Sexuálne deviácie

aha. už vidím všechny reakce

babičky… kdyby to šlo, ráda bych jim je svěřila. To si piš. A ještě k tomu na celý víkend. Nechce se mi to dál rozvádět. Pro jednu je to moc práce a pro druhou :" ona to zvládla sama tak já to přece zvládnu taky". Neřekly to přímo takhle, shrnula jsem to.Nikdo se nenabídne a vnucovat jim je nechci. A ne že by nevěděly, že by nám bodnul volný víkend. Nevím jestli se to tam zobrazí. Je to tady nějaké divné. Nebo to blbne u mně?

Co to tu blbne. Před chvílí jsem odesílala odpověď brusince, nikde tu ale teď nevidím ani odpověď a ani její otázku. Chtěla jsem reagovat ještě na ostatní a zmizli.???

Brusinkaa: Máš pravdu. Není to optimální.Zlepšuje se to „za pochodu“, jinak to snad ani nejde. Už spí spolu v jednom pokoji (asi půl roku). To je úspěch. Děti nejsou „až takovou překážkou“, vedeme spolu intimní život. Ale… prostě to noční probouzení či pláč v kteroukoliv nečekanou chvíli mě mírně vyvádí z míry. Každý jsme jiný a každý se s tím jinak dokáže vypořádat. Mně to nějak nejde.

Maranaka: Nejde je ani šoupnout na víkend k babičce?

Brusinkaa: Jde taky o bydlení. V paneláku asi nejdou používat takový finty, jako radovánky v ložnci v podkroví během toho, co děti plní bobříka odvahy ve sklepě s vidinou kopce zmrzliny :-)

Maranaka: Nevím, jak velké máte děti. Těšit se, až povyrostou na úkor současné spokojenosti v intimním životě není otimální. Obvzlášt pokud vidina zlepšení je v nedohlednu, výhledově třeba až za několik let. Podle mého názoru je důležité zkvalitnovat manželský život „za pochodu“, nemyslet si že v budoucnu se problémy samy od sebe zlepší či vymizí. Pro mě těžko pochopitelné, že děti mohou být až takovou překážkou, ale asi to každý vnímá jinak.

Prdinek: Dětí, se „zbavit“ opravdu neda. Mám je moc ráda, ale ani si nedovedeš představit, jak se těšíme, že až budou starší, tak třeba odjedou oba dva na tábor. Jestli se toho dožiju:-). A obzvlášť s tvou poslední větou naprosto souhlasím.

Maranaka: ptam se jeste jednou, neda se deti aspon na chvili „zbavit“? Aby byl jisty klid i u milovani s manzelem? Jiste, ze v delsim vztahu obcas nekteri zatouzi po potvrzeni svych kvalit „u nezavisleho soudce“ coz se pak muze projevit treba flirtem. Nenazyval bych to hned nudou pramenici ze stereotypu. Domaci sex muze byt vic nez uspokojivy, ale mozna prave proto se, clovek snazi trosku o pochlubeni se a srovnani a utvrzeni, ze je skutecne dobry. Ale je otazkou, jestli je nutna az fyzicka realizace. Vzhledem k sebeduvere a pripadne absenci nejakeho hlubokeho citu, to zrejme v ramci sexualnich praktik bude uspokojujici, ale psychicky taky znacne frustrujici (si aspon myslim). On i ten virtualni flirt je nekdy tezce prijatelny, natoz realizovana nevera. Presto si myslim, ze je lepsi zustat jen na verbalni urovni nevery.

Zatím to bylo jen jednou (jak už jsem říkala). A tenkrát to byla náhoda, že jsem byla sama. A nemůžu se s manželem odvázat, když jedním uchem poslouchám zvuky s pokojíčku. A jsem praštěná, protože mě láká to nové a nepoznané. Ale třeba to taky už nikdy neudělám. I tak Vám děkuji.

Maranaka: A co je ten pocit opravdového chtíče? Co má ten druhý jiného než manžel, jen to, že je jiná osoba, že to je nové, nepoznané, silnější, vášnivější … Proč se s jiným (-i) odvázat můžeš a máš toho plnou hlavu a s manželem je to nemožné? Jak to plánuješ dál, z tvých příspěvků vyplývá, že se obáváš prozrazení, ale čím déle budeš mimomanželské styky provozovat, tím se riziko prozrazení zvětšuje…:-((

Maranaka: nejak mi unika jedna vec – kdo ti hlida deti pri nevere? Manzel? Nemate zadnou sousedku, znamou?

Brusinkaa: Spolu to souvisí jen trochu. Právě jde o ten mně chybějící pocit opravdového „chtíče“, který po se po těch letech ztrácí. Ono to je jedno s druhým. Asi jsem „úchyl“. Vždy mě lákali jiní muži, ale i když se snažíme ozvláštnit náš sexuální život, prostě to úplně nejde.(vzhledem k dětem). Chybí mi odvázaný sex. Kdy nemusím mít v hlavě nic jiného.

Maranaka: Problém malých dětí mám za sebou a nebylo to jednoduché období, souhlasím. Při rozhodování, jestli hodinka sexu nebo jen čtvrt a možnost spát o to dýl… jednoznačně spánek vítězil. Ale už si to vybavuju jen tak mlhavě, ted jde u nás spíš o to, že sex je odsouván do úseku dne, kdy děti „nepřekáží“ – velmi omezené možnosti :-)). Ale všechno se dá zvládnout, když je dobrá vůle. Jen nerozumím tomu, jak souvisí ztížené sexuální vyžití manželského páru obdařeného malými dětmi a manželská nevěra. Když není klid a pohoda doma, tak je potřebné hledat intimní aktivity jinde nebo jak ?

díky. pracujeme na tom. Jenže není to tak jednoduché. Máme dvě malé děti, které se obě v noci různě budí. Jak se člověk může plně oddat, když máš jedno ucho neustále nastražené jestli někdo nebrečí, či přímo nevchází. Elektronická chůvička je fajn věc, ale spíná se při silnějším šustnutí peřiny. Děti jsou nejlepší antikoncepce:-) (mám je moc ráda), ale… . Nemá mi je kdo pohlídat. Řeší někdo z vás takový problém? To by jeden padl. Ale i tak Vám všem děkuji.

Maranaka: Tak si promluv s manželem. Ne o nevěře, ale o tom, co by se ti líbilo, vytáhni z něj, co by se líbilo mu… Hrajte si, třeba na prostitutku a policajta, v létě to riskněte třeba v lese kousek od cesty… Jsou tisíce možností, jak s tou nudou při sexu bojovat. Jenom chtít…

Maranaka: uz jste vycerpali vsechny moznosti vlastnich experimentu a praktik, ze nezazivas ten pocit vzruseni?

Mně to dává ten opojný pocit vzrušení, který, jak víme, z manželství časem vyprchá. Ale riskuji hrozně moc.Ne že bych u toho s manželem ležela jako nafukovací pana. To ne. Je to fajn. Ale prostě … já jsem asi blázen. Asi určitě.Prostě je to má „sexuální deviace“.

Naprosto souhlasím s Brusinkou. :-) Chce to jen zvážit, co ti nevěra dává a co bere. A pokud jsi šťastná pouze v případě, kdy budeš občas nevěrná, tak to neřeš a netrap se, ale hlavně to moc dobře tutlej. Žádné hry na pravdu, prosím… :-/ Na tvém místě bych se s tím nesvěřovala ani nejlepší kamarádce, to radši fakt zajdi sem.

Maranaka: Jistě, každý může hrát hru ke zvyšování svého sebevědomí, není rozhodující, zda muži či ženy. Problém v manželství je ten, že zpravidla ona nevěra je „konečná“, delší či kratší vztah k milenci (-ce) nemá další perspektivu, možnost pokračování a rozvoje. Pokud žena má vlastní rodinu a chce ji chránit, netouží po narušení rodinných vztahů ( a jak jsi psala, je to zřejmě tvůj případ), tak pak mimomanželský vztah je jen ozvláštněním stereotypu, přídavek něčeho nadstandartního. Nejde o snahu radikálně měnit situaci, ale spíš si tak „přilepšovat“. Možná by bylo dobře se zamyslet nad tím, v čem je tvé jednání prospěšné pro tebe, tvé nejbližší. Zvážit pozitiva a negativa. Uvědomit si, zda převažuje spíš pocit stěstí a vyrovnanosti, nebo je přehlušen výčitkami. Tohle vše musíš zvážit sama. Ale pokud máš pocit, že bys nechtěla, aby se tvůj manžel cokoli dozvěděl – dej pozor. Cephaelis má pravdu, že dobrá duše coby informátorka se vždycky najde.

Vsichni:Kolektivní odsouhlašení by bylo fajn:-). Ale asi je to jedno. Já jsem byla vždycky asi naivka a myslela jsem si, že takové lehké flirtování, ještě k tomu se ženatým mužem, je jen prostě hra, kterou muži hrají pro zvýšení svého ega. Byla jsem ochotna tuto hru hrát. Líbila se mi. Myslím, že každé ženě dělá dobře, když jí muž lichotí. Ale většinou jsem to neúmyslně dokázala dotáhnout až do těch nej… konců. Ale zajímavé je (tedy asi nic nového pod sluncem), že muži to berou úplně v klidu. Jako by si šli, já nevím, třeba tajně vsadit 100kč do fortuny. A buď to vyjde, nebo ne. Nic se neděje. Já, jelikož jsem žena, se z toho potřebuji vykecat. A vzhledem ke zdejší anonymitě mně to přišlo jako nejlepší nápad. Ono to flirtování je fajn, mám to ráda, ale já ho zřejmě nedokážu v některých případech ukočírovat.

Maranaka: Ono se hezky teoretizuje, ale když dojde na lámání chleba… Je fakt, že u někoho platí nevěra = rozchod, ale vím i o páru, který to má na střídačku – jednou zahne ona, podruhý on a dokud se neprostřídají, tak ten druhý zahnout nesmí… Lidi jsou různí a vždycky to musíš posuzovat podle sebe, partnera a toho, jak se vyvíjí vztah. A nejen podle toho…

Maranaka: Problém je v tom, že v těchto věcech radit nelze nebo jen velmi ztuha. Musela jsi čekat, že se setkáš s různými názory a ne že ti tady něco kolektivně odhlasujeme. Nevěra je komplikovaná záležitost. I když na ni každý máme třeba nějaký konkrétní pohled, těžko říct, jestli to naši partneři vidí stejně. Myslím si, že i když třeba partneři znají vzájemně svoje postoje k nevěře, jen těžko lze odhadnout, jak by se zachovali, kdyby k tomu skutečně došlo.

Maranaka: Ono vetsina lidi neveru jako normalni nejspis nebere. Ja myslim ze to zavisi na kazdem jednotlivem paru. Pro nekoho by to byl napul konec sveta, a v tom pripade by ho jeho partner(ka) urcite podvadet nemel(a), znam i takove, kteri si to nevzajem tolerujou nebo jim nedela problemy si to odpustit, a to je pak jenom jejich vec, na ktere nevidim nic spatneho…

vsichni můj názor na neveru se také vyvíjel a ve svých asi 28 letech jsem dospěla k tomu, že je to zřejmě naprosto normální věc. Mluvím pouze o vlastních zkušenostech a ženatých mužích. Z první nabídky k „sexu“ od mého profesora ze základní (mě bylo 16) jsem byla v šoku (jemu 51). A nebylo to jen nějaké flirtování. Prostě přímý návrh. Jeho dcera byla starší než já. pak to šlo tak různě přes střední a v práci (např. manžel kolegyně). A poslední šok byl jeden příbuzný z manželovy strany. Do toho člověka bych to v životě neřekla. Jak se k sobě z manželkou chovali. Myslela jsem si že takové manželství bych chtěla mít také. Až jadnou na chatě při horké letní noci u ohně, kde byla celá rodina včetně jeho ženy, já pro něco šla, on taky, a najednou to bylo tady. „problém“ byl, že mu „nestál“ tak, jak by měl. těžko se divit, když k nám doléhaly hlasy celé rodiny, včetně hlasu jeho ženy. Tak po 5-ti minutách jsme se vrátili, já mírně v šoku, a on si v klidu sedl vedle své ženy, hladil ji po ruce, věnoval se nastalé debatě. V tu chvíli jsem si řekla, že nevěra je asi normální věc, jen se o tom prostě nemluví. A tak jsem se hodlala, po své vlastní, zúčastnit nějaké debaty na toto téma, původně s tím, že mi tady poradíte , jak se stím vlastně vypořádat, jelikož to bylo poprvé. A udělali jste mi v hlavě zmatek.

petmk ma pravdu taky v tom, ze nekdo se z nevery dokaze poucit, uvedomi si ze to uz nikdy nechce udelat znovu, a nekdo kdyz to udela jednou, tak to pak uz klidne udela znova

Brusinkaa: Teď to beru stejně, jako Cilli. Napřed zjistit proč se to stalo, pak si to promyslet a nakonec teprve ten rozchod nebo odpuštění. Ono záleží na okolnostech. Když by se stalo to, co popsala Cilli, tak je to konec. Automaticky. V případě, že by třeba šla ven s kamarádkama, ty ji opily a toho zneužil někdo jiný, tak by záleželo na tom, jak se z toho dokáže poučit… Ani věrnost v partnerství totiž není černobílá.

Ja myslim ze hlavne hodne zalezi na okolnostech. Kdyby pritel mohl byt se mnou ale misto toho by radsi sel za jinou a vyspal se s ni, tak bych o rozchodu vubec nepochybovala. Ale kdyz spolu ty dva treba delsi dobu z nejakeho duvodu nemuzou nic mit a jeden proste nevydrzi a zahne a nejde pri tom o nic jineho nez o sex, sice to je pro vztah dost velka rana, ale dokazala bych to spis odpustit nez prijit kvuli tomu o cloveka na kterem mi zalezi…

petmk: Já za sebe můžu říct, že za svobodna bych nevěru v žádném případě netolerovala. Byl by to jednoznačně důvod k rozchodu. Pokud já jsem byla připravena vzít na sebe závazek věrnosti, tak totéž jsem čekala i od partnera. Jenže v té době člověk odpovídá především za sebe a případné skončení vztahu zasáhne víceméně pouze partnery. V rodině s dětmi pak je situace o hodně složitější a nelze předjímat nějaká jednoznačná řešení. Vždyt jsem psala, ztráta mladických ideálů :-).

Cephaelis, Brusinkaa: U mě se ten názor taky vyvíjel. Když jsem se poprvý v životě stal paroháčem, dla jsem slečně na výběr – já nebo on. Vybrala si ho. Od té doby jsem ale pochopil řadu věcí, mj. i to, že na tělo slečny nemám „vlastnický“, ale „uživatelský“ právo a rozhodovat o něm může jenom ona sama. Neznamneá to, že bych toleroval, kdyby spala s půlkou vesnice. Ale samozřejmě, že by následoval docela nepříjemný rozhovor a riziko rozchodu. Ale vím, že za uritých podmínek bych to i dokázal odpustit, ale s rizikem (žárlivost,…)

Ze vam skacu do reci…

marakana: A neni nahodou ten sviravy pocit v zaludku neco jako zamilovanost? Nebo minimalne pocatek zamilovanosti? A nemuze to v tom pripade pak prerust v neco vic? Treba v to, ze manzel bude vlastne „jen“ na sex a milovat budes toho druheho? Nevim.. ja osobne zkusenosti s timto nemam, ale citim, ze by to u me probihalo presne timto zpusobem. At uz bych si na zacatku takovyho konani rekla jakykoliv zasady…

Cephaelis: I moje názory na nevěru prošly a stále procházejí vývojem. Tu 40 taky vnímám krizově :-)), asi na ní něco nebezpečného bude. Jen mě mrzí, že obecně by se dal vývin mých názorů (nejen) v sexuální oblasti označit pojmem „ztráta mladických ideálů“ :-)

Prdinek: myslím, že tebou označovaná „legální“ forma nevěry není nevěrou. Je to dohoda partnerů o způsobu sexuálního vyžití, kterou oba přijali. Nezrazuje se tím důvěra druhého partnera, nejde o jeho podvádění. Podobně to myslím funguje u takových volných vztahů, kdy si oba „užívají“ i jinde, navzájem se tolerují a zachovávají přitom vztah mezi sebou. Pro mě je tohle sice nepochopitelné, ale když to někdo zvládá :-)

marakana: To, co zde píšeš je hodně obecné. Ty víš, v jaké situaci se nacházíš případně jaké jsou asi hlavní motivy tvého chování. Ostatní se mohou jen dohadovat a i rady míněné ve snaze pomoct pak mohou být hodně od věci. Těžko usuzovat, jak uspokojující byl a je váš intimní manželský život, co tě vedlo k první nevěře, jestli jde spíš o delší známost(-i) či příležitostné povyražení, jak by se na to díval manžel… Nechci tě samozřejmě nijak nabádat, abys o sobě prozrazovala věci, které považuješ za intimní. Pokud tě však tvůj problém tíží a snažíš se nalézt řešení, uvaž, že situace popsaná v takto obecné rovině bude komentována ostatními zase pouze obecně.

Prdinek: No však já s tím taky nemám (zatím) žádné zkušenosti. Neříkám, že je to správná cesta. Ale nedovedu si představit prostě jen tak sedět v koutě, dělat hodnou ženušku a tichým hlasem tolerovat jeho bokovky. Nevím, pokud člověk miluje, tak mu to asi jedno být nemůže. Jinak, je to asi hodně o komunikaci, o tom, proč se to stalo a jestli to bylo jen jednou nebo je na tom dotyčný člověk nějakým způsobem závislý, jako třeba marakana. Náhodná nevěra, budiž, ale když to dělá pravidelně? Mě by to uráželo. Takže by to k tomu rozchodu asi stejně směřovalo.

Jinak, ještě jeden poznatek. Pozoruju, že i v téhle oblasti se názorově vyvíjím, takže bůhví, jak to budu vidět, až mi bude 40 a manžel mi zahne. Kdyby ses mě zeptal před pěti lety, tak bych ti řekla, že nevěru bych nikdy v životě neodpustila. Dneska už bych to samozřejmě zvážila, žádné hurá akce. Ale asi je to těžké.

marakana: nevera muze byt „na zaprenou“ nebo „legalni“. Na zaprenou je klasicka nevera. Legalni je skupinovy sex, treba jen trojka, ale taky existuji treba swingers kluby. To ale zalezi na tom, jak sex vnimaji oba partneri. Touzis po skutecnem sexu se vsim vsudy nebo by ti treba stacilo jen videt jiny milujici se par? Takze jakesi „reseni“ by tu bylo, ale kazdopadne to je hodne velka zkouska vztahu a duvery. Uz jen to vubec navrhnout.

Cephaelis: metoda oplaceni (zub za zub, nevera za neveru) je celkem spolehliva cesta k rozchodu :-(

Brusinkaa:i cephaelis no to Víte že mě to žere.To bych tady jinak nebyla.Asi čekám to rozhřešení:-))). myslíte že pomůže odříkat 20× zdrávas?:-))). ne dělám si srandu. Jenže nejhorší je, že já vím že jsem schopná to při poskytnuté příležitosti udělat znovu. Asi jsem závislá na endorfinu nebo co se to v člověku vlastně děje za chemické procesy.(nevím co se při tom vylučuje). Prostě mám touhu. A je mi blbé to někomu známému říkat, nebo s tím jít dokonce k nějakému psychologovi. dovedete si to představit:" pane doktore mám problém, ale nejraději bych se s vámi vyspala" :-))).to je fakt ale blbá sranda.já prostě tady hledám nějakou radu.

marakana: Já nechci tvrdit, kdo je horší nebo lepší (i když jsem to vlastně řekla). Ale neber to osobně. Říkám jen to, co si já osobně dokážu nebo nedokážu představit a co mně osobně připadá přirozenější. Neodsuzuju!! Snažím se vžít a nějak to rozumně zanalyzovat, když už jsi se zeptala… Ale taky si myslím to, co nakousla brusinkaa. Trochu tě ta nevěra asi žere, když ses přišla zeptat, jestli je taková žena špatná nebo dobrá… Víš, je těžké někoho soudit. Každý případ je jiný a rozhřešení ti tady nikdo nedá. Ty sis svou cestu už zvolila. Já jen říkám, že to má svoje rizika. Nedovolila bych si napadnout tě za to, jaká jsi nebo co děláš. Ber to jako subjektivní nezávislý pohled.

marakana: nejsi divná, myslím, že podobné dilema prožívá spousta partnerů z dlouhodobých vztahů, záleží jen, jaké stanovisko zaujmou. Já se v podstatě vyjádřit nemůžu, protože z mé strany se jedná o pusté teoretizování. Otázka, zda je lepší manželský sex bez lásky či manželský sex s láskou plus milenec – těžké řešení, obě alternativy nebýt dobré :-). Já sama si neumím představit, že bych mohla provozovat milenecký vztah bez výčitek vůči manželovi. Tím samozřejmě neříkám, že bych si nedokázala představit pestřejší, vzrušivější sex, který by mi někdo jiný ( mém případě po osmi letech ) poskytl. Jsem si vědomá toho, že negativa by převýšila pozitiva a podle toho jsem se zařídila. Ty jsi očividně hranici překročila a je jen na tobě, jak se se situací vyrovnáváš. Možná to až tak bezproblémové není, když řešíš problém na techto stránkách.

petmk: Ale my v podstatě žádný problém ve vztahu nemáme. A to je asi ten problém. Je to prostě ve mně.

Cephaelis: s tím „ok“ máš asi trochu pravdu

Cephaelis: proč by měla být horší ta, co to udělá jen pro sex. Manželství na sexu nepostavíš. Manželství má základy hlavně na toleranci,pochopení, vzájemné podpoře, … a sex je v podstatě jen jeho doplněk či zpestřování. Ale ten pocit toho extrémního vzrušení a svírání v žaludku při milování v začátcích vztahu už po 15-ti letech prostě nezažiješ. Mám ráda svého muže. Ale chci sem tam zažít ten pocit. Umíme se spolu pobavit, navzájem se rozesmát, prostě nechci jiné manželství. Ale ten pocit , toho vzrušení mi chybí. Máme spolu „sex“ a je mi to příjemné, ale… Asi jsem divná

Metox: Nejde o ješitné žárlivce. Ale ona se nějaká dobrá duše vždycky najde, která jakoby mimochodem dá příslušné osobě vědět, co a jak. A potom, neříkám, že je to konec vztahu. Ale je to slepovaný hrneček. Sice drží, ale je křehčí a už ho nesmíš moc namáhat, jinak rupne nadobro. Nevěra se určitě odpustit dá, ale ten vztah to podle mě otočí o 180 stupňů. Jen si to možná člověk naplno neuvědomuje. Můžu ti říct, že kdybych partnerovi přišla na nevěru, tak si řeknu, ok, tak já nebudu za debila a toho kolegu z práce, co se mi už dlouho líbí, pozvu na kafe. Jen tak, nezávazně. A rozhodně se nenechám doma zpovídat z toho, kde jsem byla a co jsem tam dělala. Takže pro mě by to už nebylo jako dřív, i přesto, že by to pořád mohlo docela dobře fungovat.

Cephaelis: Tak snad by s tím prozrazením nemuselo být tak zle. Všichni chlapi přeci nejsou ješitní žárlivci. Netvrdím, že by mi to vůbec nevadilo, určitě bych nechtěl ze sebe jen tak nechat dělat vola, ale jinak bych v zásadě neviděl případnou nevěru partnerky jako kdovíjakou tragédii a automatické rozbití vztahu. To chce trochu tolerance, velkorysosti a pochopení. Nevím, možná to časem taky budu vnímat jinak. Možná jsem nějak divnej, možná je to tím že jsem zatím nezažil vážný dlouhodobý vztah a nepoznal pořádnou zamilovanost. Samozřejmě ale považuju za nejlepší když to partnerům klape a žádné myšlenky na nevěru je nelákají.

marakana, petmk: No já nevím, jestli tady jde o nějaké problémy ve vztahu. Pokles sexuálního apetitu s časem je ve vztahu asi nevyhnutelný. Spíš jsem to pochopila tak, že po letech vztahu má člověk chuť na nové masíčko, že? :-) A nějak cítím, že marakana by ráda útěchu, abychom jí prostě veřejně požehnali, že nevěra je ok. Když to vezmu teoreticky, tak fyzická nevěra je neškodná za jedné veledůležité podmínky – že se to partner NIKDY nedoví. Bohužel, dosáhnout tohoto stavu se mi jeví téměř nemožné, svět je malý… Na druhou stranu, pro mě jako ženu je fyzická nevěra nepochopitelná. Fantazírovat lze o ledasčems, ale že bych se s někým vyspala jen proto, že se mi líbí jeho (zatím neokoukaný) zadek, tak to fakt nevím… Ženy jsou většinou nevěrné proto, že se zamilují. Je to pak větší nadělení, ale v mých očích by byla horší ta, která by to udělala jen pro ten sex. A žena, která spí s manželem ze zvyku? Tak tady jde o to, jak to oběma vyhovuje. Pokud u toho alespoň jeden z partnerů „nic necítí“, tak se zřejmě už nemilují, protože jinak by si to (třeba s nižší frekvencí) dokázali pořád užít. Když nad tím tak přemýšlím, tak tady je otázka, jestli celé manželství není tak trochu o zvyku a rutině. Myslím si, že nějak zásadně proti tomu bojovat je asi blbost. Ta rutina je tam možná někdy i důležitá, aby byl v rodině určitý řád. Jde o to, aby si ti dva dokázali třeba udělat hezký večer, vyjet si někam na výlet nebo tak. To, že se spolu x-krát vyspí jen proto, že se jim bude po orgasmu lépe usínat, ještě samo o sobě neznamená, že je něco špatně.

marakana: Myslím, že nejde o to, jestli zahneš nebo si necháš zprotivit sex. Nejhorší je podle mě to, když víš o problému ve vztahu a nic s ním neděláš. Řešení ale záleží na konkrétní situaci a nejde to paušalizovat. Napřed bych ale zkusil trochu oživit partnerský sex.

marakana: Napsala jsem ti do pošty. Jinak svou úchylečku taky mám, ale takovou „neškodnoučkou“, ani nestojí za rozebírání :-))

Brusinkaa: mohu se tě tedy zeptat jaká je tvá sexuální „deviácie“?

petmk: díky

Brusinkaa: díky