Kniha: Sexualita a láska

V současné době žijí na Zemi nejméně 3 miliony živočišných druhů a z nich jenom asi jeden tisíc používá výhradně nepohlavní rozmnožování a zhruba 15 tisíc střídá pohlavní a nepohlavní způsob. Proč tedy najednou příroda dává tak výraznou přednost rozmnožování pohlavnímu?

Sexuální způsob rozmnožování je ve srovnání s nepohlavním spojen přece s daleko většími komplikacemi, obtížemi a životními náklady. Co to jenom dá práce najít vhodného partnera, jak je to časově náročné a namáhavé. A potom celý ten rituál dvoření, námluv a dlouhotrvajících bojů samečků o samičku.Jistě nikdo nepochybuje o tom, že rozmnožování je nejzákladnějším projevem života. Proč ale na celém světě vítězí rozmnožování pohlavní? Při vzniku života na Zemi před více než čtyřmi miliardami let nebylo přece o žádném pohlavním rozmnožování ani řeči. Prostým dělením se dodnes rozmnožují bakterie a různé druhy prvoků. Už v obecné škole jsme se učili o jejich praktické nesmrtelnosti. Z jedné měňavky – améby – vzniknou rozdělením dvě mladé měňavky. Nebo takový sladkovodní nezmar! Už v 17. století ho jeden švýcarský badatel rozřezal na 270 kusů a ejhle – vyrostlo z toho 270 malých nezmárků.

V současné době žijí na Zemi nejméně 3 miliony živočišných druhů a z nich jenom asi jeden tisíc používá výhradně nepohlavní rozmnožování a zhruba 15 tisíc střídá pohlavní a nepohlavní způsob. Proč tedy najednou příroda dává tak výraznou přednost rozmnožování pohlavnímu? Sexuální způsob rozmnožování je ve srovnání s nepohlavním spojen přece s daleko většími komplikacemi, obtížemi a životními náklady. Co to jenom dá práce najít vhodného partnera, jak je to časově náročné a namáhavé. A potom celý ten rituál dvoření, námluv a dlouhotrvajících bojů samečků o samičku.

Odpovědí na tuto otázku a jednoznačnou výhodou sexuálního rozmnožování je umožnění neobyčejné různorodosti jedinců. Nezmaři a měňavky jsou do omrzení všichni stejní. Naproti tomu při spojení lidského vajíčka a spermie může při 23 párech chromozomů vzniknout více než 8 milionů chromozomálních kombinací. A to ještě zdaleka není všechno. Tento počet kombinací se ještě mnohokrát znásobí možností překřížení chromozomů. Můžeme si tedy samečka představit jako jakéhosi opraváře, který donekonečna vyměňuje a do jisté míry omlazuje zárodečnou hmotu vajíčka a umožní tak vznik nových jedinců, kteří jsou v důsledku přirozeného výběru nadáni větší odolností proti všemožným škodlivinám a lépe přizpůsobeni měnícím se životním podmínkám.

Člověk je ovšem ještě navíc obdařen schopností abstraktního myšlení, představivostí, řečí a vším tím, čemu jsme si zvykli říkat inteligence. Bylo by podivné, kdyby se právě tyto složky lidské osobnosti neprojevovaly také v sexualitě. Lidské tělo vysílá do zevního prostředí bezpočet signálů, kterými jsou příslušníci opačného pohlaví lákáni k bezprostřednímu kontaktu. Existují však i takové signály, které od takovéhoto kontaktu odrazují. Lidské smysly a mozek dokáží ve zlomku vteřiny vyhodnotit stovky různých informací o postavě, držení těla, výšce, váze, ladnosti pohybu, výrazu obličeje, vůni, barvě kůže a podobně. Tyto podněty pak vyvolávají odpověď v podobě příslušného chování.

Vzájemná náklonnost dvou lidských jedinců, které jsme si zvykli říkat láska, je i v citátech klasiků něčím mezi šílenstvím a poezií. Z ryze pragmatického hlediska se může někdy jevit jako zbytečná, možná hloupá a pravděpodobně bezúčelná věc. Existuje však také moderní vědecký pohled, který považuje lásku za jev stojící na základech tvořených evolucí, biologií a biochemií. To, co při povrchním pohledu vypadá jako nesmyslné a zmatené chování, je ve skutečnosti součástí mistrné přírodní strategie, která pomohla člověku jako biologickému druhu přežít, prosperovat a množit se v průběhu mnoha tisíciletí.

Snad to všechno začalo už ve chvíli, kdy se člověk napřímil a začal chodit po dvou. Najednou byly zviditelněny nejen individuální rysy obličeje, ale také pohlavní orgány. Z toho vyplynuly nové možnosti mezilidských kontaktů a pravděpodobně také nové způsoby při milování. Klasická zvířecí poloha ze zadu byla alespoň čas od času nahrazena misionářskou polohou tváří v tvář. Sex přestal být pouze rozmnožovacím aktem, s pohledem do očí partnera se stal také záležitostí citovou. Toto citové pouto mezi mužem a ženou stabilizovalo pár, soužití bylo delší a samozřejmě také výhodnější pro společnou ochranu potomstva. Primitivní lidské páry spolu zůstávaly pravděpodobně jen po dobu kojeneckého a časného dětského věku potomka a potom si každý z rodičů našel jiného partnera.

Takové období trvalého vztahu muže a ženy je zpravidla čtyřleté a existuje nápadná shoda právě tohoto intervalu s rozvodovými statistikami většiny zemí světa – rozvodovost totiž vrcholí zpravidla po čtyřech letech manželství. Tak tomu je ovšem pouze v případě jednoho dítěte. Pokud dojde k novému těhotenství, nejčastěji do tří let po prvním porodu, nastartuje se další čtyřleté stabilizační období a rozvodovost pak vrcholí po sedmi letech manželství. Trvale zakódovaný čtyřletý monogamní vztah nebude asi věcí náhody, protože se v tom vzácně shodují statistiky řady zemí, různých kultur, náboženství a rozličných tradic.

Akutní zamilovanost má charakter velice podobný akutnímu onemocnění. Zamilovaní lidé jej popisují jako pocit prudké změny, jsou jakoby uchopeni nějakou vnější silou, někam bezmocně unášeni, zažívají pocit pádu a ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Teprve v poslední době bylo zjištěno, že tyto stavy mají svou biochemickou podstatu. Zamilovaní jsou totiž náhle zaplaveni řadou biologicky aktivních látek a hormonů, z nichž mnohé mají povahu opiátů, snad bychom je mohli přirovnat i k návykovým drogám. Některé z nich vznikají a také působí přímo v mozku a objevují se i v krevním oběhu, jiné mohou vznikat i na jiných místech těla, nejčastěji v pohlavních žlázách. Vnější projevy akutní zamilovanosti někdy mohou připomínat i stres. Projeví se třeba příznaky zmatenosti, červenáním pokožky, pocením dlaní a hlubokým dýcháním.

Z biologicky aktivních a účinných chemických látek způsobujících akutní zamilovanost bývá nejčastěji uváděn phenylethylamin (PEA), dopamin (DOPA) a noradrenalin. Výsledný efekt je podobný působení chemicky příbuzné drogy amfetaminu, proto zamilovaní prožívají stav jakési blažené euforie. Phenylethylamin (PEA) je prý zodpovědný také za ten pověstný přihlouplý a duševně nepřítomný úsměv, kterým na sebe zírají dva zamilovaní jedinci a který občas máme možnost na nich pozorovat když se třeba líbají na veřejnosti a nic kolem sebe nevidí a neslyší.

Účinek PEA není pochopitelně věčný, a proto i tato romantická fáze lásky má jen omezené trvání. Na každou návykovou drogu si tělo časem vytváří toleranci a člověk potřebuje stále vyšší a vyšší dávky. Stejně tak se vytváří návyk i na PEA. Je zajímavé, že tato látka byla objevena dokonce i v čokoládě, takže láska se může touto pochutinou přikrmit. Ale ani tato pomoc nemůže být trvalá. Po dvou až třech letech už organismus prostě nedokáže vytvořit dostatek drogy a konec omámení PEA pro mnohé znamená i konec vztahu. Někteří jedinci si však v této fázi začnou počínat jako skuteční narkomani, vrhají se stále do nových a nových vztahů, stále se znovu a znovu zamilovávají, aby utišili svůj hlad po PEA.

Řada partnerství však toto období prvních několika let zdárně překoná, protože i z biochemického hlediska vstupují do dalšího stadia. Místo PEA akutní zamilovanosti dochází k uvolňování jiných látek zvaných endorfiny. Jejich účinek je charakteristický pro chronickou etapu vztahu. Mají rovněž povahu drogy, tentokrát bychom je mohli přirovnat k morfinu. Zatímco látky jako PEA působí vzrušení, jsou endorfiny svou povahou utišující, konejšící. Pokud tedy v medicíně používáme deriváty morfinu k tlumení bolesti, jsou endorfiny v našem těle vyráběny za stejným účelem. Přinášejí pocity pohody, míru a bezpečí. Toto stadium lásky je dlouhodobé a liší se od žhavého akutního stadia způsobeného PEA. První vzplanutí citu tedy způsobí PEA, zatímco ve zralé lásce pak převažuje opiový účinek endorfinů.

V průběhu zamilovanosti však existují i určité pohlavní rozdíly. Muži se v samém začátku vztahu zamilovávají většinou rychleji než jejich ženské protějšky. Zpočátku jsou prý schopni odhadnout velice rychle především tělesné hodnoty své partnerky. Ženská reakce je pomalejší, zkoumá partnera daleko komplexněji a potřebuje čas k tomu, „aby si jej mohla trochu proklepnout“.

Na světě asi neexistuje žádná ideální osoba, která by mohla splnit všechny naše vědomé i nevědomé požadavky. Můžeme však předpokládat, že splnění aspoň určitého množství požadavků představuje v našem mozku jakési propojení řady bodů. To pak zažehne signál, vyšle impulz a roztočí se celý ten hormonální kolotoč nejdříve s PEA a posléze s endorfiny.