Podprsenky včera a dnes

Když se muž ohlédne na ulici za ženou, jíž se pod průhledným tričkem rýsuje poprsí v pěkném sexy prádélku, patrně ho ani nenapadne, že kdyby žil ještě před sto lety, mohl by se ohlédnout leda za ženou sešněrovanou v neprodyšném korzetu, jejíž vnady jsou zcela zbytečně schovány a stlačovány, a ještě by byl patrně obviněn z nemravných myšlenek. Život bez podprsenky by si dnes nemohla představit nejen většina dnešních dívek a dam, kterým podprsenky pomáhají nést ono „břímě“ na hrudníku, ale ani pánů, jimž jsou v těchto sexy obalech servírovány ženské půvaby. A přitom je to revoluční vynález teprve raného dvacátého století.

Něco málo z historie – od korzetu k podprsence

Když se řekne podprsenka, mnohému muži se vybaví lákavý obrázek sexy divy, jejíž ňadra jsou zahalena v erotickém krajkovém prádle. V dnešní době jsou podprsenky brány, kromě své funkce zdravotní, spíše jako módní estetický doplňek, který sice poprsí drží v těch správných pozicích, ale především dovoluje to nejdůležitější – dýchat. Tak tomu však nebylo vždy. Před několika sty let se totiž konal obrovský boom širokých, velrybími kostmi a dráty vyztužených krinolín. A ke krinolíně neodmyslitelně patřil i korzet, který nekompromisně svíral a stlačoval všechen svůj obsah – pas a hruď. První zmínky o těchto svěračích sahají až do 13. století. V touze po co nejštíhlejší figuře byly dámy ochotny nechat se sešněrovat až do neuvěřitelného obvodu 40 cm kolem pasu! Korzety byly vyztužovány například lepenkou, kůží, velrybími kosticemi, a dokonce i dřevem. Francouzské a anglické modely byly pak zdobeny milostnými a erotickými verši.

„Ženy uzavírají své pasy ve vězení z velrybích kostic, zmenšují si poprsí do té míry, že brzy získávají smrdutý dech a otevírají dveře souchotinám.“ Těmito slovy se proti korzetům bouřili angličtí satirici. Samozřejmě ani lékaři nezůstali ve stínu a horlivě vysvětlovali, že se nošením korzetů stlačují žebra, hrudník a játra, brání se v dýchání a celé tělo se tak deformuje. Obrovská vlna nevole vůči korzetům se zvedla v Evropě od poloviny 18. století. Francouz Jacques Bonnaud o problematice šněrovaček napsal dílo Degradace lidské rasy skrze nošení korzetů z velrybích kostic. Detailně v něm popisuje, že nošení korzetů je prakticky proti přírodě, i proti zdravému rozumu, neboť se jím žena dobrovolně mrzačí. Krejčí se proti tomuto názoru odvolávali, že korzety naopak příznivě tvarují postavu a ženy, které je nenosí, jsou naopak „postav neohrabaných a nepěkných.“ Francouzská revoluce se ke korzetům postavila jasně odmítavě. Na demonstraci toho manželka jednoho z členů Direktoria, pana Talliena, v roce 1795 přišla na ples v Opeře v hedvábné tunice bez rukávů, ale především bez spodního prádla, což bylo na tehdejší poměry neobvyklé, ne-li nepřístupné.

To však ani zdaleka neznamenalo, že šněrovačkám odzvonilo. I přes nesčetná upozornění lékařů byly ženy i v devatenáctém století ochotny a schopny nechávat své půvaby sešněrovávat do neprodyšných korzetů. Pochopitelně došlo k mnoha inovacím, značné obliby se dostávalo drahým modelům falešných poprsí zhotovených z drátěných konstrukcí a celuloidu, někdy též z látky s kaučukovými kapsami. Byly to vlastně pramáti klasických push-up podprsenek, jak je známe v dnešní době. Lékaři se však nemínili vzdát a namísto neustálého kydání špíny na korzety se rozhodli jednat. Později přišli s tzv. reformním oděvem, jejž se snažil propagovat například lékař z Brooklynu William Dickinson. Onen oděv se sestával ze spodní košile a trikotu, kazajky, svrchního oděvu a paleta. Čili, jak si každý jistě představí, nic moc sexy. Ženy v něm vypadaly jako čevabčiči. My, dnešní dívky a ženy, proto můžeme blahořečit Mary Phels Jacobsové, vynálezkyni klasické podprsenky.

Vynález klasické podprsenky

Ke svému revolučnímu kousku oděvu se však tato dáma dostala zcela náhodně – zatoužila zajít na newyorský ples, ovšem bez překážejícího těžkého večerního korzetu. Spíchla tedy dva kapesníky a růžovou stuhu a hle, podprsenka byla na světě! Ze začátku podobné kousky šila i svým přítelkyním a roku 1914 svůj vynález nazvala Caresse Prosby (později Backless Brassiere) a nechala jej patentovat (letos tedy slaví devadesáté výročí).

Když poté prodala práva na výrobu podprsenek společnosti Warner Brothers, jejich popularita ještě více vzrostla a nosilo je čím dál tím větší procento žen. To znamenalo poslední sbohem a šáteček pro korzety. Tehdejší podprsenky působily sice esteticky a lahodily oku, avšak prsa příliš nepodepírala. Poválečným trendem sice byla ňadra lentilkových rozměrů, ale ženy tehdy nechtěly, aby jejich prsa vypadala jako dva máky na prkýnku. Roku 1925 začaly majitelky newyorkského krejčovského salonu Ida Rosenthalová a Enid Bissetová šít podprsenky, které podepíraly ňadra v přirozené pozici. To byl počátek firmy Maiden Form Brassiere, jež se během doby přejmenovala na MaidenForm. V roce 1935 společnost Warners Company zavedla i košíčky různých velikostí – A až D. Když se za tři roky objevil Du Pont nylon, používal se jako materiál pro výrobu těchto kousků prádla. V druhé světové válce však bylo nylonu potřeba na zcela jiné účely, a tak potřeby dam musely jít stranou. Po válce se však podprsenky ještě více rozšířily, vznikaly nové střihy a využívalo se více materiálů, jako je satén, krajka a podobně. A tak známe podprsenky i dnes.

Podprsenky v dnešní době – několik rad a tipů

Jak jsem již uvedla v úvodu článku, podprsenky neplní jen svou „podpůrnou“ funkci, ale především mají úlohu ženy zkrášlovat a eroticky ladit naše protějšky. Zvláště v současných dobách se podprsenek na trhu nalézá bezpočet druhů. Sportovní, s kosticemi, s košíčky, s vycpávkami molitanovými, pěnovými, gelovými či dokonce vzduchovými, černé, bílé, červené, modré, zelené… opravdu je z čeho vybírat. A já si dovoluji připojit malý seznam, na co by dámy rozhodně při nákupu podprsenky neměly zapomínat:

• I kdybychom si byly stoprocentně jisty, že známe svou velikost ňader, přesto bychom měly věnovat těch pár minut a vyzkoušet si náš krajkový úlovek v kabince. Při zkoušení je rovněž záhodno se v novém prádélku předklonit, abychom zjistily, zda nám prsy vskutku pevně a pohodlně drží v košíčcích v každé póze. Nevhodně zvolená podprsenka způsobuje uvolňování prsních svalů a předčasné stárnutí prsů.
• V dnešní době se staly velmi módními a vyhledávanými podprsenky s průhlednými silikonovými ramínky. To je zvláště v letním období ramínkových tílek pochopitelné, ale zde musím upozornit na skutečnost, že PVC ramínka jsou pružnější než ta látková a zvláště u větších poprsí mají tendenci se vyvěšovat, a tím se samozřejmě vyvěšují i prsa. Máte-li proto ňadra o velikosti dobře rostlých melounů, raději si nákup tohoto typu prádélka dobře rozmyslete.
• Neodpustím si pár vět ani k nákupu „hrudního oblečku“ na tržnicích. Dámy, já vím, že lze podprsenku pořídit ve stánku i třikrát levněji („To je topry, topry, krasně sedí, jen za dvě sta, mladá paní“), než v renomovaných obchodech, ale… když je něco levné, má to svůj důvod. Z jejich výrobků po jednom jediném vyprání často začnou lézt nitě a kostice a i jinak je poznat, že podprsenky „exported from Saigon“ nejsou dobře šité a nesedí, jak by měly – že by byly šité podle jiné předlohy? Raději se obraťte na značky zaměřené přímo na výrobu spodního prádla, například Bellinda, Triumph nebo Linia. A pokud vám manžel/partner/maminka odmítne dát peníze na značkové prádlo s větou, že ve stánku koupíte to samé za menší peníz, ukažte jim prosím tento odstavec.
• Malá prsa, taky prsa. Tyto věty jsou mířeny především k maminkám dívek v rané pubertě. To, že dvanáctileté dívky nemají ňadra ještě příliš vyvinutá, neznamená, že by neměly nosit podprsenku. Každý problém se má zachytit již v zárodku a stejné je to i s prsy. Pokud totiž dívka podprsenku nosit nebude, může se stát, že bude mít později prsa nesprávně tvarovaná. Dětské bavlněné podprsenky se dají pořídit levně a určitě se vyplatí.
• „Nesnáším zvedačky! Myslíš si, že opouštíš party s Katie Price, a pak, když na hotelovém pokoji sundáš podprsenku, je tu Kate Moss!“ Tolik od Freda Dursta, lídra kapely Limp Bizkit, k tématu podprsenek zvětšujících prsa. Já zde rozhodně nemíním moralizovat, jak je hrozné, že se ženy stydí za svou přirozenost a raději klamou a motají mužům hlavy pěticentimetrovými vycpávkami. Jak říkám, podprsenek push-up je na trhu celá řada (mnohdy je dokonce problém sehnat pěkné nevycpané prádlo), a pokud vám zvednou sebevědomí, klidně je noste. Přesto by si ale každá žena, zvláště ta, která často a ráda podléhá kouzlu noci a příležitostnému sexu, měla uvědomit, jak trapný pocit to asi je, stát před mužem, odhodit podprsenku v dál a… a nic. Po bujných tvarech ani vidu, ani slechu.

Co říci závěrem?

Od dob tělo mrzačících korzetů jsme se v historii posunuli k tělu zdobícímu až sexuálně vzrušujícímu neodmyslitelnému kousku oděvu každé ženy. Ženské tělo, tedy i prsa, je bezesporu krásné a je dobře, že je již žádný módní trend nechce stahovat ani zbytečně skrývat, ale naopak vyzdvihnout přednosti, případně vhodně zvoleným zahalením zamaskovat drobné nedostatky. Tak snad jen popřát dámám šťastné úlovky v buticích se spodním prádlem a pánům, aby byli (nejen) s úlovky svých milovaných spokojeni.

Použitá literatura

• Jarmila Mandžuková: Ženám pro štěstí, úspěch, zdraví, pohodu, krásu; nakladatelství Start, Benešov 2003
• Magazín Právo, 10. 1. 2004