Změna pohlaví z muže na ženu

Ahoj, já jsem Sofie, ale jsem zatím biologicky klukem. Chtěla bych tady najít kamarádku s podobným problémem ( MTF) Která je ve stejné fázi jako já. řekla to pouze rodičům/ známým prostě komukoli ale ještě neprovedla výraznější změny :) Byla bych ráda kdybych tady takovou našla :/ Kdyžtak se mi ozvi *****. A chtěla bych se zeptat jestli někdo nemá zkušenosti se sexuology v Jihlavě nebo někde na vysočině. Předem děkuji. Ahoj.

Edit: Odstraněny kontaktní údaje.

Moderátor

Ahojky jsem Sofie a zatím jsem biologicky kluk, ale vím, že uvnitř jsem holka. Chtěla bych se zeptat, jak to říct rodičům a jak to říct psycholožce… Mám strach že mě odsoudí ale já prostě od mala chtěla být holkou. Myslela jsem si, že ta touha přejde ale nepřešla. Když se obleču jako holka, cítím se volnější. Nechci už žít s klučičím pohlavím. Já jsem holka uvězněná v klučičím těle. Můj email Proč nesmím dávat do komentářů svoje kontaktní údaje?

Edit: Přečti si pravidla.

petmk

Ahoj, potřebovala bych, poradit jsem zatím kluk a nevím jak říct rodičům že uvnitř jsem holkou. Některým jste radily to říkat postupně, ale já nevím, jak moji rodiče jsou silně věřící a mají na to dost jednostranný názor podle bible. A nechci, jsi to s nimi nějak rozházet, máme spolu super vztah. A zajít za sexuologem jsem zvažovala ale, dokud to nebudou vědět rodiče tak nevím, jestli mám někam chodit, protože pak bych jim to musela říct, takovou změnu nikdo neskryje. A mám z toho strach, jít a říct to někomu, jsem uzavřený typ (nikdo to ještě neví). A sama zatím nebydlím, protože chodím na vysokou.

celý svůj život oužím potom stát se malou holkou a nosit malou pipínku mezi nožičkama je to můj největší sen stát se malou holkou chtěl bych znova začít od začátku ale nevím jak je to můj největší sen se stát malou holkou nosit malou pipínku mezi nožičkama

Ahoj, jsem kluk…ale chci být holka. Když jsem byl menší, byl doma třeba hodinkusám, bral jsem si podprsenky, divčí prádlo co sem doma našel a cítil jsem se tak dobře. Jenže nevím, jak to mám říct, co postupně dělat a tak před rodiči.

Čau jsem holka, ale chci být kluk. Zkouším si doma tátovo spodní prádlo, jsem kluk každým coulem, jen ne tělem. Je to hrozné. Mám to říct doma?

Zdravim vsechny co maji problem jako ja a potrebujou nutnou radu jako ja. Sem kluk uz dlouhejch 4–6 let nisim damske spodni pradlo(tanga) je mi v tom strasne pohodlne. Od ty doby snim byt holkou. Vyrustal sem s holkama. S holkama si rozumim vic jak s klukama. A potrebovaL bych radu VELKOU radu. Nevim jak bych to mel rict rodine. Nevim jak by to vzali. Mam strasne panovacnou segru nosim jen uple damske kalhoty a staci mi jak name hlasi jak sem holka a prome to je strasne tekzke todle poslouchat kdyz holka nejsem a chtel bych byt. Ale nevim jak jim to rict nevim nevim jak aspon naznacit a pomalu to ty rodine rikat. Proste potrebuju radu jak a co mam delat abych se citil/a konecne svobodne abych to byl proste ja. Ja sem akorat holka v klucicim tele. V tele v kterim se ta holka neciti vubec dobre. Dejte mi prosim radu jak se stim mam vyporadat. Piste prosim na e-mail nectupravidla@drzouni.cz dekuji wall

Edit: Upraveno tak, aby to vyhovovalo pravidlům. Přečti si dotaz Proč nesmím dávat do komentářů svoje kontaktní údaje? i s odpovědí.

Petmk

Já jsem to zjistil tehdy,když mi bylo 10,byla u nás doma přes výkend sestřenice.Byl jsem tak zvědavý,že jsem se jí došel podívat do batohu.Našel jsem tam tanga,podprsenku a pár tampónů.tak jsem si jich pár vzal,abych se na ně podíval.O pár dní později jsem byl sám doma celýho půl dne a už jsem neměl co dělat,tak jsem šel k sestře do pokoje a hledal,když jsem našel blonďatou paruku,pár podprsenek,hned sem je vzal do ložnice rodičů tam ležely nějaký plavky ve skříni.tak jsem si něco na sebe vzal a hned jsem se cítil ve svém pravém těle.Už dříve jsem si všímal,že mám radši rozhovory a že si lépe rozumím s holkama.No a tak jsem toho na sobě nisil stále víc a víc.jednou jsem našel šminky lodičky a vložky.Po pár dnech ale mamka ty vložky našla a šla rovnou za mnou.Zeptala se mě jestli o tom něco nevím tak jsem jí řekla že teda ano a že se cítím být dívkou než klukem.Pak se mnou pár dní nepromluvila až najednou jsem se chystala do školy a že už půjdu a že mě mamka vyprovodí,jako vždycky ale ona mi řekla ať se jdu převléct v dívku.tak jsem se teda oblékl nasedli jsme do auta a jeli do města.Celou cestu jsme spolu nepromluvili.Přijeli jsme k obchodnímu centru.Šli jsme se nejdříve jen tak projít.Pak mě zavedla do obchodu s dámským spodním prádlem a pomohla mi vybrat si nějaké podprsenky kalhotky a další oblečení.Chytla mě za ruku a dovedla na dámské záchodky.Vlezli jsme spolu do jedné kabinky.Sundala si kalhoty a začala mi vysvětlovat jak to všechno funguje.Pak už jsme jeli zpět domů a od té doby jsme si s mamkou nejbližší kamarádky.

Ahojky.Ja jsem kluk.Ale citim se jako divka…rad nosim damske spodni pradlo ale vse ostatni…sukne kozacky…rad se chovam i jako zena..mam par kamaradu co jsou BI…a obcas si s nekym znich i zaflirtuju,nebo se pomilujem…ale chybi mi jedna vec…chci mit prsa…nevis o nejakem zpusobu jak je co nejlepe napodobit? dekuji..papa petka

Jsem autorka toho článku z pondělí 24.10.2011, neni to nic vymyšleného, je to pravda. Že má někdo podobný problém jako já? To je asi náhoda a já za to nemůžu, takových lidí je prý plno. Já jenom toho kluka lituju, nemá se o koho opřít, ale závidim mu to, že je kluk, ten se má. Ale pokud jsem napsala do špatné diskuze, tak to smažte. Já myslela, že sem lidi s podobným problémem jako já píšou.

Tak já mam opačnej problém: jsem kluk, ale cítím se jako holka, mam holčičí chování, holčičí jednání, holčičí zvyky, dokonce se i někdy oblíkam jako holka (potají si občas na sebe vezmu babi sukni nebo podprsenku). Ve škole mi kluci mezi sebe nepřijmou. Já jsem šel o rok dýl, takže jsem ještě na ZŠ v 9.třídě. Je to hrůza, vždy když máme tělák, tak do mě v klučičí šatně rejpou, dělaj si ze mě srandu, odstrkujou mi. Ty narážky taky znam, před rokem mi jeden blb od nás ze třídy řekl: „A Pája, to je taky holka, toho nemusíte počítat“, tohle mam denně, denně se modlim, abych se ráno probudil jako nějaká holka. To, jak ze mě mají kluci pořád srandu, neberou mi k sobě – to mi deptá. Holky se ke mně chovaj líp, já se naopak zdržuju v dámský společnosti, nejlíp mi je s babi. Ale nejvíc se bojim toho, jak to přijme rodina, jsou docela konzervativní, babi s dědou už si linkujou, jak budu dobrej táta, jak budu mít manželku (budu mít spíš manžela a budu máma), rodiče jsou rozvedeni, táta mi občas zavolá, když si potřebuje na někom vybít zlost, dřív mi přímo psychicky týral, máma je alkoholička, nemaká, vidět ji střízlivou je zázrak, takže to mam s ní taky hrozný, navíc hodně střídá chlapy, vodí mi domů jejího kamaráda, kterej je taky alkoholik, pořád mi nadává, jak jsem hroznej a že bych se uplatnil v gestapu. Lidi mi taky moc nemusí, takže uvažuju o možnosti, že prostě budu žít jako někdo jiný se všim všudy a škrtnu celej svůj minulej život, celou minulost. Už jsem toho měl dost. Jediný, s kym si docela rozumim, je ta babi, někdy i děda, ale s tim míň. Ovšem ti dva vidí, jak budu chlap přímo předpisovej – budu mít manželku, oženim se, budu mít děti. K tomu dojde, ale v opačných rolích – budu možná mít manžela, vdam se a budu mít děti. Jenže to oni možná nepochopí, hlavně babi by to hooodně těžko nesla, pro celou naší rodinu by to byla další rána – už nám umřela teta, prababi je vážně nemocná, děda je nezaměstnanej, babi je vyčerpaná a stará, ale pracuje, její dcera (moje matka) je věčná alkoholička a nepracuje. Ani by mi nevadilo, kdybych žil někde jinde v jinym městě, protože mám všude ostudu, mámu policajti sbírají opilou, bojím se lidem podívat do očí, mam z ostudy kabát. Tak nevim, co mam dělat, ale ten novej život by mi docela bodnul. Jenže do 18 se musim trápit jako muž a to jsou ještě 2 roky nepopsatelnýho teroru, ta holka už prostě potřebuje ven. Je to něco, jako když máma čeká dítě – blíží se porod a to dítě chce ven. Jenže ta Daniela (jak bych chtěl, abych se v budoucnu jmenovala) už prostě potřebuje ven. Já nejsem Pavel, já si na něj vlastně jen hraju a je to trošku poznat, já jsem prostě uvězněnej a to vám nedá spít. Přemýšlel jsem, že bych se nechal změnit i někde v zahraničí, kde je to povoleno dříve než v 18ti, ale k tomu asi bohužel nedojde. Jenom mi začínají růst chlupy na nohou, už i drobet vousy, já se musim pořád holit (i ty nohy), protože se za to narozdíl od jiných kluků stydim. To je moje další flustrace. Tak se mějte a jděte za svým cílem. Pavel

Jsem zoufalá. Je mi 15 let a jsem transsexuálka. Nepřála bych to zažít ani člověku, kterého nejvíc nenávidím. Je to doslova a do písmene utrpení. Pronásleduje vás to jako noční můra a pokud to nezačnete řešit, zblázníte se. Už jako malá holka jsem si pořád hrála s klukama, ve školní družině jsem milovala auta, ostatní holky jenom kroutily hlavou. Když mi bylo tak 10–11 let, úplně jsem byla posedlá touhou být klukem. Oblíkala jsem si tátovo a bráchovo trenky, kravatu a košili, pohodlné pánské džíny, bylo mi v tom dobře. Jednou táta zjistil, že jsem se mu rochnila v oblečení a vynadal mi, že jsem úchylná. Před třemi roky, to mi bylo 12, jsem se nechala ostříhat na krátko jako kluk. Holky ve třídě mi říkaly, že jsem lesba a teplá. Pak mi vlasy dorůstaly a před 2 rokama jsem se chtěla zase ostříhat, ale to už máma zakročila a seřvala mi, řekla mi: „Jsi ženská, tak se podle toho taky chovej!“ V duchu jsem si řekla: „Ženská jsem, ale jenom tělem.“ Pak bylo chvíli „období klidu“, kdy jsem nerozdělovala lidi podle pohlaví, i když jsem se taky pořád zdržovala v pánské společnosti. Tak to mám pořád – máma jde s kamarádkama nakupovat do drogerie, po krámech atd.,ale já jsem radši doma s bráchou a tátou a povídam si s nima o takových těch „klučičích věcech“, kolikrát se i do rozhovoru zapojim. Ve škole se mi holky jenom smějou. U nás ve třídě je jednou tolik víc holek a já jsem přišla do školy jako poslední a chtěla jsem si v šatně pověsit bundu a tak už nebylo místo a jedna holka řekla: „Tak si to dej ke klukům, stejně si takovej náš chlapeček.“ A kluci řekli: „Jo, tak si to dej k nám, vždyť tu máme místa dost.“ Nebo tuhle o přestávce přišla kuchařka k nám do třídy, že potřebuje šikovný holky, aby jí pomohly. Učitel řekl, který holky můžou jít z hodiny pomáhat do kuchyně a některý si nechal, protože je chtěl zkoušet a já jsem zůstala se dvěma holkama a se samýma klukama ve třídě a učila jsem se s nima. Po hodině mi jedna moje spolužačka, která mi provokoje, řekla, jestli se cítim jako kluk, když ta kuchařka řekla všechny holky. Já jsem nešla, protože na domácí práce a na vaření samozřejmě nejsem – u chlapa přijatelné, u holky ani náhodou. To je takhle pořád. Užíram se den co den. Musim si dávat pozor a soustředit se na to, abych mluvila ve správnym rodě (pořád mam tendenci u sloves v minulém čase mluvit v mužském rodě – bez toho písmenka „a“, např. viděl jsem místo viděla jsem). Teď se snažím víc chovat jako holka, uvažovala jsem o tom, že si začnu barvit hlavu, máma mi chtěla vzít k holičce, pořád mi nabízí sukně atd. Ale je to přetvářka, prostě teď navenek možná působim víc jako holka, ale já vim, že mnohem snažší by pro mě bylo žít jako kluk a chovat se jako kluk. Zvládala bych hravě zatloukat hřebík, nahodit pojistky ap. Taky jednám jako chlap, to znamená že tolik nevydržim a hned začínam zvyšovat hlas a být „tvrdá“. Mluvit v mužskym tvaru bych taky hravě zvládla, s chlapama bych si popovídala skvěle. Prostě cítim, kam patřim. Snažim se to co nejméně dávat najevo, ale prostě vim, že bych byla radši kluk doopravdy. Je to i jednodušší, žít jako kluk. Vždyť holky jsou úplně jiný než já a fakt mam mnohem blíž k těm klukům. Holky u nás ve třídě pořád koukají po klukach, rozebírají, který je lepší a krásnější, o mně pořád říkají, že jsem teplá. Přiznám si, že jsem teplá. Mně se kluci vůbec nelíběj a nevzrušujou mi, holky někdy jo. Když holky slintají po nějakym krasavci, tak se mnou jako s jedinou to nic neudělá, jenom si říkam: chtěla bych být jako on – kluk. Takže jsem navíc homosexuál a v případě, že bych byla kluk, byla bych normálně heterosexuální. Fakt je to hrozný, nevim, jak to do těch 18 let vydržim, možná se zbláznim, možná se toho dočkam, možná se budu trápit do konce života. Největší strach mam z toho, co na to rodina – možná to přijmou, možná ne. Možná my zavrhnou, možná mi budou podporovat. Možná – nic nemam jisté, nic netušim, to je to nejhorší. Jak dlouho se budu cítit jako kluk v těle holky? Jak to budu řešit? Operace se bojim, lítat po psychologach se mi taky nechce, ale mam se takhle užírat pořád? Celý život žít s pocitem, že žiju jako někdo, kdo nejsem? Vždyť jsem na světě jenom jednou, tak budu žít tak, jak chci já. V mym případě jako kluk, protože role holky mi prostě nesedí. V rodině mi říkají – páni, to bude jednou pořádná ženská, ale já jsem nešťastná z toho, že mi rostou prsa, že menstruuju a tak. Proč tohle musím prožívat zrovna já?za co?já se sama/sám sebe ptám. A to nejhorší mam teprve před sebou.

Ahoj srašně moc se cítím mužem ,ale jsem žena. Nejvíce mne odrazuje to,že bych po operaci nemohl/a mít děti , jde s tím něco udělat ? Jak dlouho trvá přeměna?Děkuji za odpověď

Jo chápu, můj problém je že jsem žena, ale tam uvnitř (víte jak to myslím) jsem muž. Sice se dá říct že mám postavu jak holka, normální prsa, obličej jak holčina. Možná to tak má být ale já se tak necítím. Hraju basket, baví mě box. Oblíkám se jako kluk. Mám kamarádky holky. A ty mi nustále řikájí: Jsi jak chlap…problém je, že s tím nemůžu nic dělat. Rodiče chcou krásnohou holčičku. Projevuje se i ve mě že se mi líbí holky. Já jen nevím. Vím že tam uvnitř jsem muž. Snažím se to v sobě dusit. Mám zavislost na košilích. Mužu je nosit pořád.Nemužu to ani nikomu říct. =( uvidíme.

Ahoj jsem žena ale v mužském těle je to problém který mě trápí ještě že mé tělo vypadá celkem žensky stačí se jen obléknuot jako žena a je mi fajn, nechal sem si narůst dlouhé vlasi a nehty a tak prostě dělám to co ženy akorád že mám neco co ženy nemají. Už mi nestačí jen jako žena vypadat já se jí chci stát opravdovou ženou, chci mít krásné poprsí a chci se zbavit toho dole abych si mohl užívat s klukama věčinou je to odradí když ho uvidí :D já ho nechci já nechci bejt kluk nechci penys chci vagínu :D ani nevíte jek moc si přeju byt ženou.