Sexuální obtěžování v pracovněprávních vztazích

Petmk, docela bych si tipla že ta Tvoje kamarádka nemá malý děti, manžela u milenky a byt někde v oblasti s vysokou nezaměstnaností. Tam by se jí hrdě odcházelo mnohem hůř.

Jirko, asi mi něco uniká. Čemu je prospěšný kolegyni místo pracovních chyb komentovat postavu a barvu vlasů (navíc takhle urážlivě a vulgárně)? Ona se v práci jinak chová tak, že Ti zavdává příčinu podezírat ji z pokusů dělat kariéru přes postel? A máš skutečně pravomoc ji vyhodit nebo jen tak vyhrožuješ a žvaníš? Pokud bude Tvojí nadřízenou stejně neschopná blondýna jako je tahle komentovaná dáma, jsi takovej hrdina, že jí taky místo pracovních debat budeš neomaleně komentovat zevnějšek nebo si to dovolíš výhradně k podřízený? Pokud by sis tohle dovolil jenom k podřízený, není to teda maličko o jednání z pozice moci? (A nevykrucuj se z odpovědi, že takový šéfce bys dal hned výpověď o).)

petmk: myslím, žes to vystihl v hrubých rysech velice přesně. Já k tomu přidám, že prostě kvalitní pracanti se ve všech oborech a pracovních třídách hledají velice složitě. A obvykle kvalitní pracanti chtějí pracovat a nemusí využívat právních předpisů k tomu, aby něco od svého zaměstnavatele dostali. To si raději ušetří námahu a změní práci. Z toho tutíž vyplývá, že různé paragrafy jsou nástrojem pro ty méně kvalitní pracovníky.

Jirka: Kdybys tak měl pravdu. Z vlastní zkušenosti znám přístup k lidem ve velké firmě, tam ti manažeři často neozumí ničemu a podle toho rohodují. Pochopil jsem, když exšéf vyhodil dělníky, kteří si do práce dotáhli chateau de box a chlastali na lince. Ale když vyhodil technika s praxí za to, že v práci psal SMSku, měsíc jela linka bez technika a pak sehnal absolventa ze školy, který tomu nejenom nerozuměl, ale dokonce ani neměz zájem tomu rozumět a za dva měsíce letěl za neschopnost… To už jsem raděj třískl dveřma sám a šel k konkurenci dělat zajímavější práci za dvojnásobek. Když má lidí na vyhazování…

Kamarádku taky takhle otravoval její šéf. Slíbil jí, že když se s ním vyspí, zvýšíjí plat. Usměrnila ho, nepomohlo to. Usměnila jej znovu, byla bez prémií. Tak se naštvala, sedla k netu, prošla inzeráty a za měsíc už dělala jinde. Pak je druhá kategorie, která je neschopná a ví to o sobě. Takový lezou šéfovi do postele (a nejen tam) kvůli povýšení a mstí se, když je šéf odmítne. Takový paragraf může být perfektní nástroj pomsty. Pak je taky třetí skupina, kterou šéf opravdu obtěžuje, ale kvůli strachu o práci neodejde. ak tam se dá říct jenom jedno, za hloupost se platí.

Margo:

Jasně, chápu. Tak o moci povídáš? ;) Asi máš pravdu. Jen mi připadá podivné, že třeba větičkou „Drahá kolegyně, já tě vyrazím! Nemysli si, že ti pomůžou blond vlásky a velký kozy!“ bych se podle feministicko-odborářského newspeaku dopustil mobbingu (děláme stejnou práci), bossingu (jsem její nadřízený) a sexuálního harašení. :-))) To je prostě absurdní. Pro všechny kdo se nikdy nezabývali personalistickou: kvalifikované, loajální a relativně levné pracovní síly je vždy nedostatek; řešil jsem to zrovna dnes. Na trhu práce stejně jako kdekoliv jinde funguje nabídka a poptávka, tzn. je proti mému vlastnímu zájmu buzerovat šikovné podřízené (kolegy), neb daná osoba si může docela snadno sbalit svých pět švestek a emigrovat ke konkurenci, přičemž je velmi pravděpodobné, že jeho (její) náhrada bude méně kvalitní a nebo dražší. Výše uvedené samozřejmě platí v kolektivech se střední a vyšší kvalifikací, kde není tak snadné vyměnit „kus za kus“. Proto mám alergickou reakci na „ušlechtilé“ snahy sociálních inženýrů o zlepšení světa; on by si s tím totiž nezregulovaný, nezdeformovaný trh sám poradil lépe. A tuplem to nechápu v Dolárii (tak nazýval USA Einstein), kde oproti socialistické Evropě existuje jediná svoboda: svoboda podnikání.

Jirko, však víš jak to myslím, nejedna maminka se nestačí divit nad vkusem odrůstající dcery, která se do puberty jevila být dívkou inteligentní a rozumnou o). Petmk, no právě – šedivá je teorie, zelený strom života. Teoreticky to může být báječně vymyšlený… a v praxi se to může zvrtnout tak jak popisuješ. V podstatě jde jen o to najít „cesty nejmenšího zla“, protože ideálně a bez rubových stran to asi nejde (vlastně stejně jako u těch „harašících zákonů“). Fik, možná mám úžasný štěstí na mužský, ale z vlastní puberty si dobře pamatuju, jak byli ti kluci okolo mně skvělí. O věnec jsem přišla skoro v osmnácti (neb jsem se tak v prváku na střední rozhodla). Od patnácti jsem jezdila na fesťáky a na vandry, nejdřív s dvěma třema kamarádama, občas jen s jedním z nich (což bylo absolutně cudný a nevinný), později i s první láskou (což úplně nevinný nebylo a pro toho kluka to muselo být asi o to těžší – smět zajít hodně daleko a pak respektovat určitou hranici). Vím, že se tenkrát ti kluci nadřeli jak soumaři, aby svoje hormony zkrotili rozumem a vůlí, ale zvládli to parádně a já to od nich dodnes považuju za velkou frajeřinu v tom nejlepším smyslu slova. Tím chci jen říct, že by si dítě od chvíle, kdy začne trochu brát rozum, mělo zvykat nést (přiměřeně věku) následky svých skutků. Ale abych se vrátila k původnímu tématu harašení – stejně bych řekla, že harašení není zdaleka jen o sexu, je to velkou měrou i o pocitu nadřízenosti, o ponižování, o moci… trochu psychicky přišlápnout tu oběť a dát jí vyžrat svou převahu, vychutnat si její strach, vydírat ji strachem o dobrou práci a o pověst… je to celý kombinace sexu, manipulace a zastrašování. Tohle je údajně součástí i velkýho množství znásilnění – krom sexu dostat i adrenalin z pocitu moci a převahy.

Margo: No, vím že jsi žena a nevím jak jsi stará, ale mě bylo 15 před jedenácti lety a dost dobře se pamatuju na to, jak se mnou tehdy hormony bušily už minimálně rok a člověk doslova obhlížel každou díru a to věčně tuhé v rozkroku změklo akorát tak v třeskutých mrazech. Nic proti, ale spojení slov „patnáctiletý kluk“ a „umět srovnat v hlavě“ nejde do hromady. Zvlášt, když se to týká sexu.

Margo: e fakt, že by v některých případech bylo dobrý vědět, s kým máš tu čest. Ale každá mince má dvě strany. Dneska je totak, že se člověk snaží z pochopitelných důvodů svou kriminální činnost maskovat a víceméně se takdostává do izolace. Třeba při obchodování s dětskou pornografií by stačilo výrobci mrknout na net, stáhout seznam a má informace o potenciálních zákaznících a po odeslání pár dopisů má v podstatě zajištěný odbyt skoro bez rizika, že natrefí na převlečenýho policajta – všichni na seznamu už přece byli odsouzení… Myslíš, že i toto je prospěšný?

Margo: Kéž bys měla pravdu. Pevně doufám, že ti o opaku nebudu muset referovat po návratu z kriminálu. :-)))

Taky dost pochybuju, že si dospívající dcerunka najde chlapa 40+ (tři znásilnění a ublížení na zdraví „neodměňují“ ani naše soudy roční podmínkou). Mám pár kamarádů mezi policajty a ti by ze všeho nejvíc uvítali pravidlo „3× a dost“, nebo minimálně velmi progresivní systém trestání – ulice by se vyčistily od recidivistů. Pak by možná měla policie, státní zastupitelství a soudy dost času i na standardní způsob dokazování viny / neviny v případě (údajného!) sexuálního harašení, (údajného!) domácího násilí, (údajné!) diskriminace v práci aj.

Jirko, pravda, přenesené důkazní břemeno je poněkud přestřel, uznávám, otázka ale zní jak ten zákon nastavit tak, aby neřády zkrouhl a zároveň byl co nejmíň zneužitelný. Nebránila bych se „protiharašícímu zákonu“, ale měl by být líp nastavenej, aby zbytečně nestrašil normální kluky. A špetka sadistických sklonů (pokud s tím jejich nositel umí zacházet a má to pod kontrolou) ještě neznamená vůbec nic, natož že je to člověk zákonitě nebezpečnej a agresivní. Petmk, máte s Jiřinou oba svůj díl pravdy, ta americká varianta možná nese víc škody než užitku, pod sexuální delikt se dá schovat fůra věcí v širokém spektru,… ale pokud by si matka odrůstající dcery mohla na netu dohledat, že nejnovější kamarád dcerunky má za sebou tři znásilnění a dvě ublížení na zdraví, tak by to taky nemuselo být až tak úplně od věci. Třeba by se tím pak dalo něčemu předejít. Krom toho, pokud se kluk v patnácti cítí dost velkej na to, aby spal se čtrnáctkou, tak by si měl v hlavě taky umět porovnat, že se to o něm může profláknout (bez ohledu na nějaký seznamy co jsou nebo nejsou na netu). Ovšem to co popisuješ, zničit člověku dalších dvacet let života za jednu zbrklou hloupost, to mi taky přijde zbytečný a nesmyslný.

petmk> to, co popisujes, spise svedci o spatnem zarazeni uvedeneho trestneho cinu do 3. kategorie nez o nesmyslnosti seznamu sexualnich delikventu.

Jiřina: Tak jasně, dokonalýho není nic. I pachatel trestnýho činu žije na území naší epubliky a často ej i její občan. Takž se na něj vztahuje to, co na ostatní, tedy právo na ochranu soukromí. V tom americkým seznamu je to řešený tak, že v kolonce pro upesnění je napsáno třeba „sexuální delikt 3. stupně“. Tím se u nich myslí pohlavní zneuití, ale nikdo neříká, jestli se dotyný ve škole vyspal se spolužačkou, nebo ve 30ti nabízel desetiletým holčičkám před školou mombóny. A v tom je práv nebezpečnost toho systému, okolí pak má z toho člověka strach a i když se v 16ti vyspí se 14kou, tak předním varují děti…

Ale hlavně bych chtěla podotknout, že žádný systém není dokonalý… ani americký, ani náš, ani v žádném jiném státě. Prostě všude je něco, co někomu nevyhovuje. Jsou zákony, které jsou zajisté postavené na hlavu, nicméně to nás neopravňuje k jejich porušování, v tom případě máme vyvíjet tlak na jejich změnu. To si tak pro sebe říkám, když mi pod oknem (bydlím na rušné křižovatce) seškrabávají zpod tramvaje nebo kamionu řidiče, kterému NEVYHOVOVALA nejvyšší povolená rychlost v obci (nebo přednost v jízdě, zákaz pití za volantem nebo červená na semaforu…) a měl pocit, že zákon tím pádem nemusí respektovat.

Petmk: No v jednom seznamu by se nájemný vrah s nešťastným řidičem patrně nepotkal. Protože se rozlišuje vražda a zabití (z nedbalosti). Toto dělení by evidentně bylo zachováno. Já chápu co tím myslíš, i s tím souhlasím, pouze poukazuji na to, že jsou případy, kde jsou takto práva pachatele upřednostňována před právy oběti.

Jiřina: Je jasný, že neznalost neomlouvá, ale všeho s mírou. V našem právním systému je trest deklarován jako prostředek k tomu aby si člověk uvědomil, že udělal něco špatně, napravil se a mohl ve společnnosti nomálně fungovat. Tomu by taková databáze neprospěla. Další fakt je, že taková databáze je vždycky nepřesná, protože se do ní nedají uvést okolnosti a detaily. Kdyby existovala databáze lidí, kteří někoho připravili o život, mohli by tam vedle sebe existovat nájemný vrah s řidičem, který dostal smyk a sejmul chodce na krajnici. Stejně dobe, jako třeba stavbyvedoucí, který vyfasoval podmínku a zákaz činnosti za to, že nezkontroloval ukotvení lešení a spadlo to i s dělníkama… Pokud už by mělo něco takovýho existovat, tak by to nemělo být veřejný, ale omezený na ty, kdo tu informaci potřebují. Další věc je ochrana soukromí. Ze zákona nesmí nikdo shromaďovat tvoje osobní údaje bez tvýho souhlasu a poskytnout je k jiným účelům, než pro jaký jsi je poskytla. Výjimkou je policie, která sice smí shromažďovat osobní údaje osob, ale pouze za účelem vyšetřování. Pachatel by proto musel s uveřejněním svých osobních údajů souhlasit a takových asi moc nebude…

Petmk: K tomu příkladu jenom dodám: NEZNALOST NEOMLOUVÁ. Ani patnáctiletýho. Prostě člověk musí být schopen vzít za sebe zodpovědnost za své činy. Co se týče toho sexu před 15, sám jsi něco takového tady nedávno řešil s jedním anonymem. Já jsem v tomto benevolentní, ale svému synovi bych doporučila, ať udělá vše pro to, aby se na to nemohlo přijít, popř. ať s partnerkou mladší 15 prostě počká.

Margo: Jak jsem již uvedl, níže napsané bylo míněno s nadsázkou. Nepochybuju, že kdybych jí vyhrožoval zabitím, už mě dávno zažalovala. :-))) S protiharašícím zákonem to opravdu není jako s protikuřáckým – viz přenesené důkazní břemeno. Ona si může vymyslet COKOLIV a já budu muset dokazovat, že se to nestalo. K čertu jak? Beze svědků… Mám dát preventivně nad šišku kameru? To už je jak z Orwella… Ano, i já dříve věřil v zdravý selský rozum malého, ale vyčůraného českého člověka. Dnes si už nejsem jistý. Původně jsem to sem vůbec nechtěl tahat, ale budiž, s pravdou ven. Coby člověk s mírnými sadistickými sklony (moje milá se – zrovna před ní – dost nešťastně prořekla) bych tu nevinu dokazoval u soudu asi dost těžko… A komu soud uvěří spíš? Ubrečené „oběti“ nebo „hnusnému uchylákovi“?

Jiřina: Represivní americký systém nefunguje. USA mají 4× (?) více vězňů na milion obyvatel než ČR. Taková databáze povede spíš k lynčování ex-pachatelů, kteří už za svůj čin zaplatili podle zákona, samozvanými vykonavateli spravedlnosti. Když už něco podobného, tak nahlašování změny pobytu na příslušné policejní stanici, aby měli strážci zákona přehled o tom, kdo se jim to motá po revíru (což už myslím funguje).

Brusinkaa: Americký právo funguje tak, že e tam minimum tříletá podmínka a pak 25 let na netu. Já jsem si to nevymyslel.

petmk: Vím, že poukazuješ hlavně na následky potrestání a jak by být optimálně stanoveno „zahlazení trestu“ po jeho vykonání. Ale přece jen – uváděný příklad těžko v praxi nastane, protože pokud se taková věc k soudu vůbec dostane, tak skončí spíš zastavením trestního stíhání, upuštěním od potrestání… A ne podmíněně odloženým trestem odnětí svobody, tedy pokud jde o tebou popsanou situaci.

Jiřina: Naštěstí u nás taková databáze nebude. I ten, kdo poruší zákon je jenom člověk a má taky svoje práva. Škobrtnout může kdokoliv, ale musí po odpykání trestu dostat šancui, aby všechno napravil a vrátil se do společnosti. Omezaní práv proviniců se nebráním, ale jen dočasně, v rámci trestu. Představ si, že bys měla 15letýho syna, ten se týden po 15. narozách vyspal se spolužačkou den před jejíma 15týma narozkama a prasklo to. Nafasuej podmínku, ale mimoto bude automaticky viset někde veřejně jeho jméno, příjmení, datum narození, adresa a poznámka sexuální delikt bez upřesnění. Smažou to, až mu bude 40. Přijde ti to férový?

petmk: co bych já dala za podobnou databázi v ČR. Jde o to, že si někteří lidi budou dávat větší pozor a v jistém směru by kriminality ubylo, protože jakmile je někde jasně zveřejněno „Kdo-co“, tak se část lidí opravdu víc krotí (a to není jen o trestných činech, prostě pokud člověk jedná svým jménem, pod něčím se „podepíše“, vypadá to úplně jinak než když je jen anonymem, který se v případě potřeby může od všech svých činů a výroků distancovat). Některé principy amerického trestního řádu bych velmi uvítala i u nás, protože mi přijde absurdní, že u nás má zločinec větší práva než oběť.

Jirko, pokud se o kolegyni vyjadřuješ jako o kravce a přísaháš jí zabití, tak to cosi naznačuje spíš o Tobě než o ní ať je jaká je (a možná je fakt příšerná). Ta hysterie okolo „protiharašících zákonů“ mi vůbec přijde jako dělání velblouda z komára. Normálních lidí se to vůbec netýká. Normální člověk má nějaký běžný hranice obyčejný lidský slušnosti a nemá potřebu svoje okolí otravovat natolik aby se to muselo řešit u soudů. S „protiharašícím zákonem“ mi to přijde úplně stejný jako třeba s protikuřáckým – znám mraky kuřáků, kteří se k nekuřákům chovají normálně slušně a vstřícně se zákonama i bez zákonů, protože prostě nemaj žádnou zvláštní potřebu otravovat zbytečně lidi okolo sebe. Jako nekuřák se s normálníma kuřákama vždycky v pohodě dohodnu a pokud je někdo kuřák-debil, nehodlá respektovat nikoho krom sebe, no tak ať jsou na něj klidně zákony. S „protiharašícíma zákonama“ je to úplně stejný – normální člověk vtipkuje a flirtuje jenom do tý míry aby okolí neotravoval (jasně že každej může nechtěně přestřelit, ale dlouhodobě prudit a nevšimnout si toho, to už by snad musel vidět i slepej, ne?)… no a na exoty co si potřebujou vybíjet svoje komplexy tím, že se v práci chovaj jako arogantní vulgární prasata, na ty ať je klidně zákon. Jen se nebojte, že tenhle zákon smete i obyčejný normální kluky. I kdyby takovej slušnej kluk měl smůlu, narazil nevinně na „duševně nevyrovnanou“ kolegyni, tak to s usvědčením a odsouzením nebude tak horký. V Čechách je jiná kultura a mentalita než v Americe, tady ženy v drtivý většině stojí o jemný vtřícnosti typu podržení dveří a nedaj si jen tak vzít nevinný jiskření na pracovišti o). Vždyť lehký nevinný vtipkování je přeci příjemný pro muže i pro ženy, pokud to všichni udrží v decentních mezích a nikdo v kanclu to necítí jako osobní agresivní útoky. Ovšem pokud někdo nezná míru, vulgárnostma obtěžuje a nejde s ním hnout po dobrým ani po zlým, pokud někdo erotikou podřízený vydírá, tak ať na něj jde klidně použít i zákony.

petmk: Přesně tak. Proto nechápu, opravdu mi to nejde na rozum, PROČ evropské politické špičky, veskrze to rozumní lidé, takové zaoceánské vejmysly do našeho právního řádu zcela neorganicky importují. Vždyť Starý kontinent si už přeci nesvobody užil dost a dost. S trochou černého humoru musím konstatovat, že takové bejkárny mají pozitivní evoluční účinek: jestli mě ta kravka zažaluje, přísahám bohu, že ji zabiju. Nepředá své tupé geny a memy dále. Ale já taky ne, neb před tribunálem – feministickou inkvizicí dostanu 20 let. Samozřejmě nadsázka. Ale chtělo by to zamyslet se jestli není na čase jít svou vlastní cestou spíše, než bez rozmyslu přejímat pitomosti tu z Vídně, tu z Berlína, Moskvy nebo Bruselu.

Fmp: V Evropě tak nějak historicky se pojmem svoboda rozumí „svoboda lidí“. V Americe se pojmem svoboda rozumí „svoboda člověka“ Pokud vím, tak když se u nás vyspí šestnáctiletý kluk se čtrnáctkou a praskne to, tak má průvih, ale mimo případnýho trestu jej toijak nepoznamená. V některých státech USA jej na dobu 25 let dají do veřejně přístupné databáze na internetu. Celý a plný jméno i s adresou, za to napíší jen „sexuální delkit 3, stupně“. Vůbec jim nezáleží na tom člověku. Je jim jedno, že kvůli mladické chybě má problémy se sháněním práce a bytu, že se jeho děti můžou dozvědět z internetu o jeho minulosti. A nejen děti, ale i kamarádi a řekl bych, že jim toživot moc neulehčí… Tohle nevnímám jko svobodu jednotlivce, ale jako diktaturu jednotlivců, která nebere ohled na ostatní. Ve společnosti s takovým přístupem bych opravdu nechtěl žít.

Jirka: Také nejsem příznivce „Americké svobody“, ale zkuste se zamyslet nad tím, jestli náhodou nevnímáme tuto „Americkou svobodu“ špatně jenom proto, že se v Evropě špatně vykládá. O co totiž ve skutečnosti jde: V Evropě tak nějak historicky se pojmem svoboda rozumí „svoboda lidí“. V Americe se pojmem svoboda rozumí „svoboda člověka“. Je to zásadní rozdíl: v Evropě se na svobodu jednotlivce naprosto zapomíná: možnost vtipkovat na adresu všech se vykládá jako svoboda slova, jenže se zapomíná na svobodu jednotlivce, tedy: pokud to jen jednomu člověku bude vadit, tak to omezuje jeho svobody a ty jsou nadřazené a proto se to ostatním zakáže. To je ten rozdíl mezi starým a novým kontinentem. U nás jsme schopni někomu něco zakázat v případě, že to vadí většině. V USA to zakáží i v případě, že to vadí jen někomu. Neříkám, že se s tím ztotožňuji, jen vysvětluji.

Jirka: No ale co vím, tak by se měl zákoník práce změnit od novýho roku a v tom už to prý není. Ale n druhou stranu, jsou tam mnohem větší zrůdnosti…

Jinak když jsem dělal u jedné velké zahraniční (přesněj zaoceánské) firmy, tak tam pořád vymýšleli nějaký opatření proti harašení a čím víc se to zakazovalo, tím víc se to dělo. Narážky a dvojsmyslný řeči místo pozdravu, když nastoupily nový pracovnice, tak přišla jedna asi 50letá ženská a přímo se mě zeptala, kterou z nich bych nejraděj poskákal, že se prý vsadila s kolegyní… Jo, to byly časy… teď už to není ono, v kanceláři jsme čtyři chlapi, porno v počítači pro vlastní potřebu povoleno, nikdo nekontroluje přístup na net… Copak se v takovým prostředí dá harašit?

Ještě drobné upřesnění pro šřouraly: ačkoliv děláme oba v podstatě stejnou práci jsem formálně její nadřízený, takže by se mne ten paragraf týkal.

Začnu trošku od lesa. Mám takový pocit, že nejsvobodnější období jaké jsme v této zemi kdy zažili byla první polovina 90. let. To se sice ve velkém tunelovalo, ale ještě nenosila politická korektnost a feministické krávy byly naprosté většině národa k smíchu. Nevím co je to za módu snažit se každičkou součást našeho života zregulovat, narvat do paragrafu a pohrozit sankcí. Věřím, že jsme v naprosté většině rozumní, kultivovaní a svéprávní lidé, takže spolu umíme komunikovat a nebojíme se ozvat, když se nám něco nelíbí. Pokud nějaký tupec opakovaně a intenzivně haraší, je na místě veřejné zostuzení před přáteli/spolupracovníky typu: „Jen si šáhni Pepíku, já vím, že to potřebuješ.“, „Já vím, že tě zlomilo když jsem tě odmítla, tak to mi určitě přidáš práci viď, abys dokázal jakej seš chlap.“ – a dost pochybuju, že takový trapas dovede někoho vzrušit. Proč do toho hned zatahovat státní nebo nestátní instituce? Samozřejmě, pokud dojde k znásilnění nění co řešit a na takového grázla je třeba ihned volat policajty. Ne, nemyslím si, že bych někdy opravdu „přestřelil“ a zaharašil vysoce nad úroveň standardního českého průměru. Mým vtípkům se většinou smějí všichni. Ale dovedu si – u jedné nejmenované kolegyně – naprosto živě představit, že mi ten dementní paragraf v případě vážnějšího pracovního sporu (je objektivně neschopná, hysterická a naprosto skvěle ovládá „hru na oběť“. A já musím řešit její přehmaty snad denně) o hlavu omlátí. A to jsem na ni NIKDY nezahrašil ani malinko, ta osoba je pro mne méně než bezpohlavní, neb mi její osobnost připadá odpudivá. Ale jak bych to dokazoval před soudem opravdu netuším (narážím na právní hnis par excelance – „přenesené důkazní přemeno“, de facto presumpci viny). Řeknu vám, skvělý pocit pracovat s takovou blbkou 8 hodin denně. A to je myslím si jen začátek. Ne, o „svobodu“ amerického střihu opravdu nestojím. Jak si to po sobě čtu, jsem opravdu smutný. Pro tohle lidé jen o málo starší než jsem byl tehdy já zvonili na Václaváku klíčema? Pro právnicko-feministickou lobby? Ve světle výše uvedeného se ptám: Skutečně potřebuje interní předpis o sexuálním harašení každá firma?! Kdo stále pochybuje, nechť si přečtě Oleannu, nebo se podívá na stejnojmenný film se skvělým Williamem H. Macym v hlavní roli. Ano, sexuální harašení MŮŽE být v některých případech problém. Ale ten paragraf, minimálně v současném znění, je horší než vytloukání klínu klínem.

Skinny: Vtiúy jsou a vždycky byly na hraně. Za vtip o Habsburkovi by tě před sto lety zavřeli. Za vtip o Hitlerovi před 65 lety by tě rovnou zatřelili. Předsedovi komunistů by tě před 50 lety poslali kopat uran do Jáchymova… Co vím, tak nedávno popotahovali Krampola za to, ž řekl veřejně pár vtip s národnodní tématikou. Je hodně blbý mít kolem sebe lidi, kteří nemají smysl pro humor. V takovým případě je lepší se krotit.

Zajímalo by mě zdali například vtip o ženách (tím pádem založený na pohlaví) který se adresátky nějak dotkne a sama nijak nevyprovokovala toho kdo ho řekne…může být považován za sexuální obtěžování. Tři podmínky uvedené na základě článku to splňuje.

no teda