Nesesmilníš, protože proto!

Článek Katolického Katechismu (online je dostupný např. na www.katechismus.cz) o šestém přikázání– „nesesmilníš“– zahrnuje popis oficiálního, pro stoupence církve závazného katolického pohledu na lidskou sexualitu a její jednotlivé oblasti a projevy. Nechci se v tomto textu věnovat prostému zpochybňování obsahu katolické víry a učení, jako je například existence osobního Boha, předepisování co je a co není „hřích“ (oproti názoru, že špatné je jen to, co za špatné pokládáme a přesto to děláme) a podobně, protože se nepovažuji v žádném případě za majitele patentu na pravdu, což se podle mého názoru bohužel nedá říci o mnohých církevních hodnostářích, minulých i současných. Rád bych jen poukázal na některé problematické oblasti, které mohou a často mívají dopad na lidské životy, nikoliv jen na jejich duchovní vývoj, a zasahují tak nezřídka do oblasti celospolečenských problémů.

Manželství, antikoncepce a „antikoncepce“

Nebudu chodit kolem horké kaše. Ze zmíněného článku se například dozvíme, že jediným přípustným prostorem pro sex (v jakékoliv podobě, kromě těch zakázaných) je manželství. Každý pohlavní styk však musí být „otevřen početí“. V praxi je v katolické církvi propagována jediná povolená antikoncepce, a tou je tzv. „přirozené plánování rodičovství“, spočívající v měření bazální tělesné teploty ženy a dalších příznaků, které signalizují plodné a neplodné dny, a v plodné dny pochopitelně nařizuje celibát. Podle mého názoru se jedná o naprosto skandální a pokryteckou praktiku. Pokryteckou proto, že je tato metoda používána z úplně stejného důvodu jako jakákoliv jiná, církví striktně odsuzovaná forma antikoncepce, a skandální proto, že její nespolehlivost je do očí bijící. Členové církve se chovají podle nezodpovědných „doporučení“, a jsou za to trestáni nezvladatelným počtem ratolestí.

Církevní pohled na homosexualitu

Další důležitou, pro mnohé dokonce zcela fatální kapitolu představuje katolický pohled na homosexualitu (viz. homosexualita). Oficiálně již není považována za špatnou sama o sobě, respektive církev přiznává, že „nezanedbatelný počet mužů a žen“ má tuto sexuální orientaci vrozenou. Tato formulace mi připadá poněkud nešťastná, protože vlastně doslova přirozenost homosexuality připouští jen jako jednu z možností, a to mimochodem až na posledním místě. V praxi se ovšem setkáte s různými interpretacemi a někdy se z nich i alespoň zmínka o onom nezanedbatelném počtu mužů a žen jaksi vytratí. Homosexuální osoby jsou podle církve v závislosti na úhlu pohledu povolány či odsouzeny k celibátu. Prý je to pro většinu z nich zkouška, jak jinak.

Praxe, výchova a pocity viny

Pochopitelně existuje množství lidí, pohybujících se obvykle nikoliv vlastní vinou na okraji církevních kruhů, kteří nad podobnými příkazy a dogmaty mávají rukou. Mnohem více věřících však přebírá tyto zásady za své, a co je mnohem smutnější, neřku-li přímo trestuhodné, šíří je dál mnohdy velmi agresivním způsobem, např. je předkládají svým dětem jako závazné normy chování, a menším či větším tlakem, podporovaným vyhledáváním podobně smýšlející společnosti v nich vytvářejí pocity viny už jen z pokusů o těchto „normách“ přemýšlet či je zpochybňovat, natož porušovat. Dochází pak zcela běžně k žalostným případům, kdy se lidé chodí „vyzpovídat“ např. z „hříchu“ masturbace. Dopad absurdních pocitů viny na jejich sexuální život ve všech jeho fázích musí být často velmi frustrující, ne-li přímo vedoucí k různým patologiím. Čtenářům se silným žaludkem doporučuji prostudovat stránku www.katolik.cz, sekci odpovědi na dotazy, především diskuse pod odpověďmy na témata ze sexuální oblasti (které jsou pravidelně zdaleka nejbouřlivější, což jistě o něčem svědčí). Najdete tam až komicky neurotizující návody, např. jak přemoci nutkání k masturbaci, a to včetně doporučení, jakým místům a činnostem se vyhýbat, aby bylo pokušení co nejmenší. Dále desítky popisů co se „smí“ v sexu, co už je „hřích“ a co ne. Takže pozor na <a href=„/tema/analni-sex“ rel=„tag“ title=„Asi je všeobecně známé, jak probíhá anální styk. Ale víte, že může být velmi příjemný i pro ženu? Nebo třeba to, že sexuální orientace nijak nesouvisí s tím, jestli se muži líbí dráždění konečníku? A že prostata se nejlépe stimuluje právě skrz konečník? Zadek je vůbec z pohledu sexuality zajímavé místo a stojí za to mu věnovat trochu pozornosti, i když zrovna neplánujete do něj cokoliv zasouvat…“>anální sex, neboť ten představuje dokonce „těžký hřích“. Dále se rozhodně nedoporučují polohy „zezadu“, odporují přeci důstojnosti styku, ochotně radí studentka Katolické teologické fakulty svým nezkušeným laickým kolegům. Orální sex v rámci předehry je sice eventuálně možný, ovšem jen pokud to partnerům vyhovuje, píše jiný vzdělanec. Kterou couru a kterého chlípníka by napadlo něco takového provozovat? – napadá mě automaticky po přečtení předchozí věty. A to ani nejsem křesťan, natož katolík, který je nutně před tyto otázky stavěn a nucen k (v lepším případě) vnitřnímu obhajování svých stanovisek, pokud se liší od katechismu či jeho oficiálního výkladu. Katolické sexuální poradny na první pohled radí lidem v situacích, které bývají někdy i samy o sobě velmi složité, vzápětí jim však ještě více zamotají hlavu doporučeními, která čerpají z katechismu, např. „masturbaci bychom vám nedoporučovali, může vést k pozdějším vážným problémům, uzavírání se do sebe, opájení se vlastním egem apod.“, abych citoval z jedné dopisové poradny na internetu.

Existuje řešení?

Domnívám se, že řešení těchto problémů by přinesla radikální, skutečně všeprostupující reforma církve, ta je však dle mého názoru nemožná. Dokud totiž bude existovat začarovaný kruh tvrdého jádra církevních představitelů staré školy a jejich oddaných žáků (obvykle frustrovaní mladíci se sklony k fanatismu), nelze očekávat žádnou výraznou a skutečně podstatnou změnu směrem k otevřenosti, dialogu a vůbec zdravému klimatu uvnitř církve. Její hierarchická struktura založená na moci a neprůhledném, nedemokratickém rozhodování o věcech ovlivňujících životy milionů lidí, které je ospravedlňováno ideologií a „Božím slovem“ (kde se Ježíš v Bibli, pokud ji budeme brát jako autoritativní knihu, která nebyla cenzurována, nemluvě o možném zkresleném zápisu, a už vůbec ne o možnosti, že autor výroků nebyl žádný Bůh, a opravdu už vůbec ne o nesmyslnosti nekritického následování jakéhokoliv učení, zmiňuje např. o předmanželském sexu?) však už po staletí změny v globálním měřítku zcela vylučuje, a nevěřím, že by se v budoucnu věci nějak zásadně hnuly kupředu. To by napřed „stará škola“ musela doslova vyhnít.