Sex v antickém Řecku

Protože vše souvisí se vším, není možné pochopit vztah Řeků k sexu bez základní představy o společnosti. Nevyhneme se proto ani společenským okolnostem, které jejich postoje k sexu formovaly.

Vztah k nahotě

Zdálo by se, že nahota byla běžná a za všech okolností tolerována. Běžnou sice byla, ale jen za určitých okolností. Příslušela bohům, hrdinům a vynikajícím sportovcům. To je ostatně také důvod, proč antické sochy zobrazují důležité osobnosti nahé. Nahotě byly vyhrazeny určité prostory, nahota na ulici nebo na tržišti platila za potupný trest. Nahý na veřejnosti směl být muž pouze na sportovišti nebo v lázni.

Patriarchát

Antické Řecko bylo zpočátku tvořeno několika městskými státy. Dle nálady bojovali mezi sebou, nebo spolupracovali. Jediné, na co se dalo spolehnout, byly války proti cizincům, kteří by snad ohrožovali Řeky. Zajatci, nejen ze zahraničí, se stávali otroky. Není proto divu, že ideální Řek musel být zdravý a navíc fyzicky i intelektuálně na výši. Musel být ochotný nasadit život ve válce a umět bojovat. Pro slabochy a ženy nezbývalo moc místa, jednalo se tedy o silně patriarchální společnost. Ideál muže – bojovníka ovlivnil celou kulturu a tím i sexuální chování Řeků.

Přístup k sexu

Sex byl vnímán jako přirozená součást života a nebyl většinou brán jako něco špatného. Nebyl to hřích, jako později v křesťanské společnosti. Co nebylo zakázáno, bylo povoleno. I zde ovšem platilo několik omezení. Přílišné propadnutí sexu vzdalovalo muže od ideálu Řeka a pohlavní zdrženlivost byla vnímána jako atribut moudrosti. Sexuální zdrženlivost (ovšem ne abstinence) byla dokonce předpokladem pro vysoké funkce ve státě. Přece nemůže druhým vládnout někdo, kdo neovládne sám sebe. Podle tehdejších lékařů se člověk neměl stranit sexu, neboť by to mohlo znamenat zdravotní problémy. Ale varovali i před častým pohlavním stykem, který vysiloval a mohl vést k poruchám erekce a plodnosti. Jakkoliv byli Řekové v sexu tolerantní, některé praktiky společnost nepřijímala. Jednalo se například o incest nebo sex s mrtvými.

Postavení žen

V patriarchátu byla žena vnímána jako druhořadý občan. Dle rodinného a vlastnického práva byly „pod ochranou muže“, v praxi to ovšem znamenalo, že byly jeho majetkem. Dívka musela na slovo poslouchat otce nebo poručníka a manželka manžela. Co se týkalo sexu, manželka se nesměla nabízet muži, jinak by v jeho očích klesla na úroveň prostitutky. Nezbylo tedy, než čekat, až se vrátí manžel, unavený z orgií s chlapci prostitutkami, a sám na ni dostane chuť. Toliko oficiální verze. V dobovém umění je vidět opak. Ve vlastní ložnici totiž nemusel slovutný občan dokazovat, jak má v rukou moc nad domovem a nad manželkou, a ženy toho dokázaly využít. Kupodivu, od konkubín se často očekávalo dominantní chování. Ostatně, bohyně Héra na manžela Dia taky pěkně žárlila a snažila se jej držet na uzdě.

Manželství

Lidé se brali z rozhodnutí rodičů. Mělo zajistit dostatek dětí pro obranu státu a děti, které by se na stará kolena postaraly o rodiče. Není proto překvapující fakt, že manželství sloužilo jen k zachování rodu a mezi manželi nebývala erotická přitažlivost. Muž mohl mít vedle manželky i konkubínu, mohl si užívat s muži, mohl vychovávat mladíka a navštěvovat veřejné domy. Když bylo nejhůř, stačilo si odchytit otroka nebo otrokyni. Žena ale byla uzavřená v domě a střežená. Muži se obávali, aby náhodou nevychovávali cizí dítě. Postupně se dopracovali k tomu, že manželka nesměla vyhlížet z okna, aby nebyla podezírána z navazování kontaktu s muži. Nesměla nosit průsvitné oblečení a venku musela být zahalená, někdy pravděpodobně i včetně hlavy a dolní poloviny obličeje. K uvolnění došlo až v pozdějších dobách, když se městské státy slučovaly do větších celků. Do manželství žena přinášela věno, které bylo předem sjednáno a mělo zaručit slušné zacházení. Manželky se stávaly předmětem obchodu. Často se ověřovalo panenství nevěsty. Nechtěné a neduživé děti mohl po narození otec zabít.

Nevěra

Muž nebyl podle tehdejší morálky nikdy vlastní ženě nevěrný, ať měl sex, s kým chtěl. Legální bylo, když muž ztrestal při přistižení nevěrnou ženu i jejího milence smrtí, pokud byla nevěra prokázaná a doložená svědky. Milenec mohl vyváznout i s mírnějším trestem. Mohl být análně osouložen podvedeným manželem, nebo být donucen k felaci. Velkou potupou bylo zasunutí ředkve nebo velké ryby do konečníku. Hrozila mu kastrace, ztráta občanských práv nebo vysoká pokuta, která jej mohla finančně zničit. Ženy byly za nevěru trestány zapuzením, tehdy ztratily vlastní děti. Po pobytu na pranýři se nevěrnice s hanbou vracela do otcova domu.

Homosexuální chování

Sex muže s mužem byl poměrně častý, ale jednalo se spíše o výraz obdivu k mladému, svalnatému, mužskému tělu jako ideálu antické krásy. Přátelství dvou intelektuálně si blízkých mužů, které sklouzávalo i do erotické roviny, bylo známkou společenského postavení. Přece jej nemohla nahradit láska k manželce, která nebyla právoplatným občanem a nebyla tak vzdělaná. Navíc tělo ženy neodpovídalo tehdejšímu ideálu krásy… Další problém byl v tom, že s ženou z vyšší společnosti se smrtelník nesetkal. Na starost o domácnost měla otroky a majitel si ji hlídal. Když už vyšla z domova, byla zahalená od hlavy až k patě a k seznámení nebylo moc příležitostí. Muž byl tedy i snadněji k mání. K homosexuálnímu chování přispívalo i přesvědčení lidí, že láska k dívce uspokojí smysly, láska k muži smysly i duši. A proč si vlastně neužít s chlapcem, když i Zeus měl takovou aférku. Unesl mladíka Ganyméda, ke kterému zahořel láskou a udělal z něj olympského číšníka.

Pederastie

Ještě před dórským stěhováním existovala na území Řecka tradice, podle které měl mladý muž poručníka, který jej vychovával a uvedl do společnosti. Podle zvyku tak byl odtržen od matky a začal se připravovat na mužský svět. Řekové tuto tradici přijali, vždyť díky ní měli na dosah mladé chlapce, symbol erotiky. Chlapce to zaopatřilo do začátku, dalo mu to vychování a společenské styky. Starší muž si šplhnul na společenském žebříčku a ještě si užil. Podle samotných Řeků se tento zvyk zrodil na Krétě, kde existoval prastarý zvyk únosu chlapce mužem, který byl napodobován i jinde. Dospělým mužem byl mladík přiveden do jeho domu, naoko pronásledovaný rodiči. Mladík dostal dar a byl odveden k hostině, po ní se ukázali na veřejnosti. Po dvou měsících byl mladík obdarován a propuštěn. Vztah připomínal manželství, ale měl omezenou dobu trvání. Byly nalezeny nápisy na stěnách, které ve spojení s mužskými jmény používají výrazy jako „proklát zadek“, ale není jasné, zda souvisí s tímto rituálem. Jisté však je, že erotika patřila mezi ponaučení, která mladý chlapec dostával do života. Celý rituál měl společensky daná pravidla. Například věk mladíka nesměl překročit 18 let a nesměl ho zasvětit muž mladší 25ti let. Pravidla měla sloužit k tomu, aby vztah nepřerostl zúčastněným přes hlavu a mladík později dokázal sám založit rodinu a zplodit další bojovníky.

Homosexuální soužití

Tehdejší společnost přijímala homosexualitu vcelku liberálně, dokonce byly možné i sňatky homosexuálů. Problém nastával jen s tím, že ve svazku muže a ženy byl muž aktivní a žena pasivní. V homosexuálním svazku tedy musel být taky někdo, kdo dával a někdo, kdo přijímal. Ten, co dával, lasioi, byl přijímán dobře. Horší to měl pasivní muž, kinaidoi, zastávající roli ženy, kterého společnost odmítala, ale nezatracovala. Muž se přece nemohl chovat jako žena… Byli-li někde zobrazeni homosexuálové, aktivní byl zobrazen jako normální muž, pasivní s širokým zadkem a velkým přirozením. Bylo tak naznačováno, že „tento muž se hodí jen na jednu věc“. Občas se objevily i narážky na anální styk, i když ten byl praktikovaný i u heterosexuálů. Kinaidoi si mohl vyslechnout nadávky jako „euryproktos“ – po našem „s širokou řití“. Tato nadávka měla i svůj ekvivalent v podobě gesta – zatnutou pěst se vztyčeným prostředníčkem.

Lesbická láska

Slovo „lesbička“ pro homosexuálně orientovanou ženu vzniklo z názvu ostrova Lesbos, který je také součástí Řecka. O toto spojení se zasloužila básnířka Sapfó, která na tomto ostrově žila. Vedla skupinu žen, které se společně vzdělávaly a na erotický vztah mezi nimi se usuzuje podle milostných vyznání ženám v jejích básních. Prakticky nic ale o lásce žen v antickém Řecku nevíme.

Shrnutí

Jak vidíte, vztah starých Řeků k sexu byl stejný jako v jiných nekřesťanských a patriarchálních kulturách. K sexu přistupovali jako k běžné součásti života, bez zbytečné tabuizace. Jeho regulace společností se ustálila tak, aby zapadla do kultury. Manželky měly již tradiční poslání v zachování rodiny a nevěra se tvrdě trestala. Muž si ovšem mohl užít kdykoliv s kýmkoliv bez omezení, nebyl-li ovšem přistižen u cizí manželky. Jako u většiny starých kultur, i zde existovalo ukončení dětství pomocí rituálu dospělosti. V tomhle případě zasvěcením starším mužem, do kterého patřil i sex. Orgie sice existovaly, ale jen v mužské společnosti s prostitutkami, otroky a s mladíky. Nikdy u nich nebývaly ženy příbuzné s mužem, nebo s ním žijící v jednom domě.

Je tedy zřejmé, že se nejednalo o společnost založenou na sexu, i když sex hrál, jako všude, dost podstatnou roli. Ve srovnání s pozdější křesťanskou civilizací se sice tehdejší společnost zdála příliš sexuální a od toho získala svou pověst, ale nebylo v ní více sexu, než v naší kultuře. Jen vládly jiné společenské zvyklosti.