Nevěra v historii

Vzhledem k vzrůstající rozvodovosti v České republice, je jasné, že čím dál větší počet párů se potýká s nevěrou. Konfrontaci s tímto nepříjemným faktem se dokonce nevyhne téměř polovina z nás. Šok, kterým si každý projde bezprostředně po zjištění, že ho partner podvedl, většinou vystřídá zoufalství a bezmoc.

Co je to vlastně nevěra?

Nevěra je sexuální, resp. milostný poměr s partnerem mimo manželství nebo též mimo jiný dlouhotrvající vážný vztah. Různí se pohledy na fyzickou nevěru a faktor citové angažovanosti. Starší pojem pro nevěru je cizoložství. Jen bacha a neplést si nevěru s polygamií, tj. souběžného legálního soužití jedince s více osobami (mnohomanželství), které se praktiku zvláště v arabských zemí.

Nevěra napříč stoletím

Zlatým věkem pro nevěru byl bezpochyby starověký Řím, kde se na věrnost důsledně netrvalo a sexuální život považovali za přirozené právo muže, stejně jako ženy. Trpěna byla dokonce i prostituce.

Ve starověku se přístup k nevěře lišil podle společenské třídy. V horní vrstvě platila zásada Ten, kdo obdaří svou knížecí potencí ženu z lidu, zušlechťuje. Avšak princezna, která se oddá muži nikoli rovnocennému, poškozuje vlastní rod. Ve střední třídě u muže záleželo na jeho příjmech, zda si mohl dovolit více žen, zato žena byla de facto považována za majetek muže a měla vychovávat jeho děti. V nejnižší vrstvě byla chudoba hlavním faktorem, pro nějž byla polygamie nedostupná. 

Starořecká společnost nebránila muži ve vydržování více žen v závislosti na jeho prostředcích, doma však měl mít ženu jen jednu.

S nástupem křesťanství se však mnoho (bohužel či bohudík) změnilo. Křesťanství kladlo důraz na manželství a jeho nerozlučitelnost. Ve 12. století už nemohla být nevěra důvodem k rozvodu, přesto byla považována za těžký hřích. Zatímco světské společenství znalo jen nevěru ženskou (i s trestem smrti či zmrzačení), křesťanská církev odsuzovala i nevěru mužskou (s požadavkem pokání). Později se v některých oblastech i světské tresty rozšířily také na muže.

S nástupem novověku došlo k výrazné tabuizaci sexuality a potlačení veškerých smyslových a erotických projevů. Oficiálně tolerována byla sexualita jen v manželství. Sex svobodných lidí byl trestán vykázáním z města či pokutou, manželská nevěra pak byla v protestantské Evropě důvodem k rozvodu, v katolických oblastech k rozluce od stolu a lože. I prostituce byla od 17. století stále méně tolerována.

Průmyslová revoluce oslabila vliv církve na sexuální chování. Náboženská doktrína se však přenesla do medicínské praxe – z hříchu se stala nemoc. I konec 19. století tak zdůrazňoval uměřenost a normálnost. Výzkumu sexuality se začal věnovat i sám Sigmund Freud a docházelo tak k její liberalizaci. Významným faktorem byla též probíhající ženská emancipace. Nevěra se stává tolerovanějším jevem (více v Evropě, zejména západní, zatímco v některých státech USA je věrnost dokonce zakotvena v právu, včetně postihů za její nedodržení).

Ve druhé polovině 20. století se mravy poněkud uvolnily, i díky účinné antikoncepci a jednodušší komunikaci. V některých skupinách, například u hippies, bylo střídání partnerů běžné. Pohled společnosti se postupně změnil a někteří lidé se nevěrou ani netají.

A proč vlastně nevěru odsuzovat? Není nelegální a často se děje nejen s vědomím druhého partnera (polyamorie), ale někdy i na jeho přání a s jeho účastí (kandaulismus, swingers). Je na každém z nás, co je ochotný tolerovat a jak se s partnerem či partnerkou domluví…