Proč tantra?

Tato rozkoš je v naší společnosti tabu. Země se hýbá a my omdléváme v romantických novelách, ale v každodenním životě je to často o šmátrání ve tmě, nedostatku komunikování a „tak co, jaký jsem byl?“. Dominantní kultura vidi sex jako setkání dvou těl. Tantra chápe sex jako setkání dvou energií, kde tělo je zprostředkovatelem. Od sexuální revoluce 60tých let, kdy se sexuální zážitek stal něčím samozřejmým a častým pro většinu lidí, naše těla vyžadují více a více stimulace k tomu, aby se probudila smyslnost a my se vzrušili. Na čistě tělesné úrovni jsou těla čím dál přesycenější a my potřebujeme čím dál silnější podněty k tomu, aby se nás něco dotklo. Už jsme to všechno viděli – alespoň z druhé ruky masmédií – a novota a čerstvost, které přinášejí vzrušení, se ztratily. V mysli se nerovnocenně srovnáváme s těly filmových hvězd a musíme se spokojit s tím, že budeme jenom druzí.

Na úrovni energie jsme bez tvaru a neomezeného potenciálu. Tantra učí, že jsme každý jedinečným vtělením boha či bohyně. Dokážeme-li se naučit milovat se tak jako bůh nebo bohyně, pak si můžeme užívat našich lidských těl a radostí smyslů, zatímco se setkáme na energetických a duchovních rovinách jako božské bytosti. Tantra učí, že se nemusíme stát božskými, ale že se probouzíme do skutečnosti, že božskou bytostí – vnitřním Budhou – dávno jsme. Klíč, který k tomuto uvědomění Tantra nabízí, je léčení prastarého odtržení ducha od těla, které považuje tělo a feminní, ženské aspekty existence za nepřátele ducha, které nás táhnou dolů od věcí vyšších na nečistou zemi. Tantra vnímá tělo jako chrám ducha. Když se naučíme tělo ctít jako svůj chrám, naučíme se tím i jeho moudrý způsob, kterým nám tělo přináší zpět ztracenou nevinnost, do níž se tolik toužíme vrátit.

Nevinnost je naše bytí v přítomném okamžiku, meditativní stav „teď a tady“, který je tělesnému zážitku přirozený. Mysl nás příliš často zavádí do minulých vzpomínek nebo do plánů budoucnosti. Na tělesné úrovni minulost existuje ve formě napětí, jako energetické vtisky minulých negativních zážitků, které jsou zadržované ve svalstvu a pojivé tkáni a v tělesném postoji. Vyčistíme-li chrám od negativní energie z minulosti, od napětí, dokážeme se opět otevřít proudění energie tělem a mezi námi a partnerem. Toto proudění je vždy v přítomném okamžiku a ten je vždy posvátný a opravdový.

Tělo se stane svatým a nevinným skrze uvolnění napětí, kdy se uvolní do meditativního, nekontrolovaného stavu nevinnosti. Ale my jsme se naučili prožívat sexuální vzrušení ve formě napětí, naše touha je úsilím, kdy se svaly připravují k sexuálnímu aktu. Tak se okamžitě dostáváme do stavu konání – nikoli stavu bytí. Nevinnost se ztrácí a všichni démoni perfektního výkonu, svedení, manipulace a hry na dobývání vstoupí na scénu a spolu s nimi i mysl. Kromě toho napětí – energetické stažení – v sobě nese emocionální asociace (spojitost) se strachem a tak je opakem energetické expanze, rozšíření, která nese pocity radosti a blaha.

Sexuální vzrušení ve formě napětí vždycky zůstane stimulací spíše než blaženou rozkoší. Potěšení tak zůstává pro mnoho mužů v záznamu úspěchů – dostal jsem ji do postele, dobyl tvrz, dosáhl orgasmu – které zůstávají v mysli a posilují ego, místo toho, aby se člověk kochal potěšením ze zážitku lásky a sexuálního blaha. Taková sexualita nabízí samozřejmě ještě méně ženám, které vybičovaným napínáním naprosto přicházejí o sexuální zážitek ženské přirozenosti, kde se tělo otevírá energii a je jí zevnitř prostupováno. Ženy často vzdávají naději na sexuální naplnění, protože jej marně hledaly v mužské doméně – napětí.

Tantra se zabývá možnostmi, jak si užívat vzrušení bez tohoto napínání, tím, že se do vybuzené energie uvolníme a dovolíme jí expandovat. Místo stoupající spirály stále většího a většího svalového a energetického stahování, kdy se šplháme s vypětím veškerých sil až na okraj propasti proto, abychom veškeré tělesné ovládaní mohli pustit pro pár vteřin orgasmu, můžeme cítit, jak vzrušení stoupá do výšin ducha, zatímco uvolnění prohlubuje náš zážitek natolik, že se uprostřed fyzičnosti dotkne duše.

Teorie orgasmu Wilhelma Reicha způsobila veřejné přijetí faktu, že vybití tělesné energie je potřebné k energetickému zdraví. Životní energie musí proudit, abychom zůstali zdraví a proudění je chápáno jako posloupnost orgasmického nabití a vybití. Takové porozumění však může vést ke strachu, že jestliže zadržíme energii uvnitř, ta se stane ničivá a tak strach z naší vlastní životní síly a sexuálního vzrušení k nám znovu pronikl zadními vrátky. V tantrické praxi se učíme uvolnit se ve vzrušení, zvlášť s použitím důležitého svalu pánevního dna („sval lásky“ nebo „ohnivý sval“), abychom sexuálnímu vzrušení dovolili rozšířit se, nejprve z pohlaví do celého těla, potom za ohraničení fyzického těla do expandovaného energetického těla, které nám přináší spojení a „roztání“ , buď nás samých, nebo s naší partnerkou/partnerem a skrze ně i s celým vesmírem. S pomocí vědomého vdechování sexuální energie do vyšších čaker můžeme mít zkušenost, že se milujeme srdcem, nebo duchem, a oslavujeme sexuální spojení jako všezahrnující vědomý prožitek, který transcenduje naši jedinečnost/jednotlivost v Jednotu se vším, co je. Na úrovni čisté energie se sexualita a spiritualita stávají dvěma navzájem se doplňujícími aspekty naší bytosti.

Umístíme-li své erotické setkání do posvátného, rituálního prostoru, kde se navzájem vědomě pozdravíme jako vtělení boha a bohyně a kde vnímáme druhého jako své zrcadlo, přivoláváme si tak pomoc vyšších energií, aby přetransformovaly naše setkání v oslavu, v prožitek našeho potenciálu a neohraničených možností. Dalším ritualizovaným úkonem, kdy požehnáme a zasvětíme svá těla a sexualitu, potvrzujeme, že Bůh není oddělený od svého Stvoření, ale je v Něm, je v našich tělech a uvnitř nás. A tak setkává-li se v tantře žena a muž jako Šakti a Šiva, nejde o metaforu, ale o manifestaci božství, které v nás již je.