomky s více ženami, se dosahovalo větší genetické pestrosti v tlupě. Tento stav přetrval do dnešní doby. Je to vysvětlení toho, proč po dvou nebo třech letech končí hodně vztahů. V období zamilovanosti máš „zateměný smysly“ a nevnímáš partnerku jako reálnýho člověka, ale jako ideální bytost. Pak se můžete dočkat „zajímavých“ věcí. V dlouhodobým vztahu je důležitý spíš přátelství, tolerance, oba musí chtít udržet vztah a taky ochota pro vztah něco obětovat. City jsou taky důležitý, ale pokud stavíš vztah jen na nich, tak čtyři roky maximálně a šmitec. To je bohužel geneticky podmíněná realita :-( A svatba na to nemá vůbec žádný vliv.Tím obřadem se nemění vztah ani sexualita člověka. Mění se jenom majetkové poměry, protože potom jste před zákonem jako rodina. Taky doklady, pokud má jeden změněný příjmení. Nehledej za tím žádnou magii. Nežeň se dřív, než ji poznáš a než spolu budete nejmíň čtyři roky. A poznej ji po všech stránkách, i po sexuální. Jinak se pravděpodobně budeš dost divit…

Tak teď fakt nevím jak na tohle reagovat. Asi je to všechno pravda. Aspoň to tak vypadá. Ústupky dokážu dělat, ale mám svý hranice. Třeba kdyby byla moje holka nemocná, musím ustoupit, že nemůže ven, ale i když bude se mnou chtít jít ven, tak jí to nedovolím. Neustoupím jí. Jsou věci, kde jsem nekompromisní. A s těma penězma jsem to myslel jako že si nemůžu dovolit nějakej byt a tak. Ale pro holku bych chtěl jen to nejlepší. Ale jsem jen člověk a můžu proto dělat chyby a ubližovat lidem. Pak toho ale hodně lituju. Asi jsem moc staromodní.

Petr: jsi na startu zivota, co bys chtel :-) Mozna je i lepsi nemit holku na kazdem prstu a naucit se vazit si toho co mas. Pro vztah neni sex bezvyhradne nutny, samozrejme, ze ve „starsim“ veku, kdyz uz clovek sex pozna, tak se k nemu chce propracovat rychleji, ale kdo si pocka ten se docka. Jenze cekat neni to same co odmitat. Ja beru, ze jako pro vericiho je pro tebe svatba vic nez jen verejny slib spolecneho souziti (vsimas si, ze nepisu vernosti), aspon ted to tak citis, ale bohuzel to nic vic neni. Ale nechci ti to rozmlouvat. To co ty popisujes je zamilovanost, ne laska a zacinam psat, ze zakladem souziti neni tolerance, ale pochopeni. Tolerance je malo :-( V obdobi zamilovanosti na sebe nehledis a proto snadno ustoupis a snadno se dohodnes na kompromisu (a to jsi treba jeste i nastvany, ze jsi nemohl ustoupit vic). Casem vsak to opojeni vyprcha a nez si to uvedomis muze se stat neco, co sis ani ve snu nepripoustel – treba, ze ty sam na okamzik zapochybujes o svem slibu (svatbe). Pak teprve nastane obdobi zkousek pro vztah. Pak se ukaze jestli ti lidi spolu ziji a hlavne chteji zit nebo jenom zili vedle sebe a ani uz nevi proc. Kazdy muze udelat chybu (a ted nemyslim jen neveru), ale take by kazdy mel umet odpoustet (nemluvim jako kazatel?). To te bohuzel vira nenauci, to te muze naucit jen zivot. Odpusteni neni jen slovo, odpustit se musi srdcem, jinak to jsou jen kecy a casovana bomba. Samozrejme se musi clovek umet z chyb poucit.

Nechci te poucovat, nejsem tak stary ani moudry. Jen bych chtel, aby ses tak neupinal k svatbe. Cim vic se svatbou zmeni, tim hur. Svatba neni samospasitelna a mela by byt potvrzenim vztahu a ne jeho „zacatkem“. Pak muze clovek snadno neprijemne procitnout ze sna. Nerikam, ze musi a urcite kazdemu preji, aby jeho sen neskoncil :-) Jo a na vztah penize nepotrebujes :-) Nechces si ho prece „kupovat“? Penize jsou potreba „jen“ na „zivot“.

Já vím, jistota není nikdy, ale v manželství je to o něčem jiném. Vztah to je něco, co je pro mě velká vzácnost, stejně jako když mi dá holka pusu. Asi proto, že tohle u mě není častý. Když ale dva žijí spolu něco je spojuje, chtějí být spolu. Není dobrý hupsnout do manželství a myslet si to, co jsi psal. I ten druhý (partner/partnerka) chtějí své a ne vždy je nálada na úsměvy. Když však jeden bude chtít pro toho druhého jen to nejlepší a při tom se budou tolerovat, tak to bude dobrý. Ale pokud bude jeden hledět jen na sebe, nikam to nepovede. A to samé platí v sexu. Naši jsou rozvedeni, dodnes nevím proč, ale nechci takhle skončit. Jednou mi kdosi říkal, že kdyby se jeho rodiče měli rozvést, tak že prej by počkali, až budou mít děti dospělý. Jenže když dva spolu nevydržej, tak se rozejdou. Problémem v manželství jsou ty děti. A nejen to. Chtěl bych to soužití někdy zažít, už teď jako mladší. Sice nevím, kde bych na to vzal peníze, protože ještě studuju, ale bylo by to rozhodně zajímavé. Zkusit to s někým, koho mám rád.

Petr: A ještě tvrdá realita – nidy nemáš jistotu, že tě holka druhý den nenechá. Vztah je někdy hodně křehký a musíte se o něj oba starat, dělat kompromisy a oba musíte chtít žít společně. Soužití je něco úplně jinýho, než život bez partnerky a je naivní si myslet, že všechno bude jako dřív, jenom ti přibude doma teplý jídlo, ženská na sex a druhá výplata. To se často podceňuje a pak to s těmi rozvody je tak, jak to je. Ještě ti doporučín jeden studijní materiál – článek Některé nebezpečné mýty o lásce a manželství

Petr: Prdinek to vystihl. Svatba je slib, ne součást vztahu. Pokud se oženíš, ten den se k sobě nastěhujete a zároveň v tom bude první sex, tak riskuješ drsný začátek. Ty třeba zjistíš, že sis vzal masochistku, která v posteli nefunguje bez bolesti. Ona zjistí, že si vzala člověka, který jí tu bolest nedokáže poskytnout, protože na to nemá žaludek. Pak prostě ten sex nebude ani po svatbě. A pokud bude, tak nepříjemný pro oba – pokud ty budeš manželce na její přání způsobovat bolest, nebude ti to příjemný a pak to nebude příjemný ani jí. Naopak pokud ona se rozhodne vyhovět ti a odpustit si bolest, nebude to příjemný pro ni. A zamysli se nad tím, jak by ti bylo, kdybys nedokázal uspokojit manželku. Láska ani partnerství totiž se sexuální vzrušivostí nemají co dělat. A nutit se do čehokoliv ve vztahu je 100% způsob, jak si druhého zprotivit. A soužití s někým kdo se ti protiví… no nevím, ale dlouhou životnost tomu nedávám. A je něco jinýho žít spolu před tím veřejným slibem a poznat se, než pak řešit rozvod. Pokud se s ní totiž předtím budeš vídat pár hodin týdně, tak ji nepoznáš. Jediný způsob jak se dokonale poznat je žít spolu. Je to tvůj život a nechci ti do toho kecat, ale už není středověk. Nejdeš do výhodné svatby domluvené rodiči s tím, že pak budeš třeba sedlačit na statku manželky. Jdeš dobrovolně do vztahu s blízkým člověkem. A než ten krok uděláš, měl bys tu holku dokonale znát. Rozvod je dost nepříjemný, pro věřící dvojnásob, protože církve většinou rozvod neuznávají.

Petr: dovol abych ti neco napsal. Nechci te kritizovat a ani k necemu premlouvat, neni proc a kazdy se snazi zit tak jak umi nejlip. Zacnu smutnou statistikou – rozpada se temer kazde druhe manzelstvi (nehledam presne cislo a rad byl bych, kdyby to uz bylo lepsi, ale i kdyby to byla jen tretina, tak je to pro me, bezverce, straslive cislo). Myslis, ze drtiva vetsina tech manzelstvi byla manzelstvi bezvercu? Obavam se, procento rozvodu u vericich bude jen malo mensi nez u nevericich. Co z toho vyplyva? Ze svatba nic, ale vubec nic vuci vztahu neznamena a rozhodne nic nezarucuje. Tva holka te muze fakticky opustit druhy den po svatbe i jako zena a sex s tim nemusi mit nic spolecneho. A svatba rozchod jen fakticky komplikuje. Myslim materialne, ne dusevne. „Dusevni“ rozchod, pro toho kdo se chce rozejit, je az prekvapive jednoduchy :-( A soucit neni laska :-( Pro me je svatba verejny slib spolecneho zivota (a sex bych do toho nemichal). Sexualni vernost je jedno z nejvyssich „oceneni“, ale sex neni cely zivot, je to jen jedna „stranka“, jedna cast. Je pravda, ze vztah neni jen sex, ale pokud neni sex, je to tezka zkouska pro vztah. Tak uz to proste je, at chces nebo ne. Neni podstatna 100% vernost, ale musis byt se svym sexualnim zivotem spokojeny. Posledni vete nemusis verit a brat ji za svou, protoze je pro tebe jiste neprijatelna. A ja s tebou souhlasim, ze 100% sexualni vernost je jiste nejlepsi z mnoha duvodu. A pak, jak rikal petmk, kdyz nebudes mit k dispozici to nejoblibenejsi „jidlo“, radeji se casem poohlednes po jine „restauraci“, byt ne tak komfortni. A neni vubec podstatne, ze zatim jsi tu chybejici „chut“ neobjevil. Poznas jeste hodne chuti zivota – prijemnych i neprijemnych.

Shrnuti: svatba ti nic nezajisti, neda ti zadnou jistotu, vzhledem k tobe je to jen tvuj slib dany zene, nezajisti ti to dodrzeni slibu daneho tobe tvoji zenou. Sex neni jedinou podminkou vztahu, ale jeho velmi podstatnou soucasti. Neni sex jako sex – co do cetnosti, tak do provedeni (polohy, oral, pettink, necking, anal, SM). Krestanstvi, bohuzel, vyznam sexu nedocenuje a nekdy dokonce znevazuje, coz je podle me chyba. Netvrdim, ze sex po svatbe je nesmysl, ale zkus zvazit vsechny okolnosti a rizika, abys nemusel porusovat svuj slib nebo zit v neustalem odrikani.

Možná je můj názor trošku idealistický, ale myslím si, že člověk nemůže hledět jen na sebe, ale musí se občas podřídit těm ostatním. Tak by to mohlo klapat i v sexu. Život není jen o svobodě. Když budu vidět, že se to mojí holce prostě nelíbí, tak to dělat nebudu. V tom případě musí být ale i tolerance z druhé strany. Jinak to klapat nebude. Sex chci s někým koho mám rád. A můžu si být jistý když je před svatbou? Co když mě ta holka druhý den nechá? A nemusí to být kvůli sexu. Po svatbě má člověk aspoň nějakou jistotu. Ale je třeba mluvit o věcech, které mi v sexu, nebo ve vztahu nevyhovují, a které bych chtěl změnit. Musí tam být otevřenost a důvěra. Jinak to fakt klapat nebude.

Petr: Ten sex myslím vidíme stejně, stejně jako to, že to berem vážně. Ale fyzická přitažlivost, zamilovanost, láska a sexuální touha jsou úplně jiný věci. Proto jde o to, abys tu holku napřed poznal i po sexuální stránce. Můžeš milovat sebevíc, ale pokud se neshodnete, tak tě to bude pěkně užírat. Věř mi, vím, o čem mluvím. Pokud ulítáváš na něco, co tvoje holka nesnáší, máš problém. Představ si, že chodíš do perfektně zařízené restaurace, ve které mají tvoje oblíbený jídlo, ale nechtějí ti je dát. Poprvní si řekneš, že ti to příště dají. Podruhý ti bude jasný, že tam něco nehraje. A dřív nebo pozděj pochopíš, že si tu pochoutku nedáš a půjdeš jinam. Kde to třeba není tak hezký, ale svou pochoutku dostaneš. A se sexem je to stejný. Proč kupovat zajíce v pytli, trápit se a vázat se na někoho, s kým to pak bude skřípat, když při dnešní dostupnosti antikoncepce si ji můžeš vyzkouše relativně bez rizika?

Tak nad tímhle se musím pozastavit a trošku zamyslet. Pojem naštěstí věřící, asi nevím jak to správně definovat, ale všímám si, že se chovám a mám jiné zásady než ostatní lidé. Dobrá společnost nemusí být jen věřící lidé, mám dobré zkušenosti i s nevěřícími. Ono to že máš s ostatními věřícími špatný zkušenosti může být způsobeno několika faktory. Tím se nebudu zabývat. Podle mě je sex jen třešnička na dortu a pokud člověk nebude chtít uspokojit jen sebe, ale bude se aspon trošku dívat na toho druhého, může být sex krásný. Je ve vztahu důležitý, ale není nejduležitější. Co se týče té zamilovanosti, u mě je to docela problém, protože každý vztah beru asi moc vážně. Když se zamiluju, dokážu být k holce všechno, jen ne hnusný a škaredý. Zklamání je pro mě hodně velká bolest, teda víc než velká. Takže čekám na tu pravou.

Petr: Co znamená „naštěstí jsem věřící“? pokud tě k víře vychovali rodiče a nedopracoval jsi se k tomu sám, tak je to jako bys nevěřil. „Dobrá společnost“ jsou ostatní věřící? Tak to tě lituju, s nima mám super zkušenosti. A nejen já :-( Sex až po svatbě? To vůbec není dobrý nápad, vzhledem k tomu, že sex je důležitá věc ve vztahu. Přečti si v debatě k článku Biskup podpoří páry, které se do svatby zdrží sexu. V předposledním komentáři tam mám rozepsaný, jak dopadla kamarádka. Pokud věříš tomu, že Bůh stvořil člověka, tak je logický, že on dal člověku rozum. A proč? Protože chtěl, aby se jím řídil, ne aby za sebe nechal mluvit a rozhodovat církev. Nevím, ale asi není nic špatnýho na tom, že poskytneš holce to nejkrásnější, když ji budeš mít opravdu rád. I když to pak nevyjde, pokud budeš zodpovědný, férový a upřímný, není na tom nic špatnýho.

Zdravím Vás, docela jsem se o sex zajímal už jako 13-letý, holky mě dost hajcovaly. Ve škole jsem se však nedozvěděl nic, jen od kamarádů a rodiče o sexu nechtěli ani mluvit, jen mi dali nějakou knížku, která byla několik let stará. Naštěstí jsem věřící člověk a chodím do dobré společnosti a kamarádka mě přemlouvá k sexu až po svatbě. Zdá se mi to jako nejlepší řešení. Ale zpět k tématu. Myslím, že děti se musí sexuálně vychovávat již od raného věku a v pubertě je trošku směrovat tím správným směrem. Není totiž nad to, chodit s holkou a doopravdy jí milovat a pak jednoho dne, kdy si je člověk opravdu jistý se to stane. Jen škoda, že se mi to zatím nepovedlo, myslím do někoho se opravdu zamilovat.

Tak a jsem poučena,jak poučit své dvě dcerky. Moc Vam všem děkuji.Musím se přiznat, že jsem ani náhodou netušila, jak brzy se mohou děti zajímat o tyhle věci.Mám dobrý pocit z toha, že jsem navštívila tyhle stránky.

O sexu sjsem se dozvěděl v 12 letech na táboře, kde jsem měl chatku s 15-tiletejma klukama. do té doby mlha jako v Londýně. A to jsem první holku vyslíkl asi v 5-ti letech.

Kohutik: Klidně mu to řekni, právo na to fakt má. Ať neříká rodičům, odkud to má, jinak je to v pohodě. Mohli by ti zakázat se s ním stýkat a byl by asi úplně bez zdroje.

Tiež si myslím, že sa o tom treba baviť hneď jak sa decká začnú pýtať, ono to ale može byť pre niekoho problém hovoriť o sexe. Ja som musel všetky info získať od kamarátov a tak podobne, nejaké základy som mal už 6-tich rokoch. V škole nič moc, okrem jednej učiteľky prírodopisu, tá bola v pohode: sme sa s ňou mohli baviť jak s kamarátom!!! To sa mi páčilo. Doma nula bodov. Ono keby moja mama vedela aké mám skúsenosti, tak by ma asi zabila alebo by ju stopro vystrelo:-) Nooo, mám jeden problém!!! Môj šesťročný bratranec je ako každé dieťa dosť zvedavý, a zaujímajú ho aj tieto veci. No jeho rodičia sú v pohode, lenže trošku konzervatívny:-( Oni sa o tom boja hovoriť… no bratranec sa pýta aj mňa, ja s tým nemám problém ale nemôžem predsa suplovať jeho rodičov. Čo s tým??? Aby nebolo zle na mňa. Myslím že už má vek na aspoň nejaké infošky: pravdivé!!! Pjosím poradte!!!

sex

Pampi: Naprostej 100% souhlas. Myslím že rodiče by se často divili, co ten jejich maleličkej hoďoučkou svaťušek už zná a má ozkoušeno (myslím samozřejmně maturbaci + případnou hru na doktora)

Pokud jde o můj názor na sexuální výchovu, tak si myslím že by se nic nemělo lámat přes koleno. nehnat to do žádnýho extrému. (buď to dítěti tajit a nebo si ho prostě zavolt a všechno na něj vybalit). Podle mě je třeba aby rodiče před dítětem k sexu přistupovali jako k čemukoliv jinému (nemyslím tím, že před ním mají souložit!). Normálně počkat a až se dítě saom zeptá, tak bez studu normálně po pravdě vysvětlit.

Myslim, ze rodice nic nezkazi, pokud zacnou sve dite otukavat jeste v predskolnim veku. Asi to neni ovykle, a take ne nemozne, ale ja jsem dosahovala orgasmu pravidelne od 4 let a rozhodne nebylo prijemne, kdyz jsem si temer 10 let myslela, ze jsem jina, divna a ze delam neco spatneho.

hele , mám takovej malej-velkej problém:

• vono se musí chodit k ginekologovi, aby ti snim něco uďál , aby ti začal stříkal?

a když se k ně nemusí tak v kolika mi začne??? Dík ˇ¨pavouček¨ˇ

Viem ako sa o tom snazila moja mama bavit so mnou. Mala som vtedy asi 14. Bolo mi hrozne trapne. Keby mi aspon hovorila nieco co som uz nevedela. Asi pred mesiacom sme o tom mali prednasku na skole. Tiez nam tam nepovedali nic nove. U nas je celkom normalne, ze sa o tom rozprava vsade. Niekedy to az nie je vhodne. Kazdy rodic by mal uvazit sam kedz to je najvhodnejsie a spytat sa dietata co o tom vie a co by chcelo vediet.

Každopádně si myslim, že škola tomu moc nedá, kdybych věděla o sexu jen to, co sme se učili ve škole, tak mám už teď bandu parchantů.. Rodiče se mi snažili podat nějaké rady, až mírně pozdě. Jediná moje výhoda byla, že sem měla převážně starší kamarády, takže sem se většinu věcí dozvěděla od nich. I když to byla na druhou stranu i trochu nevýhoda, čim víc sem toho věděla, tím dřív sem to chtěla zkusit, takže sem o panenství přišla už ve čtrnácti-ale poučena o pravidlech a rizicích ;o)

Pře 3 lety jsem dostal jako třídní třídu s 29 patnáctiletými dívkami. Jedna mi před vánocemi řekla že je 2 měsíce v tom. A nejen to. Povídali jsme si 2 hodiny a bylo mi z toho hrozně. NIKDO jí NIC, nebo téměř nic neřekl o sexu. Jistě, asi něco věděla. Ale spíš tušila. Jenže bylo pozdě. Od té doby – ať si říká kdo chce, co chce – každé září hned první hodinu a v každé třídě si na toto téma nechám čas. Vzpomenu si na ní, shodím ze sebe stud (ze začátku to nebylo tak jednoduché) a řeknu jim, co je potřeba. I kdyby tam seděla jedna jediná, která o tom nikdy neslyšela, a ostatní zívaly. Nic jim nevymlouvám, naopak. Doporučuji, aby poznaly víc kluků, aby si užívaly a bavily se. Ale musí vědět jak a co funguje a proč co chtějí nebo nechtějí. Jo a jsem muž.

jo skola :)) tam nam toho rekli … MALO :) .. pustili nam nakej nezazivnej bijak ,dali precist asi tak va odstavce o tom jak si spravne mejt slymaka a tim to haslo … doma to bylo stejny – totalni nezajem … takze vetsina informaci z televize *naky ty lechtivy filmecky * a neco malo od ostatnich .. jo bida je v tom nasem skolstvi …

me to neucily,ani skola ne,byt to podle skoly tak si myslim ze deti nosi cap.ale naucil jsem se a vim vic nez rodice

Tavi: To je pravda. Sex bez lásky a něhy je jenom ukojení svých potřeb bez ohledu na druhého

no u nas v rodine byla atmosfera husta, matka katolicka.. nekdo takovy s vama o sexu mluvit nebude.. otec prisnak, vsechno o sexu jsem si musel zjistit sam.. stejne tak jako vybudovat vztah k sexu.. no a myslim, ze mam k nemu pekny vztah :) Nedokazu si predstavit, ze bych jen tak nekoho obrazil na diskotece. K sexu potrebuju to vsechno okolo.. predehru, mazleni a tak :)

Myslím, že v dnešní době se o sexuální výchovu strará spíš televize a internet. Škola to taky nepřehání. Pamatuju si, že nám na ZŠ pustili na 20 minut nějaký dokument a tím to haslo. Mě osobně bylo třeba nepříjemné, když se matka snažila zavést řeč na sex. Opravdu záleží na atmosféře v rodině.

Pak je ještě jedna složka sexuální výchovy – něco jako vztahová praxe. S dítětem mluví o sexu rodiče neverbálně od začátku jeho života tím jak oni dva se k sobě chovaj. Když matka otce věčně stírá, kritizuje, když otec matku bije, nebo když se dokážou věcně pohádat a pak zase usmířit…nebo když jsou neschopný svoje problémy řešit a udržujou v rodině mezi sebou napětí. To všechno je forma sexuální výchovy. Realita vztahů…to „klima“ v rodině. Myslím že řeči o sexu plus láska a city moc nezmůžou, pokud to dítě cejtí z rodiny akorát binec. Spojení sexu a lásky dítě musí v rodičích zažít a pokud má k tomu ještě dobrou sex. výchovu, tak z něj podle mě nemůže vyrůst hajzlík. Bohužel vztahy se žádným předáním „manuálu“ oblafnout nedají.

Srsnak: Pochopitelně, že by se mělo dítěti odpovídat průběžně a s klidem raději než tomu věnovat nějakou systematickou „výukovou hodinu“.

Nejhorší je pěstovat v dětech dojem, že sex je něco špatného, o čem se nemluví apod. Z takových dětí pak vyrůstají lidé s různými zábranami, předsudky a psychickými bloky. Rozhodně bych si přála, aby děti vyrůstaly s pocitem, že sex k životu patří, ale že většina jeho forem patří do života dospělých. A taky si myslím, že rodiče neudělají chybu, když budou hovory o sexu spojovat se slovy „láska“, „cit“ atd. Třeba si na to pak jednou ratolesti vzpomenou a nebudou sex omezovat jen na fyzické uspokojení sebe sama (jak se zhusta stává právě u těch patnáctiletých souložících).

Tady je zase jeden co breci. A to hodne. Rodice nejen ze nic nerekli, ale kdyz nahodou se na to narazilo, tak poskytli pekne temne a zavadejici informace.

Chci rici, ze je velmi dulezita atmosfera v rodine. Dite je velmi citlive na to, s jakymi emocemi (i nevyjadrenymi) se pri mluveni o sexu u rodicu setkava. Tech prilezitosti, kdy si dite rodice „otestuje“, je spousta. Nahe deti v ordinaci, automat na kondomy, vlastni masturbace, televize atd. Takze dite podvedome uz od mala „vi“, jaka je v rodine atmosfera a podle toho se chova. Takze kdyz je v rodine atmosfera stylu „podani knizky“ nebo „velkyho tabu – bobku“ na tohle vsechno, tak proste neciti rodice jako prihodne partnery na mluveni o tom a svou zvedavost uspokojuje jinde. Takze se zastavam brecicich tady, protoze kdyz je v rodine normalni atmosfera, tak se clovek normalne pta jak ty problemy prichazeji, nemusi rodice nijak „zpovidat“ a pak ani nakonec nemusi na netu brecet :o))

Treba ich viest aj k zdrzanlivosti a hlavne zodpovednosti je predsa len skoro ked zacinaju sexovat v 14tich a rozdavaju si to v skole na zachodoch. Co z nich vyraste ??? Nejsme predsa zvierata a treba sa naucit aj ovladat no nie ? Ake nemiesanie sa do jeho sukromia rodic je za neho zodpovedny a ma pravo mu povedat co si dovolit moze a co nie ked bude schopny uzivit co uroby nech roby co chce.

LoreenzK: S holkama by se ale mělo mluvit PŘEDEVŠÍM. Protože to budou ony, kdo ponesou za svou neinformovanost největší důsledky. A ty, jako budoucí rodič, si za její případné těhotenství pak budeš muset klást vinu. Budeš si rvát vlasy a vyčítat, proč sis s ní někdy na čtvrt hoďky nepopovídal.

Knizky jsou velice dobra vec, ale nejhorsi to je s divkami, kere se meni v stroje na sex v utlem veku mnohem snadnej nez kluci – kluk musi dobijet ale holak rekne a kluka ma…proto doufam ez nikdy nebudu nic muset vysvetlovat holce :)

LoreenzK: Tak pochopitelně, že informace musí být přiměřená věku. Ale podle mě by se už malé děti měly dovědět, že existuje něco jako sex (pokud se teda ptají) a že je to něco, co spolu dělají dopsělí, když se mají rádi – nebo tak nějak. A s masturbací je to stejné. Dítěti bych asi řekla, že dotýkat se pohlavních orgánů může být příjemné, že to není trestné, ale že se to musí odehrávat vždy v soukromí. Mlčení a ignorace jsou podle mě chybou. To platí nejen v hovorech o sexu, ale domnívám se, že dítě by nikdy nemělo mít pocit, že nějaká jeho otázka nebyla zodopvězena. Formulace už záleží na vás, i kdybyste měli zatím trochu mlžit, pro dítě jste bohem a bude vám věřit cokoliv (tím ale nenabádám ke lži!). Ale rozhodně MLUVIT! Myslím, že i s dětmi se mluvit dá tak, aby byla uspokojena jejich zvědavost a rodiče nezabíhali do zbytečných detailů a faktografických popisů. Ve 14 už spolu mohou rodič s dítětem snad mluvit naprosto otevřeně. Mám dojem, že spouta těch, co tady teď brečí, že jim rodiče nic neřekli, je ani nikdy nepožádali, aby jim něco vysvětlili. Pokud rodiče koupili alespoň knížku, přinejměnším projevili dobrou vůli. Ne každý má na to, aby o sexu mluvil (vždyť někdo to nědokáže ani se svým partnerem!!).

Naši na to hodili jeden velkej bobek(vyprdli se na to). Já se jich neptám, dokážu se bez nich dost dobře obejít, hlavně díky tomuhle skvělýmu webu :-)

ale nemuzes na ne vybalit ze masturbace je honeni perka nebo naopak ze to je simulace kopulacniho pohybu kera ma za nasledek uvolnovani testosteronu, nasledneho vzruseni a potom vyvrcholeni :) Je terba bud vedet jak to rict a nebo raci poridit tu knizecku jakou poridili tobe, protoze kdyz to zmrvis tak treba hlavne divce muzes zpusobit mentalni blokace k sexu v pozdejsim veku

Ve škole jsme sexuální výchovu neměli. Mám dojem, že do revoluce asi nikdo. Osobně jsem měl první pohlavní styk až v osmnácti letech a nikdy jsem toho nelitoval. A co se rodiny týče, tak tam jsem se asi ve čtrnácti zeptal co je to masturbace a oba rodiče dělali, že nic neslyší. Pochopil jsem a za dva dny byla na stole knížka pro chlapce a dívky. Pro svoje děti nechci čekat na školu ani na jejich budoucí „sexuální poradce“. Až se zeptají, tak jim to prostě řeknu.

No informace chybi straslive moc a nejveci nedostatek je tech nejsamozdrejmejsich, ty vam nereknou ve skole, ani rodice a ani kamaradi…protoze to povazuji za jasnou vec

Rodiče mi taky nikdy nic převratnýho neřekli. Na pořadu byly odpovědi jako: ,,Dej pokoj" ,,Přestaň" atd. Pojetí sexuální výchovy ve škole bylo jakési mechanické např. Až budete velcí budete se ženou mít pohlavní styk. Muž penisem vnikne ženě do pochvy. A tak hlavní roli u mě hrála literatura a internet

O sexu se u nas nikdy nemluvilo. Rodice chteli zacit tak v 16 letech, ale skola je predbehla. Musim rict, ze sexualni vychova u nas ve skole bylo pouhe nudne biflovani vyrazu, za ktere jsem vdecen:). No a na veci tak rikajic spolecenskeho (partnerskeho) razu jsem si udelal nazor sam. Pravdou ovsem je, ze jsem svuj prvni vztah zacal v 19 letech, coz si myslim rozhodne neni na skodu:).

No jako chce to hned jak se to dítě zaptá, protože mě matka řekla maximálně „no tak“ a nic sem víc radši neříkal. Asi do jdenácti sem měl úplně milný představy, ale o to víc se vo to zajímám teď. Už sem skoro encyklopedie, mám načteny tuny literatury a prostě vo tom to je… :)

jkybl: tvůj pocit má nejspíše základ v tom, že většina autorů na Sexusu se snaží čerpat informace z odborné literatury pro své články, což snad není špatný postup, ne? Máme si fakta vymýšlet? :) Opravdu, nic jiného bych za tím nehledal.

Článek by jakš takš šel ale připadá mi jako opsaný z nějaké knihy zabývající se tímto tématem. Souhlasím s tím aby se dítěti řeklo vše co bude chtít vědět.

ps.: Berte život s nadhledem