Sexuální úchylky a jejich rozpoznání

Už od dětství jsme bývali varován před úchyly, kteří by nám mohli ublížit. Společně s bulvárními novináři, šířícími paniku, aby se lépe prodával jejich reklamní nosič, tak vykreslují devianty v tom nejhorším světle. Je opravdu vždycky úchyl nebezpečný a musíme se jej bát? Kdo to vlastně je a jak ho poznat? Pokusím se na tyto otázky odpovědět.

Co je vlastně ta úchylka?

Jsou to nezměnitelné sexuální preference, tedy něco, co se člověku líbí a vzrušuje jej. Ale to samo o sobě nestačí, nějakou oblíbenou praktiku nebo úlet v sexu máme všichni.

Než si ale řekneme, jak se definuje ze sexuologického hlediska, tak si upřesníme několik pojmů.

Sexuální úchylka je dnes více méně lidové označení deviace. Ale toto označení je, jak již bylo řešeno v úvodu, velmi negativní a terapeutům nepomáhalo, že o pacientech musí takto mluvit, začali pro jejich označení používat termín parafilie. Všechny tyto termíny tak označují to samé.

Co je parafile?

A co že za podmínky musí splnit vaše sexuální preference, aby se mohla pyšnit označením parafilie? Stačí, když na jednu z následujících otázek odpovíte ne. V závorce jsou příklady jednotlivých parafilií, kterých se to týká.

1. Vzrušuje vás jiný člověk? (fetišismus, zoofilie, transvestismus)
2. Je tento člověk živý? (nekrofilie, statuofilie)
3. Je tento člověk ve vašem věku? pedofilie, efebofilie, gerontofilie
4. Souhlasí ten člověk s tím, co děláte? (voyeurismus, sadismus v některých jeho formách, exhibicionismus)
5. Nepoškozuje to zdraví vás nebo vašich partnerů? (algolagnie, sadismus, masochismus, erotická asfixie)

Co není parafilie?

Asi vás zarazilo, že jste tam nenašli svoje preference. To je v pořádku, většina lidí má něco, co by asi společnost těžko tolerovala, okolí by to překvapilo a přátelé by si klepali na čelo. Ale pokud na všechny uvedené otázky odpovíte „ano“, sexuolog vám řekne, že jste normální. Věci, jako třeba pissing, bondage, elektrosex, spodní prádlo, latex, amatérské porno a podobně jsou úchylné možná pro konzervativní katolíky, ale ne pro odborníky. Pokud samozřejmě ten latexový obleček není podmínkou, bez které nedosáhnete orgasmu.

A povšimněte si, že se neřeší pohlaví ani vaše, ani ostatních lidí, účastnících se hrátek. A dokonce ani jejich počet, takže ani homosexualitu, ani swingers neberte jako deviaci.

Jak vznikne úchylka?

To nikdo s jistotou neví. Je nanejvýš pravděpodobné, že ke vzniku úchylky musí být nějaká genetická nebo epigenetická dispozice. Ale ačkoliv do jejího vývoje někdy zasahuje okolí (například definováním fetiše nebo směrováním k cíli deviace), nejde se jí zbavit.

Nebezpečnost úchylek

Existují parafilie, které nejsou nebezpečné z principu. Dendrofil asi těžko někomu ublíží, když zajde večer do lesa a v soukromí se otírá penisem o strom. Stejně tak třeba statuofilie – když si někdo koupí sochu, dá si ji do ložnice a hraje si s ní, je nebezpečnost nulová.

Další skupina úchylek nikoho sice neohrozí na životě a na zdraví, ale pro mnoho žen je setkání se šmírákem nebo s exhibicionistou není zrovna příjemné.

A jsou i takoví, kteří mají potřebu do někoho bodat nožem, mučit neznámou osobu a podobně. Ti rozhodně nebezpečí pro ostatní představují.

Každopádně je parafilik bezpečný, pokud svoje touhy udrží v rovině sexuálních fantazií. Tam si může dovolit cokoliv. Pokud to ale nezvládne, měl by vyhledat pomoc sexuologa.

Pornografie pro devianty

Pornografie může pomoci s udržením deviace v úrovni fantazií. Bohužel překážky jako paragraf o šíření pornografie v trestním zákoníku kladou překážky v tom, aby se deviant k takovým materiálům dostal. Zcela nelogicky se ignoruje fakt, že fantazii postačuje klidně i animované video nebo povídka.

Krásně to shrnul prof. Weiss v rozhovoru pro iDnes v první videu.

Zmíněný odborník ale v jednom rozhovoru zmínil i pacienta, u kterého se po přečtení Justýny o markýze de Sade probudila deviace, o které nevěděl a skončilo to vraždou. Ale v tomto ohledu možná může být nebezpečnější standardní americká kinematografie, než pornografie.

Jsou deviace trestné?

Samy o sobě ne, protože:

1. Je to neměnný stav, který si dotyčný parafilik nevybral. Trestat ho za to by bylo jako zavírat zelenooké lidi, protože jim příroda dala zelené oči.
2. Není možné trestat za představy, už jen proto, že do cizí hlavy nevidíme a není možné získat důkazy.
3. Je možné trestat jen čin, kterým se naplní skutková podstata trestného činu. Nebo pokutou spáchání přestupku.

Takže pokud parafilik spáchá sexuální delikt, je teprve možné uložit trest. A zmíněný prof. Weiss tvrdí, že v praxi kolem 90% sexuálně motivovaných trestných činů, ke kterým zpracovávají s kolegy posudky, nepáchají devinati, ale například osoby pod vlivem alkoholu nebo drog, či osoby s nízkou inteligencí, které nechápou svoje jednání.

Jak rozpoznat devianta?

Nejlépe z posudku od sexuologa, pokud něco provedl.

Sám deviant totiž, pokud si je své odlišnosti vědom, se ji snaží před okolím maskovat. A to tak dobře, že o jejich úchylkách neví často ani jejich partneři. Nezřídka vyšlo najevo, že pán je exhibicionista, byl stíhaný za výtržnictví a okolí to nechápalo – takový slušný pán a otec od rodiny… Jenže exhibicionista se musí předvádět před cizími ženami. To není ani jeho partnerka, ani jeho kamarádky, ani jeho kolegyně, ani sousedka.

A možná je to dobře, protože i když nic neprovede mimo říši sexuálních fantazií, tak by na něj společnost preventivně pořádala hon.

Co dělat, pokud jsem parafilik?

Pokud si někdo z vás uvědomí, že je deviant, a že je nebezpečný pro společnost nebo u to přerůstá přes hlavu, měl by si jít popovídat se sexuologem. Pokud něco provede, tak se o tom totiž dozví nejen lékař vázaný lékařský tajemstvím, ale navíc i oběti, policie, lidi v policejní laboratoři, státní zástupce, soud, okolí během vyšetřování a po vynesení rozsudku i veřejnost.

Závěrem

Deviant není démon. Je jich kolem nás mnoho, ale jsou dobře skryti. Většina z nich drží svoje touhy pod kontrolou a velká část není nebezpečná – třeba kalhotkový fetišista se dostane do sporu se zákonem jen v případě, že krade použité kalhotky.

Nejhorší jsou ti, kdo o svých touhách ví, ale nic s tím nedělají, dokud je k odborníkovi nepřivede v poutech policie. Těch je ale naprostá menšina.