Žila byla jedna onanie

Povídání o masturbaci. Kde se tento fenomén vzal a jak se na něj v historii pohlíželo.Onanie nebo masturbace je dnes celkem běžnou součástí života a nikdo už se nad ní nepohoršuje. Když není po ruce přitažlivý protějšek ani dostatečný finanční obnos, jak si nějaký protějšek opatřit, holt sáhneme si sami na své erotogenní zóny a pohlavní orgány a uděláme si dobře bez cizí pomoci. Vlastní ruce máme k dispozici vždy.

Název onanie ostatně pochází od biblické postavy Onana. Onan pojal za choť vdovu po svém zemřelém bratrovi, jak bylo ostatně zvykem, ale neoplodnil ji, a vypouštěl semeno na zem, aby „nezplodil synů bratru svému.“ Ale to byl ten průšvih. Hospodin to viděl, namíchl se, že Onan neplní jeho vůli a zabil jej.

V dobách minulých se na onanii pohlíželo zcela jinak a kdo při ní byl přistižen, neměl to pak lehké. Ostatně ještě dnes se někde samohana trestá. V některých oblastech Indonésie například jsou mužům za podobný prohřešek sekány ruce. Tak mě napadlo, existovat stejné tresty u nás, devadesát procent čtrnáctiletých školáků by rázem zevlovalo po světě s pahýly.

Onanie byla kdysi z hlediska náboženského považována za cosi strašného, v čarodějnických dobách dokonce za „obcování s ďáblem“. Tajně onanující totiž, když byl pozorován, činil svými pohyby dojem, že souloží s neviditelnou osobou. Někde platil za onanii dokonce trest smrti. Lékaři a učenci vydávali celé zkazky o samohaně, nebo sebeprznění, jak ji také tehdy nazývali, a varovali před jejími následky.

Jistý doktor Batista vydal legendární příručku, z níž později, ať už vážně nebo z recese, čerpali další autoři, včetně Bohumila Hrabala. O počátcích onanie u člověka Batista píše: „Hoch či dívka beze vší příčiny ohmatává své pohlavní ústroje, a tím je dráždí. Brzy dostaví se vilný pocit, který dítě přivádí do příjemného rozechvění, jakého předtím ještě nikdy nepoznalo. Malý ten rozoumek brzy pochopí, že rozkoš tato vzbuzuje se dotýkáním se stydkých údů, a činí tak častěji. Tím častěji, čím více zalíbí se mu ono rozčilení. Tak stane se onanistou bezděčným…“ A bylo to. Kdo podle Batisty jednou podlehne, je v tom až po uši.

A příčiny onanie? Hlavní podíl na probuzení a rozšíření onanie dle učenců měl nedostatek pohybu, dráždící koření, přecpanost žaludku ( no nevím ), příliš teplý a těsný oblek, hojně peřinami vystlané lůžko a požívání lihových a „rozčilujících“ nápojů.

Nejstrašněji Batista líčil důsledky onanie. Dnešní člověk je na leccos zvyklý, krev, hrůza a mrtvoly na něj padají z obrazovky každý den, přesto bych se ale docela klepal a měl se před onanií na pozoru. Lidé oddaní samohaně totiž „trpí křečemi, melancholií, nedoslýchají a špatně vidí, spaní mají nepokojné, hrůzné sny je trápí. Oči mají hluboko v důlkách zapadlé, pod nimi temné kruhy, pleť obličeje dostává mrtvolnou bledost, ruce bývají vlhké a studené, v obličeji zjevuje se šeredná vyrážka, paměť ochabuje, dech se krátí, tělo hrbí, chůze stává se plouživou, vzrůst vlasů a vousů ochabuje, tělo nabývá nehezké otylosti, jest jakoby z těsta, řeč jest vleklá, ramena se úží, varlata u onanisty pozbývají na svém objemu, šourek visí ochable, pyj se krátí. U ženštin pak samohana způsobuje značné naběhnutí stydkých pysků, což působí vzhled odporný, stolice bývá nepravidelná, prsy jsou zvadlé, moč má barvu kalnou…“ A další a další hrozivé příznaky. Mějme se proto před onanií na pozoru. Až ji někde uvidíte, skrývat se v zákoutí nebo pobíhající po lesích, nezapomeňte to nahlásit příslušným úřadům!

A prosím vás, znáte-li již někoho nemocného onanií, doporučte mu dle rad doktora Batisty „střídmost v jídle a pití, spáti vždy na boku, léčbu studenou vodou ( zejména pak sprchy na páteř a hýždě ), cestování v horách a příjemnou společnost, zvláště s lidmi dobrých mravů.“